Ida Lupino byla předurčena pro Hollywood. Předčila všechna očekávání, byť ji na každém kroku pronásledovaly tragédie a dramata. Toto je šokující a zároveň inspirující život zapomenuté ikony, bez které už není továrna na sny taková jako dříve.
Showbyznys byl doslova zapsán v její DNA. Matka Connie O'Shea byla herečka, otec Stanley Lupino nejlepší anglický komik své doby. A to nebylo vše. Lupinovi byli slavnými baviči již od dob renesanční Itálie. Ida je ale všechny překonala a stala se z nich nejpopulárnější.
Děsivá scéna
Okolnosti jejího narození připomínaly drama. Psal se 4. únor roku 1918 a Němci zrovna terorizovali Londýn letadly. Uprostřed této hrůzy a zkázy běžel Stanley domů za svou ženou, která v naprosté tmě rodila schovaná pod stolem. Tehdy si myslel, že to nepřežije ani jedna z nich. Nakonec se stal pravý opak.
Když konečně nastal mír, přetvořili rodiče Idy svůj skromný domov na tudorovské panství. Se svou sestrou Ritou tak vyrostla ve zdánlivém blahobytu a nekonveční, velmi svobodné výchově. Za tímto pozlátkem se ale ukrýval žal. Rodiče byli bohatí a laskaví, to však zdaleka nestačilo. Oba měli své kariéry, kvůli kterým opouštěli na dlouhou dobu domov. A právě ona nepředvídatelnost toho, kdy odjedou a kdy se vrátí, spolu s pocitem odloučenosti, Idu poznamenaly. Samotu začala snášet čím dál hůř.
Jediným plusem bylo, že se Stanley staral o budoucnost svých dětí. Do herectví je vlastně tlačil. Chtěl, aby pokračovaly v rodinném odkazu. Dokonce tak doma postavil scénu, kde mohly obě trénovat. Jakmile se Ida mohla vžít do jiných osob, začala lhát. A právě ony lži se staly základem jejího budoucího úspěchu. Ale nepředbíhejme. Jednou, ještě jako malá dívka, běhala po okolí ve zničených šatech a vzlykala. Prosila lidi o pomoc. Prý že doma trpí hladem a špatným zacházením. Samozřejmě si to všechno vymyslela. Později to vysvětlila tak, že se do postavy vžila natolik, že se jí stala. Myslela si pak, že je doopravdy doma týraná. A to vše natáčela na domácí kameru.
A to bylo také zvláštní. Doma se před objektivem producírovala jedna radost, když ale přišel čas nastoupit do kočovné herecké společnosti, udělala to jen kvůli rodičům. Potají profesionální herectví nesnášela. Naopak se chtěla stát spisovatelkou. Na Královské akademii dramatických umění vydržela necelý rok. Přesto toužila po roli v Alence v říši divů. Nastal čas přestěhovat se z Londýna do Hollywoodu a znovu potěšit hlavně tatínka.
Risk není vždy zisk
Hollywood Idu naučil jednu věc. Přílišná krása, skvělá postava, dokonalý účes a pronikavý pohled - to je problém. Jakmile ji režisér spatřil na vlastní oči, roli ji v Alence nedal. Zastínila by totiž herečku v hlavní roli. Její neobvyklý vzhled byl skutečným prokletím. Dokonce si kvůli tomu proti sobě popudila vlastní matku. Jednou ji doprovázela na konkurz k filmu a co se nestalo. Místo Connie vybrali ji.
Během natáčení filmu Money for Speed ale o svou přednost málem přišla. Při podivné nehodě do ní narazilo auto. Několik mučivých týdnů strávila obvázaná jako mumie. K žádnému znetvoření naštěstí nedošlo. Zůstala jen malá jizva na čele, kterou umně zakrývala vlasy. To se jí přihodilo ve 14 letech. O dva roky později onemocněla obrnou. Paralyzující nemoc mohla znamenat rychlý konec kariéry. Sama nevěděla, čeho se nejvíce bojí. Smrti, nebo zklamání, které otci připraví. Zašlo to tak daleko, že uvažovala o sebevraždě. Jako zázrakem ale podruhé "vstala z mrtvých". Díky tomu zjistila, co je v životě skutečně důležité. A že nejde jen o to, jak člověk vypadá, ale jaký je.
V roce 1938 se provdala za herce Louise Haywarda. V té době byla na vrcholu - měla slávu, bohatsví i lásku. Přesto si to nedokázala užívat. Když svět zachvátila druhá světová válka, nedokázala přestat myslet na svou rodinu. Když se dozvěděla, že otec zemřel na rakovinu, zhroutila se. Ale ne na dlouhou dobu. Věřila v nadpřirozeno, a tím pádem také v komunikaci s dušemi mrtvých. Jeho smrt v ní také probudila potřebu pomáhat. Začala studovat medicínu a do armády se přihlásila jako zdravotní sestra. Tím ale utrpělo její manželství. Louis požádal o rozvod. Nevyšlo ani to další.
To se odrazilo i v její kariéře. Stala se nespokojenou. Znovu se chtěla vrátit k tomu, co měla nejvíce ráda - psaní. Jenomže v továrně na sny kdysi nebylo možné, aby žena režírovala nebo psala scénáře. Ida to nadále nehodlala tolerovat. Vypověděla veškeré smlouvy, jenž ji pojily s velkými filmovými studii a založila vlastní produkční společnost, kde točila nízkorozpočtové filmy zaměřené na tabuizovaná témata jakým bylo například genderové násilí, bigamie a nechtěné těhotenství. Nejvíce zásluh ovšem získala za film Stopař, pojednávající o sériovém vrahovi. Tím dokázala, že vskutku pochází z renesanční rodiny. Hrála, psala i režírovala. A když měla volno, její dům zažíval jeden večírek za druhým. Všude bylo plno lidí a mnohdy i neobvyklých domácích mazlíčků.
Italské manželství Idy Lupino a krach v podnikání
Její třetí manželství s hercem Howardem Duffem se neslo ve znamení nekonečných hádek, rozchodů a návratů. Nedařilo se jí ani v podnikání. Kvůli špatným obchodním rozhodnutím její filmová společnost zkrachovala. To ji uvrhlo do deprese a zneužívání alkoholu. Po třetím rozvodu to bylo ještě horší. Začala od sebe všechny odhánět. Skončila na mizině a samotném dně.
Když se zdálo, že je vše ztracené, objevil se strážný anděl. Ujala se jí spisovatelka Mary Anderson, s níž později napsala i své paměti. Důvěřovala jí natolik, že se rozhodla z ní udělat svého opatrovníka. A to bylo prozíravé. Rok před smrtí přišla rakovina i psychické problémy. Už se o sebe nedokázala postarat. Zemřela v roce 1995 ve věku 77 let.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Ida Lupino
Factinate.com: Intense Facts About Ida Lupino, Hollywood's Forgotten Trailblazer