Facebook
Instagram
Šimon si vzal svobodnou matku s dvouletou dcerou a přijal ji za svou. Dohodli se, že až přijde pravý čas, řeknou jí pravdu o biologickém otci. Jenže je předběhla rodina a malá Adélka se vše dozvěděla od sestřenice. Bylo těžké ji pak uklidnit.
Lucii (43) jsem si bral i s malou Adélkou a dodnes ji považuji za svou dceru. Nechtěli jsme dělat tajnosti a včas jí vysvětlit, jak se to má s biologickým tatínkem. Bohužel selhala vlastní rodina, protože se prořekla sestřenice a naše dcera byla zdrcená.
Lucii jsem si bral, když měla malé dítě
Když jsem se seznámil s Lucií, ihned jsem se do ní zamiloval. Nezabránil tomu ani fakt, že má roční dceru. Mojí rodině se to sice nelíbilo, ale já jsem si nechtěl nechat ujít tak skvělou ženu. Na minulosti mi nezáleželo, malou Adélku jsem měl také hned rád. A nechápal jsem, jak je mohl otec opustit v době, kdy byla Lucka těhotná.
Vzali jsme se, když bylo Adélce dva a půl. Znala mě odmala a říkala mi „tati“. Bral jsem nás jako rodinu i poté, co přišel na svět malý bráška. Děti mezi sebou nerozlišuji a musel jsem usměrnit i vlastní matku. Ta měla sklony se chovat k vnoučkovi jinak, než k vnučce a to se mi zkrátka nelíbilo. S manželkou jsme nechtěli nic zanedbat a řekli jsme si, že dceři povíme pravdu, až nastane vhodná doba.
Přestože jsem Adélku adoptoval a jsem tedy oficiálně její otec, měla by svoji minulost znát. Nehledě na to, že kdyby bylo třeba například i z lékařského hlediska něco řešit, nebylo by rozumné nechávat si tajemství do její dospělosti. Obecně si myslím, že malé děti dokážou lépe přijmout víc informací, než třeba děti v pubertě. Jelikož o jejím biologickém otci věděla celí rodina, nechtěli jsme, aby byla jediná „mimo hru“.
Čekali jsme na sedmé narozeniny
Stanovili jsme si termín po jejích sedmých narozeninách, jenomže všechno dopadlo jinak. Právě na té oslavě se Adélka všechno dozvěděla od sestřenice. Když si hrály v pokojíčku, pověděla jí to malé rodinné tajemství a Adélka se objevila v obýváku se slzami na krajíčku. Nejprve nechtěla říct, co se stalo.
My jsme neměli tušení, že děti mojí švagrové o té záležitosti vědí. Přijde mi divné si o tom s nimi povídat, když v nízkém věku nedovedou udržet tajemství. Především jim ta informace k ničemu není a tak jsem byl naštvaný hlavně na sestru Lucie. Na oslavě jsme si ale ještě mysleli, že se jen holčičky pohádaly.
Druhý den se chovala Adélka stále divně a dlouho si mě prohlížela. Pravdou je, že si nejsme ani trochu podobní. Pak se mě zeptala: „Tati, ty nejsi můj táta?“
„To víš, že jsem,“ odpověděl jsem bez zaváhání. Ale už jsem tušil, odkud vítr vane. Chtěl jsem, aby u toho byla Lucie a tak jsem musel čekat, až se vrátí z procházky s kočárkem. Jenže Adélka se urazila a zamkla se v pokojíčku.
Měla to slyšet od nás
Trvalo nám celé odpoledne, než jsme ji uklidnili. Pak jsme jí všechno v klidu vysvětlili a zmínili i fakt, že jsme jí chtěli velice brzy povědět pravdu. Byla rozrušená a další informace už nepojímala. Bylo mi z toho smutno.
Chtěl jsem jí vysvětlit, že se nic nemění a je to moje milovaná holčička. Cítila se ale zle, že se takovou věc dozvěděla od sestřenice a vsadím se, že jí to vpálila dost necitlivě. Možná během nějakého dohadování. Nakonec se všechno urovnalo, ale bylo by bývalo lepší, kdybychom to měli ve vlastní režii. Myslím, že důvěra mezi mnou a dcerou je narušená.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
