Šokující život rodiny Lykovových: Čtyřicet let se ukrývali v sibiřské divočině. Náhodně je objevila až skupina geologů

Když se pilot ocitl v povodí řeky Abakan na jihu Sibiře, všiml si, že v dálce stojí chatrč. Překvapilo ho to, stejně jako zbytek posádky. Vždyť nejbližší město nebo vesnice byly vzdálené 250 kilometrů. Navíc zde neměl podle záznamů nikdo žít. Krajina byla drsná a nehostinná. Geologové se tak rozhodli, že přistanou a obydlí prozkoumají. Chtěli té záhadě přijít na kloub.

Mohlo by Vás zajímat:

Život v izolaci: Thomas Silverstein jako jediný vězeň v historii USA strávil na samotce neuvěřitelných 36 let

Karp Lykov prchá s rodinou do sibiřské divočiny

V 17. století změnila ruská pravoslavná církev některé praktiky tak, aby odrážely zvyky její řecké předchůdkyně. Zatímco většina členů tuto změnu přijala, jedna skupina to odmítla. Začali si říkat Vyznavači staré víry. Církvi se to nelíbilo a často nařizovala jejich věznění nebo mučení. Snažila se tyto rebely vymýtit. Některým z nich se pak podařilo uprchnout do sousedních zemí.

S příchodem bolševické revoluce v roce 1917 se situace Vyznavačů staré víry ještě zhoršila. Když pak komunisté zastřelili jistému Karpu Lykovovi bratra, prchl i s manželkou Akulinou, devítiletým synem Savinem a dvouletou dcerou Natalií do sibiřské divočiny. Příhodné místo pro život našli až na vrcholku hory v povodí řeky Abakan, kde vystavěli dřevěnou chatku o jedné místnosti, jež se jim stala na dalších čtyřicet let domovem.

Lost in Time: The Incredible Story of the Lykov Family of the Siberian Wilderness https://t.co/8qZT9alCZS

— History Defined (@historydefined) October 6, 2024

Život rodiny Lykovových v tajze

Přežít v sibiřské divočině se dvěma dětmi bylo náročné. Přinesli si s sebou hrnce, pánve a kotlíky, v nichž zpracovávali vše, co se jim podařilo sehnat. Jejich pokrmy se skládaly hlavně z brambor, žita, lesních plodů a malých zvířat, pokud se podařilo nějaké ulovit. Když se jim opotřebovalo oblečení nebo boty, vyrobili si nové z konopí a březové kůry. Chlad a vlhko to sice moc nezadržovalo, ale nic jiného neměli.

Časem se jim opotřebovalo jak náčiní, tak i nářadí a nové neměli z čeho vyrobit. Přesto na svět přivítali dva další potomky - syna Dmitrije a dceru Agafju. Nemluvňata byla zavinuta v konopné látce a nosila botičky z březové kůry. Karp trávil čas tím, že děti učil hledat pitnou vodu, kácet stromy a opravovat chatrč. V roce 1961 je ale potkalo neštěstí. Silné sněžení zničilo vysazené brambory a Karpova žena Akulina se rozhodla zemřít hlady, aby se její milované děti mohly najíst.

Mohlo by Vás zajímat:

Podivná nepálská tradice: Ženy s menstruací jsou v izolaci a nesmí se dotýkat mužů, prý by onemocněli

Život Lykovových po objevení

Když o 17 let později nabídli geologové rodině pomoc, Karp to odmítl. Nevěděl nic o druhé světové válce, přistání na Měsíci ani o tom, že byly na Japonsko svržené atomové bomby. Na rozloučenou tak výprava rodině darovala alespoň část vybavení - sůl, nože, vidličky a další praktické věci.

Skupinka geologů se k Lykovovým začala pravidelně vracet. Nikdy je ale nepřesvědčili o tom, že by se měli svého náročného životního stylu vzdát. Savin a Natalia zemřeli v roce 1981 na selhání ledvin v důsledku podvýživy, Dmitrij pak ve stejném roce podlehl zápalu plic. O sedm let později je následoval Karp. Zůstala jen dcera Agafja, která se do města vydala jen několikrát, a to za příbuznými nebo k lékaři. Jinak si v malé chatrči, kterou si za ty roky postavila, vystačila s kozami, kuřaty a také jedním z geologů Jerofejem Sedovem.

V roce 2016 musela být letecky přepravena k dalšímu ošetření. Poté se vrátila domů, kde nejspíš žije dodnes. Když se jí ptali, co jí vadí na městě, odpověděla, že lidé a auta. A že všechny ty toxiny ve vzduchu ji začnou po chvíli dusit.

Mohlo by Vás zajímat:

Blemmyes: Bezhlavá stvoření s očima v hrudi patří mezi nejzáhadnější kryptidy. Žijí prý na místech vzdálených od civilizace