Silvie (62): Manžel se odstěhoval do domu po rodičích. Moje plány na stáří se sesypaly jako domeček z karet

Kdybych v mládí tušila, jak složitý život mě po boku Roberta čeká, nikdy bych si ho nevzala za manžela. Ale v mládí člověk moc nepřemýšlí a zaměřila jsem se na jeho hnědé oči. Místo abych vnímala jeho komplikovanou povahu.

Mohlo by Vás zajímat:

Markéta (40): Manžel a synové zapomněli na moje narozeniny. Nikdy bych nečekala, že čtyřicátiny oslavím sama

Začátek manželství byl pro mě nejtěžší

Robert byl fešák. Ale už od mládí byl urážlivý a bral se příliš vážně. A to byl kámen úrazu našeho vztahu. Já mám zdravé sebevědomí a nedokážu sebou vláčet. Tato kombinace našich povah způsobila, že u nás byly hádky na denním pořádku. Končily vždy stejně. Robert se urazil a dokázal se mnou i dva dny nemluvit. Jen mě častoval významnými pohledy, kterými mi naznačoval, že mnou pohrdá. I do tohoto klimatu se nám narodil syn. Jak jsme se hádali, tak jsme se vášnivě milovali.

Dovolím si tvrdit, že jsme moc dobře věděli, jak tenká je hranice mezi láskou a nenávistí. Celou paletu emocí jsme dokázali ochutnat během jediného dne. Ale časem jsme si oba zvykli, že holt jsme vznětlivé povahy a nedokážeme se o problému bavit v klidu. My se museli vždy teatrálně pohádat, urazit a teprve pak si promluvit. Velkou radost mi dělal syn Radek. V péči o něho jsem se našla a čas s ním mě naplňoval. Musím uznat, že i Robert byl dobrý táta.

Mohlo by Vás zajímat:

Martin (31): Manželka mě neustále kritizuje, prý se neumím postarat o miminko. Tak jsem to vzdal

Postupem času si vše sedalo a uklidnilo

Radeček nevyrůstal v dobrém prostředí. Musel cítit napětí mezi svými rodiči. Nicméně jsme si já i Robert našli způsob, jak spolu žít. Robert hodně pracoval. Bral v práci tolik přesčasů, kolik mu zdraví a únava dovolily. Já byla věčně sama se synem. A když jsme se viděli, byli jsme natolik unavení, že jsme neměli sílu nic řešit. Každý jsme měli jasné role v našem manželství a ty jsme plnily. A fungovalo to.

Roky jsme takto žili a bylo nám fajn. Jezdili jsme na dovolené, kde to samozřejmě jiskřilo. Ale kvůli synovi jsme se drželi. Když nám bylo lehce po čtyřicítce, syn se odstěhoval a začal žít se svou přítelkyní. V tu dobu zemřel Robertovi otec a po krátké době mu onemocněla matka. Neměla jsem tchyni ráda, a tak jsem s její péčí Robertovi nepomáhala. Tudíž jsem neměla ani tušení, že Robert nejen pečuje o svou matku, ale taky v jejím domě provádí rekonstrukci. Věděl, že je jen otázkou času, než jeho matka zemře a v hlavě se mu zrodil plán.

Mohlo by Vás zajímat:

Zorka (48): Těšila jsem se na hory, ale manžel naplánoval Vánoce v exotice. Je to spíš noční můra než splněný sen

Tajný plán mi udělal čáru přes rozpočet

Zrekonstruoval si v domě, koupelnu a dvě místnosti. Víkendy trávil u své matky a já neměla tušení, že se připravuje na svůj odchod. Žila jsem v domnění, že se nám žije dobře. Nehádali jsme se a způsob života jsem vnímala jako stav, kdy je třeba zatnout zuby a vypořádat se s problémy, které život přináší. Když Robertovi matka zemřela, jako jediný dědic během dvou měsíců zdědil její malý baráček asi sto kilometrů od našeho bydliště. V ten moment mě postavil před hotovou věc.

"Silvo, nechci se rozvádět, ale chci být sám. Alespoň část roku. Takže se přestěhuju do svého domu a týden budu tam a týden budeme spolu. Taková forma terapie. Budeme se na sebe těšit. Budeme si pomáhat. Nebudeme sami, ale budeme mít pro sebe svůj prostor. Naše manželství samozřejmě zachováme i s tím, co jsme si slíbili. Jen máme možnost si od sebe i odpočinout," vysvětlil mi Robert. Sbalil si své osobní věci a odjel na týden do svého domu. Takto už žijeme necelý rok. Není to špatné, ale je to vzdálené mé představě o společném důchodu. Je to bolavý kompromis. Chápu to jako odloučení.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (33): Obtěžoval mě vlastní tchán. Přijde mi to odporné, ale manžel mi nevěří a nehodlá to řešit