Tereza Kostková v otevřené zpovědi, jak se proměnila za 17 let ve StarDance a proč přemýšlí, že skončí

Moderátorka Tereza Kostková (47) začínala s Markem Ebenem moderovat taneční soutěž StarDance ve svých třiceti letech. Jak prozradila v talk show Na kafeečko, v průběhu historicky první řady byla ve třetím týdnu těhotenství a čekala svého jediného syna Antonína (16).

Jeho otcem je Terezin bývalý manžel, divadelní režisér Petr Kracik (65). Stejné povolání má ostatně také její současný partner Jakub Nvota (46). "Mám ráda divadlo a oni mi nějak chodí do života. Doma říkám, že mám na divadelní režiséry čuch," směje se moderátorka StarDance, která přiznává, že už by jí nevadilo stát se babičkou.

Co Tereza Kostková vzkazuje divákům StarDance? Vítěze nezná dopředu a po těch letech plných překvapení už si ani netroufá tipovat, koho národ pošle do finále. "My vám děláme hezké večery a já ke všem těm lidem vzhlížím s obdivem. Všem jim také říkám, že to, jak vypadávají, to jsou pravidla hry. Neznamená to, že vás národ nenávidí a vyhazuje, naopak. Oni jen posílají, koho tam chtějí dál. A to musí nutně znamenat, že někdo odchází. Taková jsou pravidla hry. Kdyby tam bylo deset Baryšnikovů (baletní mistr a herec, pozn. red.), tak jich devět odejde," hovoří Kostková o populární taneční show, kterou aktuálně žije celá republika.

Mohlo by Vás zajímat:

StarDance 2006: Takhle vypadali Švandová, Kostková i vítěz prvního ročníku Vojtek před 17 lety

Tereza Kostková moderuje StarDance 17 let

Terezo, bez tebe a také bez Marka Ebena si StarDance už neumíme představit! Jste tam od úplného začátku.
To je všechno hrozně hezké, ale je potřeba vytknout před závorku, že je rovněž strašně hezké, že mezi lidmi převažuje pocit, že je to milé a že se jim to líbí. Člověk se stává součástí značky a zlidští ji. Toho si strašně vážím. Ale zároveň bychom se všichni měli připravovat na to, že by to nemělo trvat do nekonečna. Není to neúcta k lidem ani k pořadu. V naší profesi, v herectví, je obecně důležité věci včas opouštět, přerodit se, nechat se najít. Není to náš pořad, je to také věc dramaturgie a celého týmu, diváků a doby. Naše profese je něco veřejného a o něčem to vypovídá. Umět tyhle věci včas pustit, to je strašně důležité. Upřímně mohu říct, že o tom léta přemýšlím a chci ten moment poznat.

Dobře, tak si o tom můžeš ještě pár desítek let přemýšlet.
Mění se doba, víš? Doba, koncept, měníš se také ty.

Přesně tak, všechno se mění a my chceme své jistoty. Jste tam od začátku, to už je let, co?
Je to 17 let, byl to rok 2006. Jsem na to hrdá, je to kus života.

Jakých bylo těch sedmnáct let?
Před sedmnácti lety jsem touhle dobou byla ve třetím týdnu těhotenství. Vidím dnes StarDance fyzicky doma.

Jak moc se ta Tereza změnila?
Doufám, že hodně. Jsem velkým zastáncem změny v tom nejlepším slova smyslu. Nebát se jí, protože jedině změna přinese novým impuls a nový život, nezpůsobí mrtvo, ale znovu živo. Je-li to změna k dobrému. A to už trochu závisí na okolí a na nás. Nikdy to nekončí, takže cokoliv řeknu, neznamená, že je to hotovo. Nikdy nic není hotovo.

To je hezká myšlenka.
Je to touha po změně, potřeba změny a respekt vůči ní. Jinak vnímám také samotné moderování. Určitě jsem hodně respektovala formát, ale najednou se v tobě víc a víc rodí tvé já a osobnost moderátora. Jsem také mluvčím pro diváky, aby hlasovali.

Takže je to víc autorské?
Uvnitř samozřejmě ano. Zrovna StarDance je z podstaty formátu velmi málo autorské. Logicky. Je tam tolik lidí na tak málo času! Každý má přesně vymezený prostor. Mám asi minutu a půl na celý vstup včetně hodnocení poroty.

Tomu rozumím. Co dalšího?
Druhá věc, která StarDance naučí každého, kdo takový formát dělá, je nehledat víc, než tam skutečně je. Nemít pocit, že jsi nedostatečně odvedl práci, když jsi neudělal to či ono, protože to či ono tam zkrátka udělat nemůžeš a nevejde se to tam. Takže jsem si zvykla na letité komentáře, že jsem nic neřekla. Ano, byl to třeba díl, kdy mi režisér do ucha řekl: „Tečeme, bez otázky.“ Tudíž jediné, co musím podle formátu říct, je telefonní číslo a tvar esemesky.

