Jan (34): Chtěl jsem se oženit, protože moje přítelkyně otěhotněla. Vysmála se mi, prý jsem staromódní

Vždycky jsem slýchal, že muži jsou nezodpovědní, zatímco ženy, které obvykle nesou břímě domácích prací a výchovy dětí, trpí.

Mohlo by Vás zajímat:

Vašek (32): Po 12 letech vztahu jsem se rozhodl požádat přítelkyni o ruku. Skončilo to naprosto katastrofálně

Podle mámy je manželství důležité

Říkala to také moje máma, která to pak neustálým lamentováním nad muži vštípila mně a mému bratrovi. Když si brácha hned po škole udělal dítě, otcovství se nezříkal a oženil se. Máma z jeho manželky sice nebyla příliš nadšená, ale co mohla dělat?

„Co si můj syn nadrobil, to teď bude muset sníst,“ prohlásila a před svatbou v kostele dala novomanželům své požehnání.

Své rady potom předávala i mým sestrám Monice a Sylvě. Varovala je, aby si nenašly flákače nebo podvodníky a aby se před svatbou nedejbože neocitly v jiném stavu. „Když nebudeš mít papír, chlap ti může říct, že si není jistý, jestli to dítě je jeho,“ opakovala.

Monika i Sylva její rady poslechly. Našly si dobré manžely, kteří se nebojí práce ani péče o rodinu. Obě už mají děti, a to v „předpisovém“ termínu. Jen já jsem stále svobodný, i když jsem ze čtyř sourozenců nejstarší.

A vypadá to, že právě já budu mít nemanželské dítě, přestože bych se moc rád oženil s matkou své dcery. Už víme, že to bude holčička. S Alicí jsme se shodli na jménu Adriana. Ale to je asi tak jediné, na čem jsme se shodli...

Mohlo by Vás zajímat:

František (32): Přítelkyni jsem požádal o ruku už několikrát, vždy to dopadlo blbě. To si opravdu nejsme souzeni?

Je úplně jiná než holky z vesnice

Měl jsem pár holek, ale žádná mě nezaujala natolik, abych se chtěl usadit. Blížila se mi třicítka a stále jsem byl sám. Řekl jsem si, že musím pryč z vesnice, jinak si nenajdu vhodnou partnerku. Začal jsem hledat práci ve městě a do měsíce jsem makal v zahradnictví.

Tam jsem poznal Alici. Zdála se mi tak odlišná od dívek z naší vesnice. Byla sebevědomá a dokázala se postavit šéfovi, který toho o pěstování rostlin moc nevěděl. Alice, stejně jako já, vystudovala zahradnictví a byla v tom doma. To se mi na ní líbilo.

A navíc mě přitahují takové ženy. Má krásné blond vlasy, modré oči a hezkou tvář. Má taky plné tvary a... nebudu lhát, zamiloval jsem se také do jejích tvarů. Často jsem v noci snil o tom, že se jí budu moci dotýkat. Ale na to jsem musel ještě pár měsíců počkat...

Mohlo by Vás zajímat:

Štěpán (32): Přítelkyni jsem požádal o ruku na fakt romantickém místě, ale zásnubní prsten jsem hledal marně

Nechtěla prstýnek

Když mému otci diagnostikovali vážnou nemoc, s mámou se rozhodli prodat farmu a přestěhovat se do města. Polovinu peněz otec rozdělil mezi mě a moje sourozence. Za svůj podíl jsem si koupil dvoupokojový byt. Jakmile jsem vymaloval a trochu se zabydlel, pozval jsem Alici na návštěvu. Tehdy jsme už byli dobří přátelé.

Po několika měsících jsme spolu začali chodit. Alice se sice ke mně nenastěhovala, stále bydlela u matky, ale většinu nocí trávila u mě. Když mi řekla, že je těhotná, byl jsem štěstím bez sebe.

Koupil jsem prstýnek a požádal ji o ruku. A pak přišlo nepříjemné překvapení. Alice prstýnek nechtěla. Řekla, že se svatbou můžeme počkat, že si není jistá, jestli ji vůbec potřebujeme. Nejdůležitější prý je, že se milujeme a respektujeme a že spolu budeme vychovávat dítě.

„Papír k tomu nepotřebujeme,“ řekla rozhodně.

„Nemiluješ mě?“ zeptal jsem se znepokojeně.

„Jak jsi na to přišel? Samozřejmě, že tě miluju, ale nemusíme se brát. Dnes je jiná doba. Můžeme být volní, a přitom šťastní,“ opakovala, ale já se s tím nedokážu smířit.

Mohlo by Vás zajímat:

Samuel (29): Chtěl jsem přítelkyni požádat o ruku. Pak mi ale řekla do očí tu nehoráznou lež

Možná časem změní názor

Zatím jsem prstýnek schoval do šuplíku a čekám. Možná si to Alice rozmyslí, až se narodí naše dcerka. Možná sama dospěje k názoru, že svatba jí dodá větší pocit jistoty. A uvěří, že ji nechci nijak omezovat, jen chci, abychom byli šťastní.

Prostě, když už budu otcem, rád bych byl i manželem. Několikrát jsem Alici prosil, aby si to dobře promyslela. Pro dítě je lepší, když má oba rodiče oficiálně spolu, když má matka stejné příjmení jako otec...

A ona mi na to vždy s úsměvem řekne, že jsem trochu staromódní. Je to opravdu staromódní, chtít si vzít ženu, která mi brzy porodí dceru? Nemůžeme být tradiční rodinou? Už jsem se smířil s tím, že svatba nebude v kostele, stačí mi civilní, i když vím, že mi to rodiče nikdy neodpustí. Ale Alice stále nechce slyšet o formálním svazku. Ani její matka není na mé straně, protože říká, že manželství je nejistá instituce.

Jak se teď podívám své matce do očí?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Vincent (31): Rozhodl jsem se k velkému kroku a požádal přítelkyni o ruku. To, co zaznělo z jejích úst, nikdy nezapomenu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.