Facebook
Instagram
Taťána se ještě nestihla vzpamatovat ze smrti svého manžela, když přišla další rána. Zjistila totiž, že ji chtěl opustit kvůli jiné ženě. A ta žena jednoho dne zaklepala na její dveře.
Nedávno jsem přišla o manžela. Pavlova náhlá smrt byla pro mě šokem, ale to, co jsem objevila pak, mě zasáhlo ještě víc. Naše manželství nebylo tak dokonalé, jak jsem si myslela. Jednoho dne, když jsem se snažila dát svůj život znovu dohromady, zaklepala mi na dveře cizí žena. Tehdy jsem netušila, že její návštěva všechno změní...
Můj manžel měl tajemství
Čekalo mě další osamělé odpoledne, když mi zavolala kamarádka Anička. Byla mi oporou od chvíle, kdy Pavel odešel. Pomáhala mi překonat ty nejtěžší chvíle.
„Taťáno, musíš prostě jít dál. Pavel by to tak chtěl,“ říkala do telefonu už po několikáté, zatímco jsem seděla s hrnkem čaje v ruce a dívala se na zeď, kde visela naše společná fotografie z dovolené v Itálii.
„Aničko... není to tak jednoduché. Všechno mi ho připomíná...“ odpověděla jsem a v krku jsem cítila narůstající knedlík.
„Možná potřebuješ něco nového, co by tě přivedlo na jiné myšlenky,“ navrhla Anička a já začala přemýšlet o jejích slovech.
Po našem rozhovoru jsem se vrátila k třídění manželových věcí. Hledala jsem v tom útěchu, ale místo toho jsem narazila na něco, co všechno změnilo. V jedné ze zásuvek jsem našla dokumenty a poznámky, které naznačovaly, že Pavel plánoval... odejít ode mě.
Ponořila jsem se do těch papírů a s každou další stránkou jsem se cítila víc zrazena. Jak mi to mohl udělat? Proč mi neřekl pravdu?
Navštívila mě tajemná žena
S každým dalším přečteným dokumentem ve mně narůstal vztek a smutek. Pavel ve svých poznámkách psal o nějaké Martě a jejich společných plánech. Byla to rána přímo do srdce a důkaz, že naše manželství nebylo tak ideální, jak jsem si myslela.
Nemohla jsem to nechat být. Potřebovala jsem vědět víc.
Najednou se ozvalo klepání na dveře. Šla jsem otevřít. Na chodbě stála neznámá žena. Měla smutné, unavené oči.
„Jste Pavlova manželka Taťána?” zeptala se nejistě.
„Ano. A vy jste...”
„Jmenuji se Marta. Chtěla bych s vámi mluvit,” řekla tiše.
Pochopila jsem, že to musí být ona, Pavlova milenka, žena, kvůli které mě chtěl opustit. Cítila jsem, že se mi podlamují kolena. Musela jsem se opřít o dveře.
Tu ženskou jsem nejdříve chtěla vyhodit, ale pak jsem ji pozvala dál. Musela jsem se dozvědět pravdu o tom, co Pavel plánoval. Moje zvědavost byla silnější než vztek.
Zhroutil se mi svět
Seděly jsme naproti sobě. Přišlo mi to jako scéna z nějakého filmu. Jako kdyby mi nedocházelo, že se to děje doopravdy.
„Vím, že je to pro vás těžké, ale musíte to slyšet. Pavel vás chtěl opustit a žít se mnou,” řekla a podívala se mi přímo do očí.
„Cože? Jak se opovažujete přijít sem a říct mi něco takového? Proč jste vůbec přišla?” vyhrkla jsem a zadržovala slzy.
„Pavel plánoval nový život, chtěl být se mnou. Vím, že je to těžké, ale cítila jsem, že vám dlužím pravdu,” pokračovala tiše, zatímco se mi hroutil svět.
Nevěděla jsem, co dělat. Cítila jsem se podvedená a zrazená. Jak jsem mohla nevidět, že něco není v pořádku? Jak mi to mohli udělat? Žena v mém obývacím pokoji vyprávěla o jejich románku, o Pavlových plánech. Poslouchala jsem ji, i když každé její slovo bolelo víc než to předchozí.
„Byla to všechno lež? Naše manželství, jeho láska ke mně?” zeptala jsem se a zdálo se mi, že svůj hlas nepoznávám. Zněl nějak zvláštně.
„Nevím, co na to říct... Pavel byl rozpolcený. Miloval vás, ale miloval i mě...”
Nechtěla jsem tomu věřit
Po jejím odchodu jsem dlouho seděla v obýváku. Jak jsem mohla přehlédnout, že se chystá odejít? Rozhodla jsem se, že musím pochopit, proč se to stalo.
Setkala jsem se s Aničkou, abych jí všechno řekla.
„Zjistila jsem něco hrozného. Pavel měl milenku,” začala jsem a Anička se na mě šokovaně podívala.
„Cože? Taťáno, to nemůže být pravda!” vykřikla.
„Ale je... Dnes u mě byla. Řekla mi všechno. Pavel mě chtěl opustit kvůli ní. Jak jsem to mohla nevidět?” mluvila jsem a cítila, jak se mi do očí hrnou slzy.
Anička se mě snažila utěšit, ale já věděla, že tohle musím zvládnout sama. Musela jsem najít způsob, jak přijmout pravdu a jít dál...
Smiřovala jsem se s osudem
Ještě jednou jsem se setkala s Martou. I když jsem se té konfrontace bála, věděla jsem, že je nezbytná. Jinak bych nemohla jít dál.
„Děkuji, že jsi měla odvahu přijít a říct mi pravdu. Vím, že to pro tebe nebylo snadné,” začala jsem a ona se na mě překvapeně podívala.
„Je mi to opravdu líto, Taťáno. Nechtěla jsem ti ublížit...” řekla tiše.
„Vím. Jednou ti snad odpustím...” odpověděla jsem a cítila, jak mi ze srdce spadl kámen.
Po tomto rozhovoru jsem se cítila tak nějak lehčeji. Čeká mě ještě dlouhá cesta, ale první krok byl učiněn. Pomalu jsem začala svůj život budovat znovu. Bolest ze ztráty Pavla stále zůstávala, ale začala jsem chodit ven a mezi lidi. Dokonce jsem si zašla do kina.
Život přináší překvapení, ale to, jak se s nimi vypořádáme, nás definuje. Kdysi jsem si myslela, že Pavel byl celým mým světem. Teď vím, že jsem schopná vytvořit si nový svět sama pro sebe. A i když to stále bolí, vím, že budu v pořádku. Musím být...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Související články
