Facebook
Instagram
Tomáš se má ženit, ale místo toho stojí před kostelem a váhá. Důvodem je žena, která se zničehonic objevila a připomněla mu něco, co se dlouho snažil vytěsnit. Dá přednost budoucnosti, nebo se vrátí ke své minulosti?
Vždycky jsem si myslel, že ten den bude úplně jiný. Když jsem plánoval svatbu, představoval jsem si každý detail. Jak bude moje Tereza vypadat ve svatebních šatech, nebo jaké to bude stát vedle ní u oltáře. Ale nikdy jsem nepočítal s jednou věcí, že se objeví někdo z mé minulosti...
Budu se ženit
Stál jsem na rohu ulice, přímo u kostela, ukrytý za stromem. Z kostela jsem slyšel hudbu, viděl jsem přicházet hosty, a pak... pak bylo ticho. Jako by se zastavil čas. Věděl jsem, že mám jít dovnitř, že na mě Tereza čeká. Snažil jsem se pohnout, udělat krok vpřed, ale...
„Tomáši,“ zaslechl jsem opět hlas, který mi sevřel žaludek. Hlas, o kterém jsem si myslel, že už ho nikdy nebudu slyšet. Hana...
Pomalu jsem se otočil. Stála tam, jako by se nic nezměnilo. Jako bychom se nikdy nerozešli.
„Hano, co tady děláš?“ vypravil jsem ze sebe namáhavě.
„Co myslíš? Přišla jsem se na tebe podívat,“ usmála se.
„To... to není vhodná chvíle,“ podíval jsem ke kostelu, kde jsem měl za chvíli stát u oltáře.
Přede mnou byla budoucnost s Terezou, ženou, kterou miluji. Ale Hana... Hana byla mou minulostí. Částí mého života, kterou jsem nikdy zcela neuzavřel.
„Možná je teď ta nejlepší chvíle, Tomáši...“ zašeptala a přistoupila blíž. „Chtěla jsem se jen zeptat, jestli jsi na mě během těch let někdy myslel...“
Srdce mi divoce bušilo. Místo toho, abych byl s Terezou, stál jsem tady. Zase jsem byl rozpolcený...
Proč se objevila zrovna teď?
Díval jsem se na Hanu. Připadalo mi nemožné, že tu teď stojí, v tento den, v tento okamžik. Proč zrovna teď?
„Hano...“ povzdechl jsem si. „Neměla bys tu být. Ne dnes.“
„A kdy, Tomáši?“ hlas se jí třásl, i když se snažila zachovat klid. „Kdy bude vhodná chvíle? Až se oženíš? Až zapomeneš? Myslela jsem, že mezi námi je něco, co musíme vyřešit.“
Chvíli jsem mlčel. Tereza se v kostele určitě začínala znepokojovat. Všichni tam stáli, čekali, zatímco já byl tady se svou minulostí. Ale Hana měla pravdu, náš příběh nikdy opravdu neskončil. Bylo to jako jizva, která se nikdy pořádně nezahojila.
„Změnil jsem se, Hano,“ řekl, ale nebyl jsem si jistý, jestli tomu věřím. „Mám teď jiný život, s Terezou...“
„A co my?“ přerušila mě a upřeně se na mě zadívala. „Chceš říct, že to všechno už nic neznamená?“
„Hano, to je minulost,“ pronesl jsem váhavě. „Mám jiný život a... dnes se žením.“
„Minulost?“ oči se jí zaleskly a v jejím hlase jsem cítil skrytou hořkost. „Tomáši, nikdy jsme to neukončili...“
Dívala se na mě, jako by věděla, že její slova mají stále sílu. Vždycky měla nade mnou převahu. I tehdy, když zmizela beze slova. A teď byla zpět, právě ve chvíli, kdy jsem měl být v kostele, po boku jiné ženy. Zhluboka jsem se nadechl, ale místo úlevy jsem cítil tíhu...
Minulost nelze hodit za hlavu
„Nemůžeš prostě přijít a...“ nedokončil jsem. Věděl jsem, že to není tak jednoduché, jak bych chtěl. Vzpomínky na Hanu se mi vrátily během okamžiku, všechny ty emoce, o kterých jsem si myslel, že jsou za mnou.
„Proč ne?“ zašeptala Hana a přistoupila blíž.
Podíval jsem se na dveře kostela. Tereza tam někde čekala na mě. Pak jsem se podíval na Hanu a cítil, jak mi srdce buší čím dál rychleji. Bylo to, jako bych stál mezi minulostí a přítomností. Na jedné straně byla Tereza: stabilita, láska, kterou jsme společně budovali roky. Na druhé straně Hana: chaos, který mě k ní vždy přitahoval. Čas ubíhal a já stále stál na místě.
„Tomáši, vím, že to cítíš taky,“ zašeptala Hana. „Nemůžeš to jen tak nechat být. Mezi námi bylo něco výjimečného, něco, co s Terezou nenajdeš. Můžeš to popírat, ale víš, že je to pravda.“
Přiblížila se se ke mně. Jemně mě chytla za ruku. Na okamžik jsem pocítil to známé teplo, ty vzpomínky, které jsem vytěsnil...
„Hano, je konec,“ řekl jsem tiše, i když má slova zněla méně jistě, než jsem chtěl. „Přišel jsem sem, abych si vzal Terezu. Ona je moje budoucnost.“
„Jsi si jistý?“ její hlas byl téměř neslyšitelný, ale zasáhl mě přímo do srdce.
Musím se rozhodnout
„To, co mám s Terezou...“ začal jsem pomalu, snažíc se najít sílu ve svých slovech. „Dává mi klid, který jsem vždy hledal.“
Hana se trochu ušklíbla, jako by ji má slova ranila víc, než chtěla přiznat. Ale vzápětí opět nasadila svůj chladný, vyrovnaný výraz. „Klid?“ odfrkla si. „Myslíš, že ti to bude stačit? Že zapomeneš na všechno, co bylo mezi námi? Víš, že Tereza ti nedá to, co jsme měli my.“
Zavřel jsem oči. Hana měla pravdu. To, co jsme měli, bylo vždycky intenzivní, nepředvídatelné, plné emocí, díky kterým jsem cítil, že žiju. Ale také mě to zničilo.
„To bylo kdysi, Hano,“ řekl jsem, otevřel oči a podíval se jí přímo do tváře. „Ale teď vím, co chci.“
Zhluboka jsem se nadechl, jako bych se snažil získat jistotu, že dělám správnou věc. Hana se nepohnula. Jen se dívala. Čekala na má další slova. Ale já už nic neřekl. Přede mnou byla Tereza. Viděl jsem náš společný život - klidný, plný lásky a stability, po které jsem vždy toužil. Ale cítil také, že nějaká moje část stále pochybovala, jestli je to správná volba.
„Tomáši,“ hlas Hany byl teď tišší, jemnější. „Budeš toho litovat. Víš, že to nikdy neskončilo.“
Zastavil jsem se na moment, ale neotočil jsem se. A pak jsem šel dál. Vstoupil jsem do kostela. Dveře se za mnou zavřely s dutým zvukem...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Jak obléknout velká prsa, abyste nevypadala vulgárně? Stylistka prozrazuje tipy na materiály, střihy i kouzlo vertikální linie
Jak obléknout velká prsa, abyste nevypadala vulgárně? Stylistka prozrazuje tipy na materiály, střihy i kouzlo vertikální linie
Související články
