Po sérii vyšetření, která určila povahu nádoru a pomohla ho označit, podstoupila loni v létě a na podzim pětatřicetiletá tlumočnice Hanka Samsonova sérii celkem 12 chemoterapií. První čtyři byly silné, cílené na likvidaci zhoubného novotvaru v pravém prsu, 8 dalších slabších mělo za úkol vyčistit tělo od případných nádorových buněk. Jak se máma pětiletého Jarouška na léčbu připravovala a jak celý proces probíhal, otevřeně popisuje v dalším pokračování svého Boje s rakovinou.
Když se řekne rakovina, každému hned vyvstane na mysli chemoterapie, obávaná procedura, která zničí nejen nádor, ale často také pacienta. O této léčebné proceduře dodnes koluje spousta mylných představ. "Myslela jsem, že budu hned po aplikaci zvracet, lézt po čtyřech a jiné hrůzy. Všechno ale nakonec bylo jinak," poukazuje ve svém vyprávění Hanka, která během tříměsíční léčby nezvracela ani jednou.
A ač se rozhodně nejednalo o příjemných pět měsíců života, které mladá maminka na chemoterapiích strávila, dokázala v tomto období najít drobné radosti. "Usadí vás do pohodlného koženkového křesla - takového, co měli v Přátelích Joey a Chandler - s parádní podnožkou a sklopnými zády. Chvilky v křesle si opravdu lze užít," směje se Hanka.
V tomto díle svého vyprávění se usměvavá manažerka věnuje průběhu chemoterapie jako takové, v příštím díle pak ozřejmí, jaké účinky na ni měla po fyzické a psychické stránce a jak se s nimi vypořádala.
Příprava na chemoterapii? Správné psychické nastavení
Nevím, zda se dá připravit na něco, co člověk nezná a neví, jak bude reagovat. Ale snažila jsem se připravit především psychicky. Měla jsem nějakou stereotypní představu, že mi ihned po podání bude špatně, že budu zvracet, lézt po čtyřech a jiné hrůzy. Proto jsem se snažila uklidnit, naladit se na to a přijmout to jako součást léčby.
Další věcí je, že chemoterapii nenazývám jedem ani sajrajtem a rakovinu sviní či mrchou, jak často slýchám. Vnímám to jinak. Každá nemoc nám něco říká, a proto jí nebudu nadávat. Naopak jí poděkuju, že přišla a že mi ukázala, že se má něco změnit. A chemoterapii pak beru jako léčbu.
Křesla jako z Přátel, aperol a prosseco
První dvě jsem absolvovala s chladicí čepičkou, která má zabránit vypadávání vlasů. S ní se celá procedura prodlužuje o dobrou hodinu, protože nejdříve se musí trochu nachladit a po podání chemoterapie je třeba ještě půl hodiny počkat s jejím sundáním. Usadí vás do pohodlného koženkového křesla - takového, co měli v Přátelích Joey a Chandler - s parádní podnožkou a sklopnými zády. Chvilky v křesle si opravdu lze užít, opět když pomineme okolnosti.
Pak vám napíchnou do ruky kanylu a čekáte cca půl hodiny. Poté vám podají veškerou premedikaci a následně začne kapat vše, co potřebují. Některé léky podávají injekčně přes kanylu, jiné nechávají vykapat. U mě to byla kombinace obojího. První čtyři chemoterapie jsem měla tzv. cílené a sestry je vtipně nazývají aperol a prosecco. Aperol proto, že tekutina je oranžová. Každá kape cca 45 - 60 minut, máte tudíž spoustu času se nějak zabavit. Já si s sebou nosila buď háčkování nebo knihu. Nebo jsem si povídala s lidmi, kteří seděli vedle mě. Seznámila jsem se tak už se spoustou zajímavých osobností. Tyto první čtyři cílené chemoterapie se běžně podávají v třítýdenních cyklech, aby se tělo mělo čas vzpamatovat, protože jsou hodně silné. Ale vzhledem k typu mého nádoru, jeho agresivitě a rychlému růstu nebyl čas ztrácet čas, a proto jsem dávky dostávala každé dva týdny.