Jak prosté.
Pro moderátora to určitě není moc tvůrčí, určitě jsou lepší tvůrčí projekty, ale je zase jiný díl, kdy na tebe dojde a využiješ svůj prostor. Neprosazovat se v tom díle, zůstat v pozadí i za cenu nefundované kritiky: „Proč tam něco vtipného neřekla?“ Jsme vlastně jen inscipienti.

Je to vlastně služba.
Ano, v tom nejlepším slova smyslu. Je krásné být službou. Víme, co chce režisér a můžeme vychytat chyby. Moderátor se projeví, když třeba najednou spadne dekorace – oj, to jsi najednou potřeba! To se ukáže, jestli jsi připravena! Ale očekávat, že řeknete „dobrý den“ a lidé padnou smíchy, to je lichá představa. Stačí být a dobře chytit balon, když na tebe letí. To je velké umění a je potřeba se ho trpělivě učit. Tohle mi StarDance dopřála.

Mohlo by Vás zajímat:

Modelingový klan Ivy Kubelkové ve StarDance: Po babičce všechny zdělily výrazné rysy a tmavě hnědé oči

Tereza Kostková: Sebevědomí jsem měla poddimenzované

A tohle bys řekla Tereze před sedmnácti lety?
Neradila bych nikomu nic, ani sama sobě v té době. Já jsem tohle svým způsobem tušila. Spíš jsem se to v sobě musela naučit obhájit. Věděla jsem to, ale dostaneš se do tlaku, jak to máš nejlépe dělat. Tisíc lidí ti radí, ale ty tam jsi a ty začneš cítit, jaký je to žánr a co přesně vyžaduje. Byla jsem vždycky spíše zakřiknutější. Vnitřně jsem byla málo sebevědomá, byť to tak na okolí nemuselo působit. Naopak jsem byla vedená k tomu, abych nezdůrazňovala, že jsem z herecké rodiny.

Opravdu?
Byla jsem v rámci sebevědomí spíše poddimenzovaná. Vždycky se to ve mně ozývalo a spíše jsem se to musela naučit – obhájit si svoji profesi a postavit se za ni. Nenechat se hodit do všeobecné představy a zůstat sám sebou, i za cenu kritiky.

Nejhorší je, že se nemůžeš schovat za roli. Jsi moderátorka, ale jsi Tereza. To je potom důležité i to, aby sis řekla, v čem chceš ty tři hodiny moderovat, co máš na sobě.
Ano, to s tím přesně souvisí. Staly se okamžiky, kdy to nebylo ono, nebo kdy to okolí vidělo jinak. Obecně jsem víc zatížená na obsah nežli na formu, a už vůbec ne u sebe. Vždycky mi přišlo sebestředné řešit své šaty, když jde přece o ty tanečníky, kterým bude večer smutno, protože někdo vypadne. Řešíš to zevnitř jinak. Neřešíš, jak budeš vypadat v televizi, ale řešíš příběh, který tam žiješ, když jsi na místě. Přišlo by mi pod úroveň stát u zrcadla a řešit, jestli mi to nesluší. Dospět k tomu: „Ano, neřeším sebe, ale tohle není ono, dejte mi něco jiného.“ Postavit se za hodnotu sebe sama. Najít dobrý pocit, který k moderování potřebuji, to mi opravdu chvíli trvalo. A ano, v tomhle je věk zlatý.

Viď?
Já vlastně miluju stárnutí! To je zlaté. Já už vím, co nechci, a ráda to s úsměvem řeknu. Na tom není opravdu nic divného, postavit se za sebe, protože potom se můžeš postavit i za druhé. Takže ano, učíš se to vlastně pořád.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza Kostková o kontroverzních hláškách Marka Ebena: Je to elegantní člověk, ať řekne cokoliv, nikoho neurazí

Tereza Kostková je zvyklá na jedno až tři děti

Předchozích sedmnáct let bylo ve tvém životě velmi zásadních. Narození dítěte se v životě tolikrát neopakuje.
Rozvody a svatby také ne.

Zůstala jsi u bývalého i současného manžela u stejné profese, oba jsou to režiséři.
Ano, všimla jsem si.

Přitom pro herečky jsou praktičtější producenti. Ty máš toho svého režiséra opravdu z lásky.
Hlavně je to divadelní režisér. Mám ráda divadlo a oni mi nějak chodí do života. Doma říkám, že mám na divadelní režiséry čuch. Můžete se podívat, koho mám doma na zvonku – a je opravdu dobrý.

Překvapil mě u tebe nárůst počtu dětí.
Porodila jsem jen jedno.

To ano, ale teď jste patchworková rodina.
Ano, ale takhle to bylo i předtím.

Jsi na to zvyklá i z domova, že?
Ano, naprosto. Mám tři sestry z původních manželství, jsme čtyři, ale nikdy jsme to nerozlišovaly. Až venku jsem zjistila, že se tomu nějak říká. A když se mě někdo zeptal, jestli mám pravého sourozence, přemýšlela jsem, jakého jiného bych měla mít. Pravý je pro mě každý sourozenec, protože máme pravé city. Později jsem pochopila, že společnost se takto ptá, takže jsem se naučila odpovídat. Ale je to pro mě úplně jasné. Stejně tak můj první i druhý muž měli nějaké děti z předchozích manželství.

