
Slávek po příchodu z práce nevěřil vlastním očím. Po celé chodbě až do kuchyně byly na zdi barevné fleky. Ustrašený výraz manželky Slávka odradil od nadávek. Spíš mu bylo manželky líto, asi si s vnoučaty užila perné chvíle.
Nesnáším malování bytu. Z legrace říkám, že je lepší se stěhovat, než malovat byt. A tak mě manželka Květa přemluví k malování jednou za deset let. Víc malovat odmítám.
Vnoučata jsou naše radost
S Květou jsme vychovali dvě dcery a už jsme i trojnásobní prarodiče. A v hlídání vnoučat jsme se našli. Malí nezbedové nám přinesli do života radost a smysl. Každý druhý víkend je hlídáme od pátku do neděle. Další víkend odpočíváme a těšíme se na další víkend s vnoučaty. Naše nadšení dcery pozitivně oceňují a kdyby mohly, máme vnoučata každý víkend.
Ale jsme spíše tradiční prarodiče, a tak s vnoučaty jezdíme na výlety, hrajeme stolní hry nebo čteme knihy. Televize u nás o víkendu s pohádkami není zapnutá a svoje mobilní telefony dětem taky nepůjčujeme. Když máme vnoučata, manželka je vyzvedne po obědě ve školce. Jdou na procházku do lesoparku, kde dají do krmítka jablíčko a semínka ptáčkům. Já přicházím z práce v pět hodin. A to znamená jediné. Než si umyji ruce, už mi visí tři klíšťata na krku. A dožadují se, abych s nimi házel do výšky.
Manželčin nápad byl za všechny peníze
Už nejsme nejmladší, a tak nám hlídání tří dětí, kde nejstaršímu jsou čtyři roky a nejmladšímu dva, dává zabrat. Proto jsme radši, když na ně dohlížíme ve dvou. Víc očí víc vidí. Minulou neděli jsem ale musel nechat manželku s vnoučaty na chvíli doma samotnou.
Po příchodu domů, hned po otevření vchodových dveří, mi bylo jasné, že se doma něco zvrtlo a děti měly nad manželkou navrch. Celá zeď na chodbě hrála asi v metrové výšce všemi barvami. Šel jsem po směru dětské tvorby, která vedla až do kuchyně, kde u stolu seděla vnoučata a malovala vajíčka nejrůznějšími barvami. Ale víc barvy bylo všude okolo, jen ne na vajíčkách. Vedle nich seděla Květa, taky celá od barvy a koukala na mě pohledem nešťastného štěněte.
Ruční práce zatím nebudeme praktikovat
„Bože, co se tady dělo? Vypadá to tady jako by tu řádilo stádo vandalů?“ otočil jsem se na manželku. Ta mi odvětila, že mi to potom řekne, až děti po obědě usnou. Zatímco jsem převlékal vnoučata do čistého oblečení a likvidoval spoušť na jídelním stole, manželka uvařila oběd. Když smečka usnula, manželka mi začala vyprávět, co se stalo. Dostala nápad, že si společně nazdobí polystyrenová vajíčka, která zapíchají do květináčů pokojových rostlin.
Jenže během minuty po sobě děti začaly malovat štětcem, vyskočily od stolu a honily se po chodbě a kuchyni. Manželka se je prý snažila usměrnit, ale marně. A jak měly ruce od barvy, ušpinily zeď. „No, to je na vymalování,“ konstatoval jsem závěrem. Snažím se to brát s nadhledem. O nic nejde. Pro nás je to ponaučení, že barvy nejsou vhodné pro zabavení našich raubířů. A když, tak venku na zahradě.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.