Hvězda českých seniorů: Mladík Ondřej Syrový se snaží rozveselit smutné důchodce

Jak jste se k práci se seniory dostal a proč jste se pro ni vlastně rozhodl?

Je to poněkud zvláštní, ale díky chovu exotických zvířat. V patnácti letech byla mým velkým hobby teraristika a choval jsem přes 30 exemplářů exotických zvířat - kraby, chameleony, rosnice, štíry aj. Díky tomu mě jeden můj známý tehdy požádal, zda bych s ním nechtěl vést pro děti přírodovědný kroužek v domu dětí a mládeže. Kroužek měl poměrně úspěch, a tak mě napadlo, že by teraristika mohla zajímat i seniory.

Zajímala? 

Ano! Pravidelně jsem začal pořádat přednášky na toto téma a zjistil jsem, že senioři jsou nejvděčnější publikum. Pak už to šlo hladce. Odstěhoval jsem se do Prahy, vystudoval speciální pedagogiku a už několik let dělám vedoucího v Pečovatelské službě Prahy 3, kde se zejména zaměřuji na kluby seniorů.

Co staří lidé podle vás v dnešní době nejvíce potřebují?

Vždy říkám, že základem sociální práce je komunikace. Někdy senioři nepotřebují ani péči, ale to vzájemné sdílení je nenahraditelné. Stejně tak jako vám jeden člověk dokáže zkazit náladu, když řekne něco ošklivého, tak se říká - usměj se na druhého a uvidíš, jak se mu rozzáří obličej. U seniorů to platí dvojnásobně.

Mohlo by Vás zajímat:

Senioři v době koronaviru: Izolace vyvolává deprese, nejednejte s nimi jako s nesvéprávnými, říká psychiatr Cimický

Často jim připravujete zábavné programy. Jak často a kde probíhají?

Jak jsem již zmínil, dělám také vedoucího klubu seniorů v Pečovatelské službě Prahy 3 a klubové aktivity se realizují v domech s pečovatelskou službou, nejčastěji v DPS Roháčova a i v jeho velkém atriu. Musím ale podotknout, že domy s pečovatelskou službou nejsou pobytová zařízení. Jedná se o byty v majetku městské části, která je seniorům pronajímá. Zkrátka takový bytový dům určený zejména seniorům. Často si nás lidé pletou s domovem seniorů, což nejsme. Klub seniorů je ve zdejší DPS otevřený každý všední den odpoledne a větší akce realizujeme několikrát za měsíc.

Jak takové akce probíhají a jak vymýšlíte jejich témata?

Často se zde koncertuje, navštívil nás například Standa Hložek, Marie Pojkarová, Josef Štágr, Jana Chládková, Marcela Holanová, Hana Lounová, Viktor Sodoma a mnozí další. Nechybí ani projektové dny jako Masopust, Vánoce, Silvestr, Halloween aj. Třeba ten Halloween se opravdu povedl, nevěřil jsem, že senioři se do něj s takovou radostí zapojí. Jejich masky neměly chybu. Jinak samozřejmě nechybí ani duchovní péče, vzdělávání, rekondiční cvičení, pravidelné výlety po kultuře, ale třeba i jen obyčejné grilování nebo bramboráková party. Nápadů mám stále dostatek.

Mohlo by Vás zajímat:

Čeští senioři: Bojí se sice stáří, ale nakonec si důchod užívají

Čím si to vysvětlujete?

Je to možná tím, že jsem kdysi pracoval i v mediálním světě a trochu toho využívám, hlavně při tvorbě kulturních programů. Ačkoliv se nějaký nápad může zdát trochu bláznivý, tak to stojí za vyzkoušení, viz. třeba ten Halloween. Vždy říkám: „Kdo chce, hledá způsoby a kdo nechce, hledá důvody," a vždycky se zatím ten způsob našel. Když vidíte, jak se lidé v devadesáti letech na těch party baví, tančí a užívají si život, tak to je pocit k nezaplacení.

Která současná témata seniory nejvíce baví a projevují o ně největší zájem?

V poslední době v tom vzdělávání je to třeba sociální patologie, tedy jevy které jsou za hranou normálnosti. Senioři mě o ně sami požádali. Jelikož externě pracuji i s touto cílovou skupinou, tak mám zkušenosti a každý měsíc mám přednášku na nějaké sociálně-patologické téma, například drogové závislosti, sekty, prostituce aj. Zájem o tato témata je možná dán tím, že senioři o těch tématech často v televizi slyší, ale obecně o nich třeba tolik neví. Navíc ta témata jsou velmi poutavá a nejsou nudná. Senioři nudu nemají rádi.

Vytvořil jste si s některými ze seniorů větší pouto?

To se říct nedá. Snažím se ke každému přistupovat stejně. Jisté hranice člověk musí mít stále, jinak by mu hrozilo vyhoření.

Nesetkáváte se ve svém oboru kvůli svému mládí nejprve s předsudky?

Ani ne. Samozřejmě občas se někdo najde, ale neberu to nějak vážně.

Pokud máme ve svém okolí osamělého seniora, jak mu nejlépe spravit náladu a rozveselit jej?

Určitě se nebát jakkoli komunikovat - o čemkoliv z běžného života. Já mám třeba takový profesní deficit, že v masnách nebo trafice zdržuji u pokladny, protože se vždy s nějakým seniorem zapovídám třeba o receptech na svíčkovou nebo o Bohdalce. Jinak v naší organizaci úzce spolupracujeme s projektem Ježíškova vnoučata, kde se opravdu ve velkém měřítku snažíme tyto osamocené seniory co nejvíce rozveselit. Maličkosti jim dělají největší radost.

Mohlo by Vás zajímat:

Koronakrizi paradoxně nejlépe zvládli senioři. Měli radost i z toho, že jim vykvetla azalka, vzpomíná psycholožka Samsonová

Trpí senioři v domovech samotou? Laik by si mohl myslet, že zde mají své známé a kamarády.

Největší bolestí v seniorském věku je právě ta samota a netrpí jí jen senioři v domovech, ale především ti v terénu, kteří žijí ve vlastních domácnostech. Těch je nejvíce. Ona je samota strašně relativní a nejvíce bolí u těch seniorů, kteří mají vlastní rodinu, ale ta je moc nenavštěvuje, či jsou tam velmi špatné vztahy. Třeba u nás v domech s pečovatelskou službou se senioři díky klubům dobře seznamují a vznikají přátelské vazby, ale rodinu to nikdy nenahradí.

Mají senioři zájem o moderní technologie, jako například notebooky?

Docela ano. Mám pocit, že už přichází generace seniorů, kteří začínají ovládat digitální technologie. Nejvíce vedou z mé zkušenosti tablety a chytré telefony. Jsou ale u nás i obyvatelé DPS, kteří mají třeba Netflix a sledují seriály pro teenagery. Až neuvěřitelné.