Tobiáš byl se svou holkou spokojený do chvíle, než se seznámil s její matinkou. Hned si vzpomněl na známé rčení o podobnosti matek a dcer a dost se vyděsil. Když zjistil, co ho čeká, chtěl vzít nohy na ramena.
Adéla (24) je moc hezká a hodná holka, těžko bych na ní našel nějakou chybu. Když jsem ale potkal její matku, zpozorněl jsem. Pokud by moje budoucí žena měla vypadat takhle, měl bych raději zavčas jednat.
Adéla se mi zdála pěkná, ale její mámy jsem se lekl
Moje holka byla vážně kus. Hezká tvářička, pěkná postava a právě končila vysokou školu. Nebál jsem se, že by se mi mohla nějak „pokazit“. Jak ale říká můj dobrý kamarád, je dobré poznat nejprve její matku. A tak jsem se nebránil nedělnímu obědu u Adélčiných rodičů.
Paní matka mě poplácala po ramenou už ve dveřích, málem jsem upadl. Měla sílu, však jí byl pořádný kus. Na svůj věk vypadala pěkně, měla ale dobrých padesát kilo nadváhy. Jak je to možné? Adéla je hubená jak lunt. Pan otec vypadal naopak dosti útle, jako by mu nedali najíst.
V chodbě jsem si všiml zarámované svatební fotografie. Nevěsta byla celá Adélka, i co do proporcí. Takže to byla první věc, která mě šokovala. Další bylo chování u stolu. Adélčina matka neustále manžela za něco sekýrovala: „Můžeš si laskavě vzít ubrousek?“ „Nepřerušuj mě, když mluvím.“ „Už si prd pamatuješ, ty radši mlč!“
Adéla se tvářila, že je chování její matky normální
Tatínek mi připomněl starce z Mrazíka a já se fakt lekl. Možná hlavně proto, že mojí přítelkyni se to zdálo být v pořádku. Čekal jsem, že mi třeba pod stolem stiskne ruku nebo nenápadně zvedne oči v sloup. Ona ale nekomentovala chování své máti ani následující večer.
Z toho pro mě jasně vyplývalo, že takové jednání schvaluje. Začal jsem se bát, že i Adéla doroste do rozměrů své matky a bude se ke mně chovat s despektem. Brzy jsem si začal všímat prvních signálů, okamžitě jsem zařadil zpátečku.
Adéla si ráda dopřávala sladkosti, a pokud měla možnost, nevynechala předkrm, a vždy u sebe měla nějakou svačinku, aby jí prý nevyhládlo. Mezi svými kamarádkami mě pak tuze ráda zesměšňovala. Nebylo to nic drsného, jen si mě dobírala – ale i to by mohl být začátek.
Vážně uvažuji o rozchodu, takovou budoucnost nechci
Adélčinu matku vídám nerad a častěji, než bych chtěl. Jenže moje holka si s mámou velice rozumí a jsou spolu často. Čím víc ji poznávám, tím se mi zdá nesnesitelnější a podobnější Adélce. Budu si muset sbalit svých pět švestek a jít.
Nevím, jak to své holce vysvětlím. Kdybych jí řekl pravdu, asi bych ničemu nepomohl a o to víc by mě pak nenáviděla. Jsem zvědavý, jestli ji za deset let potkám a mé předtuše bude učiněno za dost.