Facebook
Instagram
Paní Tereze se nelíbilo, jak se její dcera chová ke svému manželovi. Vyhazovala mu na oči, že je neschopný a neustále ho kritizovala, ale on se vůbec nebránil. Když Tereza zjistila, proč je tomu tak, byla šokovaná.
Nevím, kdy přesně to začalo. Možná to bylo pár měsíců po jejich svatbě, ale já si toho prostě nevšimla. Žila jsem v blažené nevědomosti, nadšená svým zetěm Šimonem a přesvědčená, že moje dcera Táňa si našla někoho opravdu výjimečného. Byla jsem tak pyšná, že má vedle sebe muže, který je okouzlující, starostlivý a zodpovědný. Vždy byl zdvořilý, ochotný pomoci a měl úsměv na tváři.
Připadal mi jako ideální zeť
Jejich svatbu si pamatuju, jako by to bylo včera. Táňa vypadala jako princezna z pohádky, měla nádherné krajkové svatební šaty, a Šimon z ní nemohl spustit oči. Vypadali tak zamilovaně. Byla jsem šťastná, protože každý rodič sní o tom, aby jeho dítě našlo lásku a porozumění.
Šimon se zdál být ideálním zetěm. Měl dobrou práci, byl rozumný a především opravdu miloval mou dceru. Ale, jak se později ukázalo, ne všechno bylo tak idylické, jak to vypadalo.
Začalo to nevinně, možná pár Táninými poznámkami. Nejprve jsem to brala jako drobné špičkování, nic vážného. Manželství přece není jen o květinách a romantických večeřích. Občas se objeví zlost, únava a napětí, zvlášť když oba mají spoustu práce a život jim klade do cesty různé překážky.
Táňa byla vždycky vznětlivá, takže jsem si myslela, že to je jen jejím temperamentem. Někdy si z Šimona dělala legraci a řekla: „Kdybys to udělal pořádně, nemusela bych to opravovat! Můj táta by to nezpackal...“ Ale vždy to skončilo úsměvem nebo lehkým poplácáním po rameni, takže jsem si nedělala starosti.
Postupem času jsem si však všimla, že její poznámky byly čím dál ostřejší a tón chladnější. Místo vřelosti a laskavosti v jejím hlase znělo opovržení. A Šimon jako by nevnímal, co se děje. Vždy trpělivě snášel narážky a mlčel. Když jsem viděla, jak se k němu chová, byla jsem z toho nesvá.
Nelíbilo se mi její chování
Jednou Táňa zkritizovala Šimona za to, jak krájel zeleninu do salátu. Řekla to, jako by měl obě ruce levé. A přitom to byla jen blbá zelenina. Šimon sklonil hlavu a začal krájet podle jejích představ. Ona se otočila ke mně s úsměvem, jako by se nic nestalo...
Na jejím chování mi něco nesedělo. Šimon je dobrý člověk, vždy se o ni staral. Co se změnilo? Možná stres z práce nebo nějaké problémy, o kterých jsem nevěděla? Koneckonců, každá dvojice občas prochází těžkými časy, to je normální. Ale to, co jsem viděla, se mi zdálo jako něco víc než jen obyčejná frustrace.
Jednoho dne jsem našla odvahu a zeptala se Táni na její manželství. „Zlatíčko, je mezi tebou a Šimonem všechno v pořádku?“ nadhodila jsem opatrně.
„Jo, mami, všechno je v pohodě,“ odpověděla rychle, jako by to téma nechtěla rozebírat.
„Víš... občas mám pocit, že jsi na Šimona trochu tvrdá,“ pokračovala jsem, i když jsem cítila, že to může být citlivé téma.
Táňa si povzdychla a protočila oči, jako by mluvila s dítětem, které něco nechápe.
„Mami, Šimon je dospělý. Možná to zvenčí tak vypadá, ale já jen říkám, co si myslím. Nic hrozného.“
„Ale on... Zdá se mi, že to bere vážně. Připadá mi, že je smutný, když s ním tak mluvíš.“
„Mami, nepřeháněj,“ přerušila mě. „On ví, že to jsou jen vtipy. A navíc, je to chlap, zvládne to.“
Bylo jasné, že o tom nechtěla mluvit, takže jsem změnila téma. Ale už jsem si byla jistá, že něco není v pořádku.
