Jana má dilema. Nejraději by si nadobro přestala barvit vlasy, šediny si oblíbila a mají podle ní šmrnc. Její manžel je ale opačného názoru a Janiny nové vlasy "sůl a pepř" ho prý dohánějí k slzám.
Bolek (60) nemusí vlasy řešit, žádné nemá a už deset let se holí. Když jsem se rozhodla pro šedivou hřívu, setkala jsem se s velkým neporozuměním. Svými neobarvenými vlasy prý manželovi připomínám blížící se stáří.
Krásky se šedinami jsem vždy obdivovala
Nesnáším odrosty, trápím se s nimi od třiceti. Mám tmavé vlasy a už po třech týdnech mi u hlavy svítilo víc a víc šedin. Až jsem si jednou řekla: "A dost!" Strávila jsem léto na chalupě a domů se vracela se šedivou hlavou. Kadeřnice mi vlasy ještě přistřihla a já byla nadšená.
Krátký sestřih ve francouzském stylu mi okamžitě sedl. Tušila jsem, že Bolek bude mít námitky, jen jsem netušila, jak velké. Když viděl výsledek, nedovedl se ani přemáhat a zděšeně zaúpěl: „Vždyť ti ještě nebylo šedesát! To už je čas vypadat jako babička?"
„Zvykej si, dědku," sjela jsem ho naštvaně, ale v koupelně jsem si poplakala. Všechny kolegyně v práci mi účes pochválily. Bolek mě naštval, jestli si myslí, že ho omladí ta jeho hloupá kožená bunda, šeredně se plete.
Na manžela jsem nehleděla a užívala si nový look
Vyměnila jsem šatník za kousky, které jsem považovala za nejvhodnější. Nebála jsem se barev ani vzorů a nechala si poradit od stylistky, abych nešlápla vedle. Můj muž se tvářil schlíple a já si ho nevšímala.
Kdyby mu ještě zbyly nějaké vlasy, měl by je beztak šedivé. Taky jsem mu ve třiceti neříkala, že nejsem připravená na "plešouna". Dcera mi pak prozradila, že je táta vážně smutný. Prostě jsem se mu takhle nelíbila - jenže co já s tím?
Budu se barvit do smrti každý měsíc jen proto, aby se můj muž necítil příliš starý? Na to konto si Bolek pořídil motorku a to byla pověstná poslední kapka. Už dávno jsme se domluvili, že s motorkami končí, vždy jsem se o něj bála.
Potřeboval se cítit mladý a svobodný
Přestala jsem s ním mluvit a on vyrážel každý víkend na projížďku. Málem se mu to stalo osudným, protože měl brzy nehodu. Naštěstí nešlo o nic vážného, jen nešikovně zatáčel a motorku si "položil" na nohu. Natáhl si vaz a skončil s berlemi.
Vezla jsem ho z ambulance na vozíčku a on si posteskl, že už je asi vážně starý. Jak jsem nás tak viděla v odrazu prosklených dveří, musela jsem se pousmát. „A neříkal jsi kdysi dávno, když jsme se brali, že se těšíš, až spolu zestárneme? Tak tady to máš, co si stěžuješ?" rozesmála jsem se.