Štěpán (56): Celý život jsme na nic neměli. Když táta zemřel, objevili jsme v jeho dílně šokující tajemství

Celý život jsme žili dost skromně. Táta pořád říkal, že nemáme peníze. Nepojedeme letos k moři, nemáme na to. Kup si ty levnější boty, nemáme na rozhazování. A tak jsme to brali. Byla to prostě realita. Máma občas něco naznačila, že to táta s tím šetřením přehání, ale nikdy nešla víc do hloubky. Byla s ním celý život, znala ho nejlíp. A přesto ani ona netušila všechno.

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (41): Manžel vyhrál loterii, ale rozhodl se to tajit. Peníze si užíval jinde a s někým jiným

V kůlně jsme objevili poklad

Táta umřel náhle, infarkt. Bylo mu skoro osmdesát, pořád vitální, ale srdce si řeklo dost. Já a ségra jsme pak začali vyklízet náš starý rodinný dům. Všechno načichlé zatuchlinou a časem. Máma nám moc nepomáhala, byla z toho mimo. Všechno jí připomínalo tátu, a zároveň o něm mluvila čím dál míň.

Zvláštní to začalo být v jeho dílně. Měl ji v přístavku za domem, byla zamčená, klíč jsme museli hledat. Uvnitř bylo všechno jak ze staré příručky pro kutily – šroubky srovnané podle velikostí, nářadí vyleštěné jak chirurgické nástroje. Ale všude taky byly noviny. Desítky let staré výtisky. Poskládané do komínků, některé slepené páskou. Působilo to divně, ale my to brali jako další z jeho podivností.

Pak jsem si všiml, že pod jedním pracovním stolem je podlaha trochu jiná. Ne stejné prkno jako jinde, ale novější. Ségra donesla páčidlo. Během pár minut jsme vytáhli čtyři prkna. Pod nimi igelitka. Pak další. A další. Pět, deset, patnáct tašek. Všechny nacpané balíčky bankovek. Všechno české koruny, většinou tisícovky. Staré i nové emise.

Mohlo by Vás zajímat:

Viktorie (33): S přítelem jsme zdědili dům po jeho babičce. Při rekonstrukci jsme odhalili šokující rodinnou historii

Celý život žil ve strachu

Nechápali jsme. První myšlenka byla, že jsou peníze falešné. Ale nebyly. Všechny pravé. Sečetli jsme to – něco přes šest milionů korun. Jen tak. V taškách pod podlahou. Bez jakéhokoliv vysvětlení.

Máma o ničem nevěděla. Když jsme jí to řekli, jen seděla a brečela. „On měl z bank panickou hrůzu. Po revoluci přišel o nějaké úspory, od té doby nikomu nevěřil. Ani mně.“ Všechno vybíral v hotovosti a schovával. Nikomu o tom neřekl. A zároveň nám celý život tvrdil, že jsme na dně.

Zpětně mi to přijde jako bláznovství, že nám nedovolil jet na výlet, protože „není z čeho“, že mámě nedovolil koupit si novou bundu. A přitom pod prkny v dílně měl ukrytý poklad. Ne kvůli nám. Jen kvůli svému strachu. Možná se bál celý život víc než my ostatní. A možná si myslel, že nás tím ochrání.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Vilma (35): Rekonstruovali jsme starý byt. Za vanou jsme našli kazetu, která obsahovala děsivé záběry