Nejnáročnější byly první čtyři chemoterapie
Měla jsem obavu, že mi bude špatně hned po podání. To se ale nestalo. Po první chemoterapii mě manžel vyzvedl, měl tendenci mě přidržovat, pomáhat mi, ale nebylo to vůbec zapotřebí. Byla jsem zcela při smyslech, bez nevolností, orientovaná - prostě jako by se nic nestalo. Zajeli jsme si na oběd, koupili si něco sladkého a jeli domů. Doma jsme šli spát, a teprve až jsem se vzbudila, bylo mi těžko. Byla jsem dezorientovaná, žaludek jsem měla jako na vodě a celkově mi bylo mizerně. Vzala jsem si prášek a do dvou hodin se mi udělalo lépe.
Nejnáročnější byly první čtyři chemoterapie - ty měly vygumovat nádor, proto se jim říká cílené. Pak jsem dostávala jiný typ chemoterapie - Paclitaxel, určený na “průplach těla” a zachycení všeho, co se mohlo z nádoru oddělit a usadit jinde. Těch osm chemoterapií už jsem snášela mnohem lépe, ale bylo naprosto nezbytné hodně odpočívat. S každou další chemoterapií se dávka v těle zvyšuje a tělo je víc a víc unavené. Když člověk neodpočívá, nežádoucí účinky se projevují více.
Léky nejsou všechno, pomáhá i psychika
Oba typy chemoterapie s sebou nesly nežádoucí účinky a člověk se s nimi cítil jinak. Jiný režim jsem měla s cílenou chemoterapií (cílem bylo ji skutečně přežít), jiný (lehčí a volnější) s "průplachovou". U cílené léčby přicházel účinek zhruba třetí den a kulminoval pátý den. Mohu říct, že do konce prvního týdne už jsem byla schopná shodit ze sebe tu psychickou i fyzickou křeč, v níž člověk byl, a trochu vydechnout.
Ovšem večer před další chemoterapií byl náročný - velmi špatně jsem spala, věděla jsem totiž, co bude následovat, do čeho jdu a nechtělo se mi tím procházet. Byla jsem ovšem rozhodnutá se uzdravit, a tudíž jsem věděla, že je to potřeba. Navíc tyto čtyři cílené chemoterapie byly jen na dva měsíce. A to znamená, že dříve nebo později to musí skončit - to mě uklidňovalo. U průplachové chemoterapie je to zcela jiné. Tam nastupuje účinek také třetí den, ale byl to jediný den, kdy mi nebylo nic moc.
Celkově můžu říct, že mé představy o chemoterapii byly zcela mylné a vše bylo mnohem jednodušší, než jak jsem si to v hlavě nakreslila. A jsem za to moc ráda! V dnešní době už se dá spousta nežádoucích účinků podchytit léky, takže se vyhnete např. nevolnostem, které jsou pro spoustu lidí největším strašákem. Léky ale nejsou všechno, hodně dělá také psychika. Léky jsem potřebovala prakticky jen u cílené chemoterapie a to pouze v prvních dnech popř. na spaní. Nepočítám přitom Panadol na drobné neduhy, mluvím o lécích na předpis a silnějších přípravcích.
Po čtvrté chemoterapii byl nádor pryč
Co se týče fyzické kondice, před léčbou jste na výchozím bodu 0. Po první chemoterapii spadnete o 5 schodů níž, vydrápete se o 3-4 nahoru. Takže jste v mínusu 1-2 schody. S druhou dávkou spadnete o 10 schodů dolů, pořádně si natlučete a pokulhávajíce se vydrápete o 4 nahoru. Takže jste teď v mínusu 7-8 schodů. A s každou další chemoterapií je to stejné. Mínus 10 schodů, o 4 nahoru.
Proto je důležité být po psychické stránce v pohodě. Všichni to víme, všichni to známe, ale jak to udělat? Na to žádný univerzální recept není. Mně pomohlo se oprostit od práce (a tudíž od stresu). Naštěstí mi k tomu v zaměstnání poskytli podmínky, za což jsem vděčná. Zadruhé mi pomohlo přijmout situaci. Smířit se s tím, že teď je to takto a že bude zase dobře.
