Šárka (33): Celý život jsem trpěla tím, že jsem nemanželské dítě. Rodina mého otčíma mě nikdy úplně nepřijala

Nepatřila jsem ani do nové rodiny mojí mámy, ani do té, kterou si pořídil můj biologický otec. Celé dospívání jsem se cítila vykořeněná a jízlivá babička tomu nepomohla. Pak jsem si sama pořídila dítě a když jsem byla v největším srabu, pomohl mi někdo, od koho jsem to čekala nejméně

Mohlo by Vás zajímat:

Šimon (41): Chtěli jsme dceři zavčas citlivě sdělit, že nejsem její biologický otec. Jenže se to dozvěděla dřív a vznikl problém

Když jsem byla malá, máma nám hledala tatínka. Pamatuji si, že to říkávala, když šla na rande. Jednou přivedla opravdu někoho, kdo už s námi zůstal a já mu v šesti letech začala říkat „tati“. Můj biologický otec nejevil zájem a já si svého nového tátu oblíbila. Jeho rodina nebyla úplně nadšená, že si přivedl paní s dítětem, jak jsem zaslechla. Nikdy jsme doma ale nemluvili o tom, že bych nebyla „jeho krev“. Ale když se mi pak narodili dva sourozenci, postupem času jsem vnímala rozdíly.

Adámek a Evičkou jsou tátovi vyloženě podobní a já jsem evidentně velmi po svém otci. V pubertě jsem se začala cítit jinak, trochu jako černá ovce rodiny. Nepomáhal ani fakt, že jsem si nevedla dobře ve škole, zatímco sourozenci dělali rodičům jen radost. Přišla chvíle, kdy jsme si připadala jako páté kolo od vozu. Nikdy jsem ale nahlas nic neřekla a to byla jistě chyba.

Měla jsem pocit, že nikam nepatřím a toužila jsem po tom, poznat svoje kořeny. V té době se z ničeho nic ozval můj biologický otec a chtěl mě vidět. Máma mi nemohla bránit, a tak jsem konečně poznala svou druhou polovinu rodiny. Ale ani to mi nakonec nebylo k ničemu. Vidět muže, co mě stvořil, ve společnosti manželky a dětí, mi přineslo jen další zmatek do hlavy. Opět jsem nikam nepatřila.

Mohlo by Vás zajímat:

Jáchym (32): Dokud moji přítelkyni živil otčím, byl doma klid. Pak mu ale jednoho dne došly peníze

Cítila jsem se ztracená

Dvě úplné, spokojené rodiny a mezi nimi já. Nikam nezapadající holka ve složitém věku, za kterou se jen táhnou potíže ve škole nebo s klukama. Babička si to jednou neodpustila a řekla mi, že přináším rodičům jen problémy. Dvojčata na mě doma často žalovala a já jsem jednou dokonce utekla z domu. Připadala jsem si nedostatečně milovaná.

Když jsem viděla, jakou připravují pro sourozence velkolepou narozeninovou oslavu, bylo mi všechno líto a ten den jsem všechno svým útěkem pokazila. Rodiče se o mě moc báli, přivedla mě policie a pak už jsem musela chodit k paní psycholožce. Moje pocity se časem srovnaly a já si připustila, že nejsem „navíc“, ale spíš výjimečná. Dívala jsem se na sebe, jako na hrdinku z nějakého super komiksu. To mi hodně pomáhalo. Našla jsem si v té slabosti přednost.

Ani v dospělosti jsem ale nepřestala cítit jakousi propast mezi mnou a dvěma rodinami. Dokonce ani poté, co jsem sama porodila. Tátova máma si opět nenechala ujít příležitost říct něco jízlivého. „To je panenka, celá ty. Neboj, beru ji taky za svou, přestože to ve skutečnosti není moje vnouče,“ usmála se přihlouple. Ani si nedala fotku mojí dcery mezi ostatní fotky vnoučat vystavené v obýváku.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniela (22): Otčím mě u mámy neustále pomlouvá. Musím to tiše snášet, protože nemám kam jít

Táta mi je největší oporou

Nedávno mě opustil manžel a všechno se mi sesypalo pod rukama. Biologický otec se dostal do dluhů a odcizili jsme se. S mojí mámou mám složitější vztah, přestože se snaží být na mojí straně, většinou se to míjí účinkem a hádáme se. Překvapilo mě, že nejvíc mi pomohl táta. Ten „nepravý“.

Ukázalo se, že je to ten nejlepší táta, jakého jsem mohla mít. Jen jsem to během dospívání jaksi neviděla nebo nebrala v potaz. Hodně mi pomáhá s dcerou a drží nás nad vodou finančně i psychicky.

„Nikdy jsem nepochyboval, že bys v životě nezískala, co chceš. Máš teď těžký časy, ale všechno se v dobré obrátí. A já tu pro tebe budu vždycky, pro vás obě,“ řekl mi táta a přesně to jsem potřebovala slyšet. Poprvé v životě jsem si uvědomila, že je mojí opravdovou rodinou.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (33): Otčíma jsem vždy brala jako vlastního tátu. Až později jsem si všimla, jaké křivdy se na mě dopouští