Po druhé chemoterapii začaly Hance Samsonové (35), která si prochází léčbou rakoviny prsu, postupně vypadávat vlasy. A to navzdory faktu, že podnikla všechna možná opatření, aby o dlouhé kadeře nepřišla. "Nejvíc mi vypadávaly na temeni hlavy, zatímco po stranách a vzadu zůstávaly," líčí mladá maminka. Jak se se ztrátou vlasů vypořádala psychicky a co vše podnikla, aby se s holou hlavou cítila opravdu dobře, píše v dalším pokračování svého Boje s rakovinou.
Přijít o vlasy je pro spoustu žen otřesná představa a možná jedna z nejnáročnějších věcí z hlediska sebevědomí, s nimiž se během léčby cytostatiky setkávají. Ani Hanku ztráta vlasů neminula. Začaly jí ve velkém vypadávat po druhé chemoterapii a během pouhých dvou dnů měla jasno, že se musí chopit strojku a rozloučit se se zbytky kadeří.
Původně měla v plánu hrdě chodit s holou hlavou, jenže záhy pochopila, jak bláhová to byla myšlenka. "Šátky, šály, čepice a později i turban se dočasně staly nedílnou součástí mého šatníku a často jsem si je vybírala tak, aby ladily k mému oděvu," vzpomíná vdaná máma pětiletého chlapečka na dobu, kdy kromě vlasů neměla ani řasy či obočí. Kolísající sebevědomí jí nakonec pomohla posílit henna.
Chladicí čepička proti vypadávání vlasů
Na ztrátu vlasů jsem byla připravená a smířila jsem se s ní. Razím heslo, že vlasy nejsou ruce - dorostou! Takže jsem se na to i zvláštně těšila. Jak často za život byste se odhodlali vyzkoušet tak radikální změnu účesu?
Přesto jsem si na doporučení před nástupem na chemoterapii zkrátila vlasy. Paní doktorka z chemostacionáře mi poradila, že pokud si je chci zachovat, tak kromě aplikace chladicí čepičky, kterou jsem si zaplatila (na jednu dávku mě vyšla na 1500 Kč), je dobré je zkrátit na mikádo, aby nebyly tak těžké. Vzhledem k tomu, že jsem druhý den šla na první chemoterapii, nebyl čas shánět kadeřnici, a tak jsem vše vzala do svých rukou. Vlasy jsem si ostříhala z polodlouhých cca po prsa na délku těsně pod uši. Nový účes přinesl příliv energie - ostatně jako vždy, a tak jsem druhý den bez ohledu na okolnosti byla usměvavá jako sluníčko a sestřičky se dost divily. Údajně (což jim věřím) se tady moc lidí neusmívá.
První dvě chemoterapie jsem absolvovala s již zmíněnou chladicí čepičkou. To abych měla klidnou mysl, že jsem pro zachování vlasů udělala vše. Kdyby to vyšlo, tak super. Kdyby ne, nic se neděje. S čepičkou se celá chemoterapie prodlužuje o dobrou hodinu, protože nejdříve se musí trochu nachladit a po podání chemoterapie je třeba ještě půl hodiny počkat se sundáním.
Se sestřičkami jsme vybraly velikost čepičky, aby opravdu pevně seděla na hlavě a co nejvíc přiléhala ke kůži. Čím lépe sedí, tím lepší účinek. Namočíte si vlasy - je potřeba, aby byly opravdu mokré, protože účinek čepičky je tak lepší. Poté čepici připojí k chladicímu přístroji a začne chlazení. To je cítit prakticky okamžitě. Čepice ochladí pokožku hlavy na cca 3-5 °C. Je to, jako byste měli na hlavě zmrzlý hrášek v utěrce. Příjemné to není, ale dá se to vydržet.
O vlasy jsem přišla během pouhých dvou dnů
Když mi po druhé chemoterapii začaly vypadávat vlasy, byla to otázka cca dvou dnů, kdy jsem měla jasno, že to shodím celé. Padaly opravdu hodně, ale značně nerovnoměrně. Nejvíc na temeni, zatímco po bocích a vzadu jsem měla hustou kštici. Prostě jsem vypadala jako plešatý děda s půlměsícem vlasů. Pro lepší představu - vlasy nevypadávaly v ohromných chuchvalcích, ale po pramínkách vždy, když jsem si je prsty projela. Takže jsem si je několikrát denně takhle “vyčesávala”.
Na druhý den už mi začala prosvítat kůže na lebce a pak už nebylo co řešit. Přesvědčila jsem se, že když přijdete o polovinu vlasů, vy ani okolí nic nepoznáte. Když přijdete o 80 % vlasů, vy si toho už všimnete, ale okolí ještě ne, pokud se nebudou dívat zblízka. Nikdy jsem netušila, že máme na hlavě tolik vlasů.
Další kroky byly zcela jasné. Zavolala jsem kamarádce z dětství, k níž se chodím pravidelně stříhat, a když uslyšela mou prosbu, vzala mě ihned. Nebylo na co čekat. Vlasy mi ostříhala nejprve nůžkami, poté strojkem na co nejkratší délku a já sama si nakonec hlavu oholila žiletkou. Musím přiznat, že to byl zcela nový zážitek a velmi zvláštní pocit, celé mi to napoprvé trvalo asi 40 minut. Pak už jsem to dělala levou zadní za pár minut.
