Statečná Zoja Kosmoděmjanská stříhala Němcům telefonní kabely a podpalovala domy, v 18 letech ji nacisté popravili

Po dopadení Zoja Kosmoděmjanská odmítla poskytnout jakékoli informace, a to ani po brutálním mučení. Po smrti se z ní stala jedna z nejlegendárnějších mučednic a hrdinek SSSR, která se stala synonymem pro sovětskou odolnost. Někteří lidé se však ptají: Je její příběh pravdivý?

Mohlo by Vás zajímat:

Sedmnáctiletá hrdinka: Nacisti ji ani mučením nepřiměli zradit partyzány, skončila na šibenici

Dětství Zoji Kosmoděmjanské

Zoja se narodila v roce 1923 nedaleko Moskvy. Dle médií pocházela z rodiny ruských kněží. Její otec Anatolij ale seminář nikdy nedokončil. Místo toho si vzal dceru úředníka a začal pracovat jako učitel. Zoja měla být přátelskou a důvěřivou holčičkou, která často zdravila úplně cizí lidi. Z očí jí prý čišela taková nevinnost, že získala přezdívku Anděl.

Na počátku kolektivizace, tedy když vláda převzala kontrolu nad veškerou soukromou půdou v zemi, se ze strachu před rozlíceným davem (otec Anatolije přišel o život kvůli kritizování rolníků) rodina raději přesunula na Sibiř. Poté následovalo stěhování do Moskvy, kde Anatolij nastoupil jako profesor na zemědělskou univerzitu. I jeho manželka se postavila za katedru.

V roce 1933 ale Anatolij za podezřelých okolností zemřel. O Zoju a jejího bratra se tak musela postarat jejich čerstvě ovdovělá matka. A možná právě proto se budoucí válečná hrdinka zapojila do komunistických mládežnických organizací, kde byla, mimo jiné, indoktrinována partyzánstvím.

Mohlo by Vás zajímat:

Rudá partyzánka: Hannie Schaft byla pro nacisty noční můrou, její dopadení nařídil sám Vůdce

Zrodila se sovětská rebelka

V červnu 1941 zahájil Adolf Hitler útok na Sovětský svaz. Šlo o největší německou invazní operaci a také jednu z největších vojenských akcí v historii, která zahrnovala až 80 procent ozbrojených sil a více než tři miliony vojáků. Ti pak zajali nebo zavraždili obrovské množství sovětských civilistů.

Takové události neunikly ani Zoji, která byla tehdy studentkou 202. střední školy v Moskvě. Jakmile se dozvěděla, co se děje, odmítla dokončit studium a přidala se okamžitě k partyzánské armádě. V osmnácti nastoupila do zpravodajské školy, kde se oblékala a stříhala jako muž. Brzy poté přestřihla první německé telefonní dráty, zapálila ubytovnu a zničila německou stáj s dvaceti koňmi.

Zoja byla zatčena v zimě 1941, když se pokoušela podpálit jednu vesnici obývanou Němci. Mlátili ji pěstmi, bili koženým páskem, pálili kůži sirkami, nutili chodit bosou hodiny na sněhu a řezali pilou na zádech. Přesto tvrdila, že nic neví a že se jmenuje Taťána. Nacisté ji za toto "odměnili" popravou.

Mohlo by Vás zajímat:

Výročí únosu 66 Čechoslováků: Partyzáni z Angoly přiletěli vyjednávat s komunisty do hospody U Sojků

Smrt Zoji Kosmoděmjanské

Když se nacistům nepodařilo ze Zoji dostat potřebné informace, rozhodli se z ní udělat exemplární příklad. Dne 29. listopadu 1941 jí na krk pověsili cedulku s nápisem "Guerilla" a odvedli na náves vesnice Petrisheva, kde ji hodlali před zraky vyděšených vesničanů oběsit. "Soudruzi!" měla začít křičet dívka. "Hlavu vzhůru! Zabijte Němce! Spalte je na popel!" Pak se otočila ke svým věznitelům: "Teď mě pověsíte, ale vězte, že nejsem sama. Je nás 200 000 000. Budu pomstěna. Všechny nestihnete pověsit. Vojáci, vzdejte se, dokud je čas! Vítězství bude naše!"

Byla popravena v pouhých osmnácti letech. Po její smrti se začal hrdinský čin mladé partyzánky šířit po celé zemi rychlostí blesku, i když nikdo neznal její pravou identitu. Pro všechny byla Taťána. Poznali ji až její přátelé, když jim byla předložena fotografie, kterou pořídili Němci. "Tady je hrdinka lidu," poznamenal Stalin. V únoru 1942 byla prohlášena hrdinkou Sovětského svazu. Na její počest byly postaveny pomníky a pojmenovány ulice a náměstí.

Nedávno však vyvstaly otázky, zda to vůbec byla pravda. V devadesátých letech se objevily novinové články, v nichž se psalo, že se Zoja nesetkala s německými důstojníky, nýbrž že tuto vesnici zapálila na příkaz vedení, kdy se pro nacisty nechávala "spálená zem", čili bez užitku. Měli ji tak za to pověsit sami vesničané. Jiná esej hovořila o tom, že byla Zoja psychicky nemocná, proto nedokázala s Němci mluvit. To samozřejmě lidi nadzvedlo a snahy o její zdiskreditování nazvali druhou popravou této hrdinky. Dozvíme se někdy pravdu?

Mohlo by Vás zajímat:

Legendární úsměv 24leté válečné hrdinky Cheng Benhuy, kterým těsně před popravou dávala najevo odpor svým trýznitelům