Richard (31): Pátek třináctého mi zachránil život. Díky autonehodě jsem se o sobě dozvěděl něco šokujícího

Nikdy jsem nebyl pověrčivý a pátek třináctého jsem vždy považoval za obyčejný den, jen další v kalendáři. Letos jsem však zjistil, že i zdánlivě obyčejná smůla může skrývat něco mnohem hlubšího a zásadnějšího.

Mohlo by Vás zajímat:

Romana (36): Přítel je o 13 let mladší. Věřím, že nám toto číslo přinese do budoucna štěstí

Jako by mi někdo vzal auto z rukou

Ráno jsem se vypravil do práce a nic nenaznačovalo, že by mělo jít o ten děsivý pátek třináctého. Aspoň do chvíle, kdy jsem kolem oběda nasedl do auta. Jel jsem cestou, kterou jsem znal v podstatě nazpaměť, jen do vedlejšího města do restaurace, kde jsme si běžně vyzvedával oběd.

Jízda byla klidná, ale pak najednou, jako by mi někdo vzal kontrolu nad volantem, jsem se ocitl mimo vozovku. Pamatuju si jen, že jsem ztratil kontrolu nad řízením, přede mnou se objevila škarpa a za ní řada stromů, pak už nevím nic.

Probral jsem se až v nemocnici. Nechápal jsem, co se stalo. Zmatený a otupělý bolestí jsem se rozhlédl po bílých stěnách a sterilním prostředí a chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, kde jsem. Pak jsem se podíval na svoje tělo obalené obvazy a pomalu mi docházelo, že jsem měl štěstí, že jsem vůbec naživu.

Mohlo by Vás zajímat:

Edita (48): Při autonehodě jsem ztratila paměť. Pak jsem zjistila, že jsem zapletená do zločineckého gangu

Díky vyšetření objevili tichého zabijáka

Při vizitě jsem se ptal, co se vlastně stalo. Vždyť jsem jel známou cestou, bylo sucho a žádný provoz. Čekal jsem, že mi řeknou, že jsem měl prostě smůlu, že se nehoda stala, protože jsem asi na chvíli ztratil pozornost. Ale to, co mi lékaři oznámili, mi doslova vzalo dech.

Po sérii vyšetření, která udělali kvůli nehodě, objevili něco, co jsem vůbec nečekal. „Víte, samozřejmě to byla nehoda, ale rozhodně ne náhoda. Objevili jsme ve vašem mozku aneurysma – výduť na cévě. Byla tam už dlouho, skrytá, a mohla kdykoli prasknout.“ Nejprve jsem si myslel, že to zavinilo mojí autonehodu, ale postupně jsem zjistil, že to bylo naopak. Kdybych neskončil v nemocnici kvůli té podivné autonehodě, nikdy by se na aneurysma nepřišlo. Mohlo to skončit fatálně, aniž bych si toho byl kdy vědom.

Mohlo by Vás zajímat:

Štěpánka (28): Po pádu na lyžích mi hrozilo, že skončím na vozíku. Dnes se díky józe mohu znovu postavit na svah

Byl to nakonec nejlepší den mého života

Zpočátku jsem byl v šoku. Nikdy bych si nepomyslel, že něco takového můžu mít. Neměl jsem žádné symptomy, žádné varovné signály. Lékaři mi vysvětlili, že nález přišel na poslední chvíli. Bez operace by to mohlo být otázkou týdnů, maximálně měsíců, než by se stalo něco fatálního. Najednou mi došlo, jak neuvěřitelné štěstí jsem vlastně měl.

Operace byla nevyhnutelná. Strávil jsem dny v nemocnici přemýšlením o tom, co by se stalo, kdybych to auto ten den neřídil, kdybych se nezřítil z cesty a neskončil v nemocnici.

Po operaci jsem se vrátil do práce i do života. Spousta lidí vám řekne, že po takovém zážitku přehodnotili svůj život, ale to já neudělal, neměl jsem potřebu. Jediné, co se od té doby změnilo, je můj přístup k pátkům třináctého. Ostatní se ho bojí, ale já to beru jako ten nejšťastnější den svého života.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Pavel (48): Po 20 letech v korporátu jsem se stal rybářem na volné noze. Bylo to nejlepší rozhodnutí mého života