Paní Tereza se stala obětí podvodu. Zavolal jí muž, který se představil jako pracovník banky, a přemluvil ji, aby chránila své peníze lépe. Místo toho o ně přišla. A ztratila také důvěru svých dětí.
Když zazvonil telefon, muž na druhé straně se představil jako pracovník banky. Mluvil sebejistě a důrazně. Tvrdil, že můj účet je v ohrožení, a pokud rychle nezareaguji, mohu o všechno přijít. Chtěla jsem své úspory ochránit – nikdy mě nenapadlo, že to je podvod.
Přišla jsem o úspory
Když jsem později zjistila, že mé konto je prázdné, svět se mi zhroutil. Všechny mé úspory byly pryč. Volala jsem do banky, hledala pomoc na internetu, přesvědčovala se, že to musí být chyba. Až po několika dnech, unavená a zoufalá, jsem pochopila, že jsem se stala obětí podvodu. Naivně jsem důvěřovala cizímu člověku jen proto, že zněl přesvědčivě, jako skutečný zaměstnanec banky.
Každý den byl ten bolestivý pocit těžší a těžší. Nedokázala jsem o tom s nikým mluvit, bála jsem se reakce svých dětí. Věděly, jak moc jsem šetřila, jak často jsem říkala, že peníze si odkládám na klidné stáří a časem jim něco dám také. Jak jim teď říct, že je všechno pryč kvůli mé důvěřivosti?
Pak jsem to v sobě už nedokázala držet. „Přišla jsem o všechny peníze...“ řekla jsem se slzami v očích když jsme se setkali u rodinného oběda. „Myslela jsem, že ten muž je z banky... chtěla jsem...“
Moje dcera Anna se na mě nevěřícně podívala. „Mami, jak jsi mohla být tak naivní? To přece byly všechny tvoje úspory...“
„Říkali jsme ti přece, abys byla opatrná. Jak jsi to mohla dopustit?“ dodal můj syn Pavel chladným tónem.
V tu chvíli se ve mně něco zlomilo. Věděla jsem, že jsem je zklamala, ale i já jsem potřebovala jejich podporu. Byla jsem osamělá a vystrašená. Měla jsem pocit, že jsem ztratila všechno – nejen peníze, ale i respekt svých dětí.
Hodně jsem se trápila
Od toho dne se mi děti stále víc vzdalovaly. Nevolaly tak často jako dřív, a když už, naše rozhovory byly krátké. Cítila jsem se jako přítěž. Místo podpory jsem cítila výčitky. Ale já to neudělala schválně! Jak jsem mohla tušit, že někdo zneužije mé důvěry?
Jednoho dne mě navštívila moje kamarádka Eva. Hned si všimla, že jsem rozrušená, a začala se ptát, co se stalo. Nejprve jsem se styděla jí to říct, ale nakonec jsem se odhodlala a přiznala pravdu.
„Nemám už nic,“ zašeptala jsem. „Všechny úspory za celá ta léta... všechno je pryč.“
Eva byla otřesená, ale její reakce byla jiná než reakce mých dětí. Přistoupila ke mně, objala mě a snažila se mě utěšit. „Terezo, přece jsi nemohla vědět, že tě někdo podvede,“ řekla jemně. „Dnes se to bohužel stává často. Není to tvoje vina.“
Její slova byla pro mě jako balzám, ale bolest přesto zůstávala. Jedna myšlenka mě stále pronásledovala – zklamala jsem své blízké. Časem to bylo stále nesnesitelnější. Každý den v prázdném bytě byl pro mě utrpením. Začala mě pohlcovat úzkost, budila jsem se uprostřed noci, paralyzovaná myšlenkami na budoucnost. I mé zdraví se začalo zhoršovat. Bez spánku, ve stálém napětí, jsem skončila v nemocnici s problémy se srdcem...
Ty peníze už nikdy neuvidím
Ještě téhož dne mě do nemocnice přišli navštívit Anna a Pavel. Stáli u mé postele a v jejich očích jsem viděla, že si uvědomují, jak křehká jsem.
Anna mi stiskla ruku a tiše řekla: „Mami... už se nemusíš omlouvat. Vím, že jsi to neudělala schválně.“
Pavel si odkašlal. „Přišli jsme o peníze, ale nechci přijít o mámu...“ dodal tiše.
V bance mi řekli, že není velká pravděpodobnost, že se mi ty peníze vrátí. A podle policie jsem jeden případ z mnoha, takže nemám doufat... Pochopila jsem, a nejenom já, že největším bohatstvím je podpora rodiny. Anna a Pavel mě začali navštěvovat častěji a pomáhají mi.
Každé setkání s nimi mi připomíná, jak neocenitelná je láska rodiny. Úspory se mi možná nikdy nevrátí, ale získala jsem něco mnohem důležitějšího – lásku a podporu svých dětí...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.