Neměla jsem důvod k hysterii nebo depresi. Nemoc sice pokročila od první návštěvy do zahájení chemoterapie z počátečního stádia do progresivní rakoviny, ale ani to nebyl důvod k panice. Lékaři věděli, co je to za nádor a že velmi dobře reaguje na chemoterapii, a tudíž jsem byla v klidu. Už ke konci první dávky jsem cítila, že nádor přestal růst, ke konci druhé jsem cítila jeho rapidní zmenšení, po třetí už byl téměř pryč a po čtvrté jsem nebyla schopná dotekem rozlišit, zda tam něco zůstalo, nebo ne. Nádor byl prostě pryč. A jestli toto není důvod být psychicky v pohodě, tak už nevím.
Snažila jsem se šetřit energii a dělat si drobné radosti
Po fyzické stránce je důležité se nepřetěžovat. Změnit svůj dosavadní režim. Udělat si prostor pro odpočinek a nemusí to nutně být jen spánek. Nebát se říct si o pomoc, i když se jedná o věci, které by člověk mohl udělat sám. Jako takový banální příklad uvedu úklid. Pokud jsem byla unavená a manžel v tu chvíli také nemohl, tak jsem prostě nechala ležet špinavé nádobí ve dřezu, klidně i několik dní. Když dosušila sušička, jen jsem prádlo vyndala. Zmačkalo se, ano, a leželo v koši třeba dva týdny, ale já ušetřila energii.
Dále mi pomáhalo najít si aktivitu, která mi dobije energii. Udělala jsem si čas na vše, na co jsem předtím čas neměla - přečetla několik knih, začala hodně háčkovat, ale především, kdykoli jsme mohli, vyrazili jsme s rodinou do přírody. Pobyt na čerstvém vzduchu, obklopeni lesy, horami a loukami - to byl lék nejen pro duši, ale i pro tělo. Právě jeden pobyt v Rokytnici nad Jizerou mi při přechodu na druhý typ chemoterapie pomohl dobít energii, kterou jsem vynaložila na první část léčby, a psychicky se připravit na druhou část.
Slovo odborníka
Protinádorová chemoterapie patří mezi nejčastější léčebné metody onkologických pacientů. "Provádí se pomocí léků, které se nazývají cytostatika. Tyto léky účinně ničí nádorové buňky, ale zároveň poškozují i některé zdravé buňky," vysvětluje pro magazín Lifee.cz primářka onkologického oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem Martina Chodacká.
Z toho pak vyplývají i nežádoucí účinky. "Nejčastěji je to nevolnost, zvracení, nechutenství a vypadávání vlasů. Léčba cytostatiky (chemoterapie) může vést k úplnému zničení nádoru, zastavení jeho růstu, částečnému zmenšení nebo zmírnění problémů, které nádor vyvolává," poukazuje s tím, že účinnost chemoterapie závisí na mnoha faktorech. "Zejména na typu nádoru a rozsahu jeho postižení - například zda se jedná o pooperační zajišťovací chemoterapii, nebo o chemoterapii paliativní v případě metastatického onemocnění," upozorňuje MUDr. Chodacká.
Chemoterapie se nejčastěji podává nitrožilní infuzí v různých léčebných cyklech a kombinacích podle typu onemocnění v rámci tzv. léčebných protokolů. V přestávce mezi jednotlivými cykly má organismus možnost se zotavit a vytvářet v orgánech a tkáních nové normální zdravé buňky.
"Chemoterapii lze podávat samostatně nebo v kombinaci s jinou onkologickou léčbou, například ozařováním nebo cílenou (biologickou) léčbou. Délka léčby závisí na druhu nádoru a jeho rozšíření v organismu, na cílech léčby, její úspěšnosti, druhu cytostatika, na celkové kondici pacienta, na jeho dalších onemocněních i jeho reakci na léčbu. Léčba většinou trvá měsíce a někdy i roky," uzavírá primářka.