Táňa (18): Toužila jsem studovat vysokou školu, ale rodiče mě nutí do práce. Už mě nechtějí dál živit

Už dlouho vím, co chci dělat. Vždycky jsem milovala matematiku. Baví mě nejrůznější čísla a grafy. A tak bych chtěla studovat dál, co to půjde. Ideálně na Vysoké škole ekonomické. Přijímačky jsou náročné, ale makám na sobě a věřím si. Nechci skončit v práci, která mě nebude bavit jen proto, že to tak „nějak vyšlo“.

Mohlo by Vás zajímat:

Matylda (18): Táta mi nedovolí jít na vysokou, myslí si, že je to hloupost. Chce, abych celý život makala na rodinné farmě

Máma mě šokovala

Jenže zatímco většina mých spolužáků a kamarádek má rodiče, co je ve vzdělání maximálně podporují a chtějí, aby to dotáhli co nejdál, naši to mají naopak. Už tehdy nebyli nadšení, když jsem si vydupala gymnázium. Teď do mě začali hučet, abych šla po maturitě do práce. Prý nebudou mít na to mě dál živit.

„Táňo, musíme se pobavit o tom, co bude po maturitě,“ řekla mi máma, když jsme jednou večer seděly v kuchyni.

Usmála jsem se. „Vím, chtěla bych zkusit tu ekonomku. V Praze nebo Brně.“

Ale máma zavrtěla hlavou. „Myslím, že bys měla jít radši do práce.“

Zůstala jsem na ni zírat. „Cože? Já přece chci studovat…“

„Já vím, ale podívej se kolem sebe. Tvůj táta se na nás vykašlal, má novou rodinu, a já všechno táhnu sama. Nemáme peníze nazbyt. A představa, že studuješ dalších pět let...“

Mohlo by Vás zajímat:

Lukáš (21): Šel jsem na vysokou, abych utekl před mámou. Polovina koleje se mi směje, že mi posílá zavařeniny

Nechci to vzdát

Bylo mi do breku. Cítila jsem, jak se mi v tu chvíli hroutí sen. Doufala jsem, že aspoň táta mě podrží. Jenže po rozhovoru s ním jsem byla ještě víc zklamaná. Získal nejspíš pocit, že úderem mé plnoletosti skončily jeho povinnosti, a všechny své síly i peníze hodlá investovat do nové rodiny a dalších dětí. Ty prý jeho podporu potřebují víc. Bylo mi z toho pořádně úzko. Tohle jsem od něj vážně nečekala.

„Mami, já to zvládnu. Budu mít brigádu a pomůžu ti,“ zkoušela jsem mámu přemluvit. Ale ona si jede svou.

„Nevíš, co tě čeká. Všechno je drahé a život není jen o snech, Táňo,“ odpověděla unaveně.

Chápu ji. Vím, že to nemá lehké. Ale bolí mě, že nevěří, že bych to mohla dokázat. Upřímně, nechci skončit jako ona nebo můj táta. Celý život se honí a peněz nemají nazbyt. Vím, že vysokoškolský diplom není zárukou úspěchu a bohatství, ale určitě mi to přinese mnohem větší možnosti. To, že oni nebyli nikdy moc cílevědomí, neznamená, že taková budu i já. Nechci svou šanci zahodit a jednou si to vyčítat.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (54): Dceřino vzdělání nás stálo majlant. Ona dnes dává přednost mytí nádobí v hospodě a tahá se s cizinci

Mám svůj cíl a budu bojovat

Pořád o tom přemýšlím a mrzí mě to. A vlastně závidím všem okolo. Chtěla bych mít taky rodiče, co mě podporují. Co na mě jednou budou pyšní. Ale jsem rozhodnutá to nevzdat. I když to bude těžké a sáhnu si možná na dno. Ale raději se pár let uskromním a budu makat na brigádách, než celý život litovat. I kdybych měla třeba po nocích pracovat v baru a přes den se učit.

Když se kolem sebe podívám, vidím spoustu lidí, kteří dělají práci, co je nebaví, protože jim třeba nikdo nedal šanci věřit ve víc. Takže si půjdu za svým snem a nenechám se jen tak odradit. Jsem přeci už dospělá a rodiče nemají právo mi v tom bránit. A snad jednou uznají, že to mělo smysl.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Karel (49): Syn chodí za školu, která nás stojí nemalé peníze. Za vše může manželčina výchova