
Sebastiánova přítelkyně ho nečekaně požádala o ruku a místo prstenu mu dala zásnubní hodinky. Ideální dar pro muže. Ale Sebastián po čase zjistil, že za tím vším je ještě něco dalšího...
Že mě požádá přítelkyně o ruku, jsem opravdu nečekal. Jsme spolu tři roky, ale o svatbě jsme mluvili spíš v teoretický rovině. Byli jsme na výletě v Toskánsku, víno, západ slunce... A najednou klekla, vytáhla krabičku s hodinkami místo prstenu, kolem nás lidi začali tleskat, někdo točil. Bylo to zvláštní, ale řekl jsem si, proč ne.
Instagram nás miloval
Doma začaly naskakovat gratulace na Instagramu. Měla tam fotku, jak mě objímá, ukazujeme krásné zásnubní hodinky a hashtag #HeSaidYes. Klasika. Má přes dvě stě tisíc sledujících, takže to jelo. Hned druhý den ji oslovila nějaká značka, že nám pošlou svatební diář a kód na slevu. Smáli jsme se tomu.
Pár dní na to mi kámoš poslal screenshot z Twitteru. Někdo tam komentoval, že celá ta zásnubní scéna vypadá jako reklama. Přesně ta značka hodinek, kterou tagovala, spustila ve stejný den kampaň. Náhoda? Asi ne. Znejistěl jsem. Ale říkal jsem si, že to nebudu hrotit. Možná to fakt byla náhoda.
Jenže pak jsem u ní v počítači omylem narazil na prezentaci. Byla uložená pod názvem „Zásnuby - spolupráce Q1“. Otevřel jsem ji. A bylo tam všechno. Scénář, lokace, přesný čas západu slunce, co má mít na sobě, jaký objektiv použít, jak označit partnera a kolik dostane za tři posty. I návrhy popisků. Včetně toho, co bych já měl odpovědět, až se lidi budou ptát, jestli to bylo doopravdy.
Cítím se trochu jako blbec
Nic mi neřekla a udělala z našeho vztahu kampaň a ze mě figurku, která má hrát zamilovaného kluka. Byl jsem z toho na dně. Nepřiznala se. A já neměl koule to vytáhnout. Pořád jsem si říkal, že třeba nešlo o prachy, ale že mě prostě chtěla a že to jen zkombinovala, aby z toho aspoň něco měla.
Ale vrtalo mi to hlavou. Začal jsem se dívat na náš vztah jinak. Všímal jsem si, kdy běží kamera, jestli mě drží za ruku, jestli mě líbá. Jak se ke mně chová, když jsme jen sami a nic nefotí nebo netočí. Jestli se směje víc do objektivu než na mě. A hlavně, kolik z toho je o nás a kolik o ní.
Nechci tvrdit, že mě nemiluje. To budu muset ještě zjistit. A rád si ji vezmu, ale těžko se vyrovnávám s tím, že mi vzala příležitost požádat o ruku ji a že z toho udělala velkou marketingovou kampaň. Tak snad aspoň ty peníze, co vydělala, použijeme na naši svatbu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].