Vašek (32): Po 12 letech vztahu jsem se rozhodl požádat přítelkyni o ruku. Skončilo to naprosto katastrofálně

Celých dvanáct let jsem si myslel, že je Eva (35) ta pravá. Je to dlouhá doba na to, abych o ní věděl první poslední. Jedna věc mi ale unikla, a to že já pro ni evidentně nejsem dost dobrý a v životě má úplně jiné priority než já.

Mohlo by Vás zajímat:

Patrik (29): Moje přítelkyně se ukázala jako patologická žárlivka. Po scéně na srazu spolužáků jsem jí dal kopačky

Měl jsem pocit, že přítelkyni znám jako své boty

Procestovali jsme spolu půlku Evropy, podívali se do Číny i do Argentiny. Zvládli jsme náročné situace, jako když nám v Mexiku ukradli doklady nebo když mi před pár lety umřela matka. Vždy jsem věděl, že je tu Eva pro mě a můžu s ní počítat. Mám ji opravdu rád a chtěl jsem s ní strávit život. Už jenom to, že jsme spolu vydrželi déle než dvanáct let, něco znamená.

Co však většině mých známých přišlo zvláštní, byl fakt, že jsme spolu nikdy nebydleli. Eva měla svůj byt a já také. Nicméně to nic neznamenalo. Posledních sedm let jsem byl u Evy pečený vařený, měl jsem tam svoji skříň, zubní kartáček a bylo to stejné, jako bychom spolu bydleli, jen s tím rozdílem, že jsem občas chodil domů.

Mohlo by Vás zajímat:

František (32): Přítelkyni jsem požádal o ruku už několikrát, vždy to dopadlo blbě. To si opravdu nejsme souzeni?

Rozhodl jsem se přítelkyni požádat o ruku

V posledních měsících jsem ale zjistil, že chci od života trochu víc než jen přespávání. Chci s Evou bydlet, chci s ní žít a založit rodinu, rád bych s ní zestárl, a proto mi na mysl přišla jediná možná varianta. Musím si ji vzít.

Vymyslel jsem proto perfektní plán, kde a jak ji požádám o ruku. Zarezervoval jsem nám stůl v romantické restauraci, a až půjdeme procházkou k ní domů, tak to udělám. Požádám ji o ruku. Koupil jsem nádherný prsten a byl si skoro jistý, že mě nemůže odmítnout. Zvlášť po tolika letech. Eva mě ale nikdy nepřestane překvapovat. Když jsem se konečně vyslovil, tak řekla ne.

Mohlo by Vás zajímat:

Aleš (34): Požádal jsem partnerku o ruku, odmítla mě. Rozejít se ale nechce

Chtěl bych už ve svém věku nějaké jistoty

„Je to od tebe moc hezké, ale myslím, že na tenhle typ vztahu nejsme připravení. Byla bych moc ráda, kdyby to mezi námi bylo jako doteď,“ řekla mi, když jsem tam stál jako opařený. Nemohl jsem uvěřit, že každý svoji budoucnost vidíme jinak. Já si přeji rodinu a zázemí, Eva chce, aby to mezi námi zůstalo nezávazné.

Je mi z toho smutno. Zvlášť proto, že jsem se v ní tak strašně spletl. Zbývají mi tak dvě možnosti, buď se s Evou rozejdu, nebo s ní zůstanu a budu respektovat její přání a doufat, že si to časem rozmyslí. Ale je mi přes třicet, chci už mít v životě nějaké jistoty, nechci být stejný, jako když mi bylo dvaadvacet.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Kateřina (29): Přítel mě požádal o ruku. Já ale plánovala něco zcela jiného

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.