Zeť mě velice zklamal
V následujících měsících se to jen zhoršovalo. Byla drzá, povýšená, jako by Šimonem pohrdala. On toho moc nenamluvil, někdy jen zamumlal něco pod vousy, ale nikdy se nevzpíral. Bylo to pro mě nepochopitelné. Napadlo mě, jestli Šimon něco neprovedl, ale neměla jsem odvahu zeptat se.
Jednoho dne, když Šimon odešel na nákup a já zůstala s Táňou sama, už jsem to nevydržela. „Prosím tě, řekni mi, co se děje. Nemůžu se dívat, jak se k němu chováš. Co ti udělal?“ zeptala jsem se tiše.
Podívala se na mě, v očích neměla vztek, ale bolest. Chvíli mlčela, ale viděla jsem, že s něčím bojuje. Nakonec si sedla naproti mně a začala tiše mluvit. „Podvedl mě, mami,“ pronesla třesoucím se hlasem. „Podvedl mě asi šest měsíců po svatbě...“
Šimon, ten Šimon, kterého jsem znala, podvedl mou dceru? Zdálo se to tak absurdní... Dívala jsem se na Táňu, na její zaťaté pěsti, slzy, které se snažila zadržet, a pochopila jsem, že je to pravda.
„Proč jsi mi to neřekla?“ zašeptala jsem.
Táňa si rukávem otřela slzy a podívala se na mě se zoufalstvím v očích. „Nechtěla jsem tě trápit. Nechtěla jsem, abys ho nenáviděla. Jen... nemůžu mu to odpustit, ale zároveň od něj nedokážu odejít. Nevím, co mám dělat, mami. Někdy mám pocit, že ho nenávidím, a jindy... bez něj nemůžu žít...“
Srdce mi bušilo a hlavou se mi honily různé myšlenky. Na jedné straně jsem chápala Táninu bolest. Každá žena, která zjistí, že ji muž podvedl, musí být zdrcená. Na druhé straně jsem nemohla pochopit, jak to Šimon mohl udělat. Vždyť byli tak šťastní... V tu chvíli se mi opravdu zhnusil.
Musí se s tím vypořádat sami
„Mami, co mám dělat?“ zeptala se Táňa a přerušila ticho.
Podívala jsem se na ni se smutkem v srdci. Viděla jsem, že trpí, že jí po tvářích stékají slzy, že je v pasti a neví, jak se správně rozhodnout.
„Nevím, zlatíčko,“ odpověděla jsem upřímně. „To je něco, co si musíš promyslet ty. Dokážeš mu odpustit? Opravdu s ním chceš být... i přes to, co se stalo?“
Táňa si povzdychla a zamyšleně se zadívala z okna. „Nevím... Nevím, jestli to dokážu. Snaží se, opravdu, ale... v hlavě mám pořád představu jeho a té ženské. Pořád myslím na to, jak mě zradil.“
Cítila jsem se bezmocná. Chtěla jsem jí pomoct, ale věděla jsem, že to není něco, co mohu napravit. To nebylo jednoduché nedorozumění, které by se dalo vyřešit rozhovorem. To byla rána, která se buď zahojí, nebo zůstane navždy.
Uběhlo několik měsíců a já sledovala, jak se Táňa a Šimon snaží najít k sobě cestu. Přestože jejich vztah měl daleko k ideálu, všimla jsem si, že se něco změnilo. Šimon stále trpělivě snášel její ostrost, ale ona říkala ty zraňující věci méně často. Zdálo se mi, že oba bojují – s minulostí, sami se sebou i s bolestí.
Někdy nám život postaví do cesty takové výzvy, které nelze předvídat. Zrada, bolest nebo vztek, to všechno nás může zlomit, ale také změnit. Táňa a Šimon už nebyli tou šťastnou dvojicí, kterou jsem kdysi viděla na jejich svatbě. Ale možná... možná právě teď konečně zjišťují, kým skutečně jsou a co chtějí jeden od druhého.
Nevím, jak to všechno skončí. Ale vím jedno: každý si musí najít svou vlastní cestu. I kdyby to měla být cesta skrz bolest...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Andrea Verešová zažila obtěžování i šikanu kvůli vzhledu: V Paříži mi chtěli operativně prodloužit nohy
Andrea Verešová zažila obtěžování i šikanu kvůli vzhledu: V Paříži mi chtěli operativně prodloužit nohy
Související články
