Simona (41): Nechtěla jsem muže už ani vidět, ale moje dcera měla jiné plány. Tajně mi domluvila rande

Po rozvodu jsem měla jasno. Chlapy už ne. Nechci je vidět, slyšet, natož s nimi něco řešit. Doma jsem si vybudovala pevnou rutinu – práce, nákupy, vaření, večer u televize a pak spát. Na víkendy se přidalo uklízení a občasné kafíčko s kamarádkami. Vlastně jsem si myslela, že takhle mi to vyhovuje. Veronika, moje šestnáctiletá dcera, ale očividně měla jiný názor.

Mohlo by Vás zajímat:

Iva (51): Moje dcera přitahuje ztroskotance jako magnet. Obávám se, že za to můžu já

Dcera mi s chlapy nedala pokoj

Sem tam se mě ptala, jestli mi není smutno. Jestli si někdy nechci někoho najít. Vždycky jsem odpověděla, že ne. „Já mám dost práce s tím, abych zvládla všechno kolem. Nepotřebuju chlapa, o kterého se musím starat.“ Jenže pak přišla další fáze – začala mi půjčovat svůj make-up, ukazovat fotky rozvedených otců svých kamarádek, o kterých tvrdila, že jsou "normální chlápci". Připadala jsem si jako při špatně naplánované intervenci, ale nechala jsem to být. Veronika je trochu jiná než já. Má spoustu energie a touhu všechno řešit.

Pak přišel ten den. Sobota, klasicky úklidová. Veronika se tvářila podezřele mile, ale nepřikládala jsem tomu význam. Dokud nezazvonil telefon. Na druhé straně hlas cizího muže, který mi s klidem oznámil, že mě čeká u kavárny v centru. Nejdřív jsem myslela, že to je omyl, ale rychle jsem pochopila, že za tím stojí moje dcera. Nějakým způsobem se mi vloupala do telefonu, založila profil na seznamce a začala se mnou „randit“ v online světě. Ten chlap tam teď seděl, protože mu napsala, že přijdu.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (41): Dcera se hodně změnila a já si myslela, že je to jen puberta. Málem se ale stalo velké neštěstí

Schůzka nedopadla katastrofálně

Byla jsem vzteklá, ale Veronika mi nedala na vybranou. Stála mezi mnou a dveřmi a odmítla mě pustit zpátky do ložnice. Tvrdila, že se musím jít bavit, jinak se zblázním. Naštvaně jsem se oblékla, spíš proto, abych měla pokoj, a vydala se ven. Cestou jsem přemýšlela, co mu vlastně řeknu. Nejradši bych se otočila, ale věděla jsem, že Veronika to myslí vážně.

Do kavárny jsem dorazila pozdě, ale on tam pořád byl. Starší, trochu nervózní, ale usmíval se. Posadila jsem se a připadala si jako hlupák. On se omluvil, že mě oslovil tak najednou, protože si myslel, že jsme si psali. To byl moment, kdy jsem se rozhodla mu říct pravdu. Všechny ty trapné detaily. Smál se, což mě zaskočilo. Nakonec jsme si povídali víc, než jsem čekala.

Když jsem se vrátila domů, Veronika seděla na gauči a vítězoslavně se usmívala. Měla jsem chuť jí vynadat, ale místo toho jsem jí musela poděkovat. Ne kvůli tomu chlapovi, to jsem nechala být, ale kvůli sobě. Uvědomila jsem si, že jsem zapomněla, jaké to je prostě žít.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (26): Měla to být jen zábava na jeden večer, ale online seznamka mi sebrala nejlepší přítelkyni