Teodor (25): Nepříjemná alergie mi přinesla zajímavé setkání. Škoda, že pak přišlo velké zklamání

Nikdy jsem nevěřil na lásku na první pohled. Ani na druhý, spíš na dvanáctý, po sérii trapasů a nedorozumění. Ale v ten den jsem šel do lékárny jen pro něco na alergii. Nos jsem měl ucpaný, hlavu jako balón, oči rudé a uslzené. A stejně jsem si jí všiml hned, jak jsem vešel.

Mohlo by Vás zajímat:

Amélie (34): Při velmi delikátních nákupech jsem potkala babičku. Hanbou jsem se málem propadla

Hned se mi líbila

Stála u regálu s nosními spreji, jakoby se snažila vybrat ten jediný, co jí zachrání život. Měla vlasy v neupraveném culíku, na sobě mikinu a džíny, celkově takový ten vzhled „už mi to je jedno, hlavně ať přežiji“. Ale i tak vypadala… hezky. Přirozeně.

Pak jsem si všiml, že má v nose kapesník. Ne u nosu, ne decentně složený v ruce. Opravdu ho měla zastrčený v obou nosních dírkách. Jako improvizované špunty. A nevypadala, že by se starala, jak vypadá nebo co si ostatní myslí.

V tu chvíli se mi vybavilo všechno možné – od dětství, kdy jsem sám takhle běhal doma, až po to, jak člověk vypadá, když už se prostě přestane kontrolovat. A stejně mě to přitahovalo.

Zůstal jsem stát o pár metrů dál a předstíral, že si čtu příbalový leták. Přitom jsem ji pozoroval a říkal si, že když se otočí a podívá se mým směrem, něco řeknu. Cokoliv. Ať to zní jakkoliv trapně. A ona se otočila.

Mohlo by Vás zajímat:

Milena (26): Na první rande přišel se svou matkou. A to nebylo na celém večeru to nejdivnější

Bohužel jsem neměl šanci

Ve chvíli, kdy jsem udělal krok k ní, jí jeden z těch kapesníků vypadl. Sehnula se, já taky, narazili jsme do sebe čelem. Bolelo to, trochu jsem zaklel. Ona se zasmála a vytáhla si druhý kapesník. Byla červená v obličeji, ale ne z rozpaků, spíš z té alergie. I tak se usmála.

Vyměnili jsme pár vět. Měla jiskru, i když sotva dýchala. Měl jsem chuť se s ní zdržet déle, poznat ji. Pak se vedle ní najednou objevila dívka zhruba v jejím věku, v ruce balení léků a mobil. Byla zadýchaná, rozcuchaná. Bez jediného zaváhání došla k ní, podala jí sprej a rychle jí něco říkala. Chytila ji za ruku a držela...

Došlo mi to. Ne hned, ale během pár vteřin. Pak se na mě podívala a usmála se: „Díky za bouli. Chvíli jsem přestala myslet na ten ucpaný nos.“ Oba jsme se zasmáli, ona došla k pokladně a dál se bavila s lékárnicí. A mě to tak rozhodilo, že jsem se sebral a s prázdnou jsme odešel. Vzpomenu si na ni pokaždé, když si kupuji nosní sprej.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Eliška (18): Trpím vzácnou formou alergie. Kvůli ní pro mě jaro a léto představují noční můru