Saša (44): Měla jsem nehodu, když jsem řídila auto sousedky. Nebyla to moje vina, ale ona po mně chce peníze na opravu

Eva (40) je moje sousedka a byla to i kamarádka. Jen do té doby, než ode mě potřebovala přeparkovat auto. Během akce do mě vrazil jiný řidič a ujel z místa nehody. Eva by ráda, abych jí přispěla na opravu auta, ale já si nemyslím, že je to tak správně. Dělala jsem jí službu a nemůžu za chování cizích řidičů.

Mohlo by Vás zajímat:

Richard (31): Pátek třináctého mi zachránil život. Díky autonehodě jsem se o sobě dozvěděl něco šokujícího

Eva potřebovala jen přeparkovat

Jednoho večera jsem se chystala usednout k seriálu, když mi volala sousedka. A Evou jsme roky kamarádky, občas si s něčím vypomůžeme. Hlídáme si děti, zajdem na kávu a podobně.

„Sašo, mohla bych tě poprosit přeparkovat? Ráno čistí ulici a já jsem na to zapomněla, vypila jsem už nějaký víno, “ prosila mě. Neměla jsem s tím problém, ačkoliv řídím, jen když je to nutné.

Projet pár ulic bych ale měla zvládnout. Nasedly jsme obě do auta a já se vydala hledat místo na parkování v okolí, což byl trochu „oříšek“. Místa byla obsazená a já jsem kroužila ve stále větším okruhu. Nějaký nedočkavec za mnou se na nás nalepil, jakoby nepochopil, že hledám místo.

Na poslední chvíli jsme si všimla, že mi vběhl do cesty pes. Dupla jsem na brzdu a ten blázen za mnou to do nás pěkně napálil. Páníček si stáhl psa k sobě a já jsem s rozklepanýma rukama stočila volant k přechodu. Tyhle situace nesnáším a nikdy jsem to nezažila. Saša navíc začala hlasitě nadávat. Řidič za mnou mě objel, šlápl na plyn a byl pryč.

Mohlo by Vás zajímat:

Sára (38): Kamarádka předstírá dokonalé manželství. Já ale vím, co se děje za zavřenými dveřmi

Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala

„No to snad není pravda! On zdrhnul!“ ječela Eva, vyběhla zkontrolovat svoje auto a zoufale si rvala vlasy. Nebyla to podle mě až tak velká katastrofa, ale rozhodně ta oprava něco stát bude. Plech byl poškrábaný a pomačkaný. Rozčilovala jsem se spolu s ní a litovala, že si nepamatuji poznávací značku toho prevíta.

Auto jsme nakonec společnými silami zaparkovaly a Eva měla úplně nepříčetný výraz. Další den mi volala z autoservisu, aby mi oznámila, že oprava bude stát dvacet tisíc.

„Nemusíš mi to dávat najednou, je to dost peněz,“ řekla mi a já se zasmála pokusu o vtip. Jenže Eva to myslela vážně. Řídila jsem já a tak jsem se měla podle jejího názoru podílet na platbě opravy.

S tím jsem ale rozhodně nesouhlasila ani já, ani můj manžel. Dělala jsem sousedce službu a nemůžu za to, že mi vběhl do cesty pes a jel za mnou nějaký hulvát. Takhle jsem to řekla Evě a ta mě zpražila. Prý by na mém místě reagovala lépe a nemohlo by se jí to stát. Jsem v šoku a mrzí mě, že celá událost rozhodila naše dobré sousedské vztahy.

Mohlo by Vás zajímat:

Alice (51): Po padesátce jsem si udělala řidičák. Manžel se mi smál, ale teď chce, abych ho vozila

Eva mě teď sotva pozdraví

Naše vztahy okamžitě ochladly. Snažila jsem se chovat normálně, pozvat Evu na pokec u kafe a podobně. Jenže ona mi neodpovídá. Když jsme se potkaly na ulici, sotva mě pozdravila a předstírala, že někam spěchá. Příště zase dělala, že má důležitý hovor. Připadám si dost hloupě.

Ptala jsem se všech známých a málokdo mi řekl, že bych měla Evě něco přispět. Názory se různí, ale já si stojím za svým. Nechtěla jsem přijít o kamarádku, nicméně si ji nebudu udobřovat penězi.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marta (46): Odmítla jsem dvoření staršího souseda. Už je to deset let a stále mě kvůli tomu psychicky deptá