Slovo odborníka
Stejně jako zvracení a pocit únavy je pro spoustu žen procházejících chemoterapií velkým strašákem ztráta vlasů. K té dochází podle primářky onkologického oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem Martiny Chodacké z prostého důvodu. "Chemoterapie funguje tak, že se zaměřuje na všechny rychle se dělící buňky v těle. Vlasy jsou druhou nejrychleji se dělící buňkou, a proto mnoho chemoterapeutických léků způsobuje alopecii (vypadávání vlasů - pozn. red.)," vysvětluje.
Množství a rychlost vypadávání vlasů závisí hlavně na dávce a typu podaného cytostatika. "Různé chemoterapeutické látky se svým účinkem na ztrátu vlasů liší. Někdy dochází pouze ke změně barvy vlasů nebo k jejich ztenčení," ozřejmila lékařka.
Poškození vlasového folikulu lze zmírnit použitím již zmíněná chladicí čepice. Ač ani ona nesvede zázraky, riziko vypadávání vlasů dokáže výrazně snížit. "Terapie chladicí čepicí se osvědčila zejména u pacientek s karcinomem prsu léčených antracykliny a taxany. Tato metoda však není vhodná pro všechny pacienty s ohledem na nežádoucí účinky, jako jsou bolesti hlavy, migrény nebo nepříjemný pocit chladu," upozorňuje Martina Chodacká.
Zásadní je navíc správné použití čepice. "Aby byla metoda opravdu účinná, je zapotřebí udržet pokožku hlavy v chladu v době, kdy je koncentrace chemoterapie v krevním oběhu nejvyšší. Chlazení za pomoci chladicích čepic tedy probíhá hodinu před aplikací chemoterapie, po celou dobu jejího průběhu a také zhruba hodinu po jejím ukončení. Speciální chladicí čepice udržuje během terapie teplotu pokožky hlavy na zhruba 5 °C. Velmi důležité je, aby čepice přesně kopírovala tvar hlavy a byla správně nasazena. Při správném používání lze zabránit ztrátě vlasů až o 80 %, vlasy navíc dorůstají mnohem rychleji i během léčby," popisuje mechanismus účinku zkušená onkoložka.
Pomoci předcházet vypadávání vlasů může podle Chodacké také jejich sestřižení nakrátko před chemoterapií, přesně jak to bylo řečeno Hance. "Dále se doporučuje používat nedráždivé šampony a měkké kartáče, vlasy nebarvit a nesušit při vysoké teplotě. Chladicí čepice jsou k dispozici na několika onkologických pracovištích v České republice," uzavírá primářka.
Šátek jsem původně nechtěla, ale stal se nutností
Na začátku jsem měla jasno, že žádné šátky, turbany ani jiné pokrývky hlavy nosit nebudu. Měla jsem pocit, že pacienti, již šátky nosí, se za ztrátu vlasů stydí, že chtějí holou hlavu schovat. Jak jsem byla bláhová a nezkušená! S holou hlavou jsem sice chodila bez jakéhokoli studu (za co se také stydět?), ale potíž byla v něčem jiném. Shodit komplet vlasy a začít chodit s holou hlavu je asi stejné, jako byste žili na severním pólu, kde chodíte zachumlaní do huňaté kožešiny a je vám teplíčko, a najednou vyjdete ven jen ve spodním prádle. Rozdíl pocítíte ihned.
Velmi rychle jsem tedy prohrabala maminčin šatník a našla pár apartních kousků. Šátky, šály, čepice a později i turban se dočasně staly nedílnou součástí mého šatníku a často jsem si je vybírala tak, aby ladily k mému oděvu. S přicházejícím podzimem a větším chladnem bylo samozřejmě třeba chránit i hlavu. Proto jsem si uháčkovala několik nových čepiček.
S mandalou proti pocitu splínu
Skutečnou třešinkou na dortu však byla mandala z henny, kterou mi na hlavu nakreslila jedna úžasná paní. Onkologičtí pacienti si často kvůli různým operacím dělají tetování, aby zakryli jizvy. To mě také nejspíš čeká. Nicméně první přišla na řadu henna. Zde v Čechách ještě není kreslení hennou na hlavu tak rozšířené, proto bylo obtížné najít někoho, kdo zaprvé hezky kreslí a toto umění ovládá a zadruhé už někdy kreslil na hlavu. Měla jsem ale štěstí - paní Helena to s hennou umí fantasticky. A že to byla pro nás obě premiéra, mi nevadilo. Věřila jsem, že to zvládne na jedničku. A výsledek byl ještě lepší, než jsem si myslela. Nejenže vzor vypadal skvěle, ale ten příval energie, který jsem cítila, byl ohromující.
Víte, můžete být sebevíc v pohodě, ale když se na sebe každé ráno díváte do zrcadla, bez vlasů, bez řas, bez obočí, nechtěně se dříve či později načapáte při myšlence: "Kdo je ta osoba, která se na mě dívá?" Prostě se nepoznáváte. Jste to sice stále vy, ale někdo jiný. A proto je velmi důležité udělat něco, co vás opět nakopne a vy se budete cítit dobře. Pro mě to byla právě henna. Vydržela mi cca tři týdny (hlava se mi hodně potila, navíc na ní spíte, proto se henna rychleji setře), ale byly to tři týdny k nezaplacení. Budu na to vzpomínat s láskou. A paní Heleně nesmírně děkuji.