Kolik?
Péťa jich měl hodně, Toníček byl pro něj šesté dítě v pořadí, ale ty mladší – na hlídání – byly dvě. Ostatní byly větší. Se všemi jsem se znala a znám dodnes, kontakty mám a jsme si blízcí. Když jsem si vzala Kubu, měl také dvě děti, které nebyly dospělé. Jedno z nich už dnes dospělé je a druhé je stále mladší než Tonda. S oblibou říkám, že za celý svůj dospělý život, co jsem matkou a macechou, tak mám vždycky jedno až tři děti.

Kdybys je dala dohromady, je jich kolik?
Pět, protože to jedno je pořád můj Tonda. Jsem zvyklá na chod domácnosti pro jedno až tři děti – podle potřeby. Později, jak čas běží, tak děti odcházely. Zažila jsem menší nebo prepubertální věk, potom to rychle skočí a logicky vylétnou z hnízda.

Toníčkovi je teď šestnáct let. Teoreticky už bys mohla být také babička.
Určitě je to technicky možná záležitost.

Těšíš se na to?
Už jsem byla dotázána, jak bych to snesla, kdyby se to přihodilo. Musela jsem upřímně odpovědět, že skvěle! Ještě pořád se cítím dost energeticky na to, abych kolem sebe měla děti, ale už bych byla ráda, aby to odnosil někdo jiný, abych nezatěžovala orgány. Byla jsem šťastná i během těhotenství. Jsem známá svou podivnou povahou, kdy všechny věci objevuji a přijdou mi radostné. Ale za tři roky mi bude padesát a myslím, že to příroda dobře zařídila. Dítě má odnosit mladší tělo. Bolí mě a loupá v kříži. Cítím se velmi dobře na to, abych hojdala, pomáhala a pohlídala. Ale aby to odrodil někdo další.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza Kostková o synu Antonínovi (16): Divadlo ho samozřejmě lízlo, ale směřuje spíš k filmové režii

Vítěze StarDance si netroufáme předvídat

Jsi ve StarDance 17 let. Už poznáš favority? Přinejmenším tři finalisty?
To víš, že ti to nedá si k tomu něco nemyslet. Ale už nás to s Markem tolikrát překvapilo! Tak moc hrají roli sympatie, jak moc se každý v průběhu odhaluje, jak reaguje na jednotlivé připomínky, jestli se posouvá nebo neposouvá – i v tanci. Není to natolik taneční soutěž, ale je to směsice toho, co lidé vnímají a posuzují. Může se stát tolik věcí! Netroufám si to říct. Nevíš. Je vlastně nefér si to říct, protože to opravdu může dopadnout různě.

Každý se asi ptá, jestli máte preference.
Něco si třeba řeknu, ale v srdci je nemám. Vy se u televize díváte na soutěž. Ale já nesoutěžím a nevedu soutěž. My děláme zábavný pořad s deseti osobnostmi a deseti tanečníky, takže s dvaceti odvážnými osobnostmi, které se nebojí jít do veřejného prostoru odhalovat svoji duši, své schopnosti či neschopnosti. Jdou s kůží na trh. Totéž dělají porotci i my moderátoři. Všichni jdeme lidem na férovku dělat hezký pořad.

To je dobře.
My vám děláme hezké večery a já ke všem těm lidem vzhlížím s obdivem. Všem jim také říkám, že to, jak vypadávají, to jsou pravidla hry. Kdyby tam bylo deset Baryšnikovů, tak jich devět odejde. Nejsou špatní, ani lidsky špatní, nic neprovedli a není tam nenávist. Někdy to k tomu vede a lidé mají velmi bolavé pocity: „Tak mě neposlali dál!“.

Občas mě u diváků až překvapila nenávist vůči některým párům.
Ano. Nečíst komentáře. Děláme zábavný pořad s několika odvážnými lidmi, co jdou s kůží na trh. A jsme vděční za každého diváka, který to takhle sleduje. Že má divák názor, to je normální. My víme, že tohle jde dělat. Ale já tam mám ke všem city a vztahy, protože procházejí strašnou dřinou.

O čem dalším promluvila Tereza Kostková:

• Proč tolik miluje cestování a jaké jsou její plány do budoucna
• Proč ráda cestuje sama
• Jaká cesta a s kým ji čeká příští rok v březnu
• Jaká byla její cesta k řidičskému průkazu a jak se jí řídil karavan
• Jak se jí řídí s dětmi v autě
• O tom, jaká je tchyně
• O svém nejdivočejším natáčení

Galerie Tereza Kostková v otevřené zpovědi, jak se proměnila za 17 let ve StarDance a proč přemýšlí, že skončí

+ 14 fotek + 15 fotek