Šarlota (36): Na adventních trzích jsem zaměnila termosky. Svým svěřencům z domova důchodců jsem poslala místo čaje silný punč

Adventní trhy byly každoroční vrchol mého prosince. Jako dobrovolnice v domově důchodců jsem si užívala možnost dělat radost seniorům, kteří trávili Vánoce osaměle. Tento rok jsem se rozhodla vzít skupinku „mých staroušků“ na trhy. Přípravy byly náročné – naplánovat dopravu, přizpůsobit trasy těm, co už moc nechodí, a zajistit teplý čaj do termosek. A hlavně nezapomenout na punč, co jsem si slíbila vzít pro sebe.

Mohlo by Vás zajímat:

Barbora (30): Můj nový přítel nesnáší advent a na všechno jen remcá. Bojím se, že mě s ním nečekají hezké Vánoce

Připravila jsem na výpravu všechno

Ráno jsem naložila vše potřebné – deky, hrníčky a samozřejmě dvě termosky. Jednu s horkým čajem pro ně, druhou se silným hřejivým punčem pro mě. Přece jen jsem si zasloužila trochu toho svátečního zahřátí, a punč byl můj malý rituál. Naložila jsem termosky do batohu a vyrazila do domova. Cesta autobusem byla plná smíchu a nostalgických vzpomínek, jeden pán dokonce celou dobu tvrdil, že ho určitě vezu na svatbu.

Na trzích bylo narváno, ale naše skupinka si vedla skvěle. Nakoupili jsme ozdoby, medové svíčky a dokonce ochutnali pár perníků. Byla jsem pyšná, jak to všechno zvládáme. Pak přišel čas na odpočinek. Staroušci si posedali na lavičky před pódiem, kde měl vystupovat dětský sbor, a já se rozhodla vytáhnout termosky. Rozdala jsem čaj a sledovala, jak si ho spokojeně nalévají.

Pak jsem si ale začala všímat, že se staroušci chovají jinak. Začali si vyměňovat pohledy. Jedna paní se rozesmála tak, že skoro vylila hrnek. Jiný pán, který obvykle sotva promluví, začal zpívat koledy. Řekla jsem si, že mají prostě dobrou náladu a vytáhla jsem druhou termosku, abych se zahřála, a vtom mi to došlo. Vyměnila jsem termosky.

Mohlo by Vás zajímat:

Šarlota (23): Přítel mi řekl, že musí jít na vánoční trhy s rodinou. Pak jsem ho tam potkala s cizí holkou

Zajistila jsem jim zážitek roku

První myšlenka byla panika. Přeci jen to byli lidé ve věku, kdy i běžný čaj může rozhodit tlak. Jenže než jsem stačila něco říct, situace nabírala úplně jiný směr. Jeden z pánů si odložil hůl a s výkřikem „To je život!“ začal tančit kolem stánků. Postarší dámy debatovaly o tom, jak byly dřív svůdné, a jedna se nabídla, že ukáže, jak se za mlada tancoval charleston. Bylo to jako sledovat divadelní představení, kde všichni zapomněli na svůj věk.

V ten moment jsem si uvědomila, že moje chyba vlastně rozjasnila jejich den. Samozřejmě jsem se bála, že to nevyjde – že přijde nějaká stížnost nebo zdravotní komplikace. Ale nic takového se naštěstí nestalo. Na cestě zpět v autobuse byli všichni uvolnění, někteří dokonce dřímali. Můj „výchovný omyl“ se ukázal jako tajná zbraň proti předvánoční melancholii.

Druhý den mi jedna z dam řekla, že to byl nejlepší výlet za poslední roky, a navrhla, abychom to příště zopakovali. A co já? Termosky teď radši budu označovat výraznými samolepkami. Ale upřímně, myslím, že trochu svátečního chaosu jim jen prospělo.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Pája (33): Přítel mi pod vánoční stromeček nadělil dárek, na který jsem dlouho čekala. Konečně jsem dosáhla vyvrcholení