Tomáš (36): Chtěl jsem být svalnatý jako někteří influenceři. Místo radostných okamžiků jsem si prošel peklem

Když jsem se před rokem rozhodl změnit svůj život, byl jsem plný odhodlání a víry, že mě čeká jen to nejlepší. Bylo mi 35 a cítil jsem, že je čas začít skutečně žít. Sledoval jsem sociální sítě plné vypracovaných těl, kde každý tvrdil, že stačí jen dostatek disciplíny a výsledky se dostaví. Tak jsem se do toho pustil.

Mohlo by Vás zajímat:

Adéla (47): Myslela jsem, že jóga je jen nějaká módní bublina. Návštěva jediné lekce mi ale obrátila život vzhůru nohama

Naplno jsem se ponořil do posilování

Začal jsem chodit do fitka každý den. Moje tělo si zvykalo na nové nároky, a i když první měsíce byly hodně bolestivé, nevzdal jsem se. Změnil jsem i jídelníček, přestal konzumovat to, co mi škodilo, a přešel jsem na přísnou dietu složenou ze zeleniny a zdravých bílkovin.

Zpočátku jsem se cítil skvěle – energický, motivovaný a plný naděje. Každý den jsem se vážil, měřil a sledoval každý pokrok. Ale když se změny zpomalily, začal jsem ztrácet trpělivost.

Zatímco se mé tělo formovalo, něco uvnitř nebylo úplně v pořádku Začal jsem být permanentně unavený, přitom podle všech influencerů jsem se měl cítit báječně. Byl jsem stále podrážděnější a ztrácel zájem o věci, které mě dříve těšily. Byl jsem posedlý každým detailem svého těla, ale přitom jsem si nevšiml, jak mizím jako člověk.

Mohlo by Vás zajímat:

Štěpánka (28): Po pádu na lyžích mi hrozilo, že skončím na vozíku. Dnes se díky józe mohu znovu postavit na svah

Očekávaná radost se nedostavila

Jednoho dne, když jsem se díval do zrcadla na své svaly a došlo mi, že se necítím vůbec šťastný. Byl jsem na vrcholu fyzických sil, ale vnitřně to nesedělo. Místo spokojenosti jsem cítil jen odpor. Byl jsem vyčerpaný, demotivovaný, a přesto jsem si nedovolil přestat. Bál jsem se, že když polevím, všechno, čeho jsem dosáhl, zmizí.

A pak to přišlo. Jednoho rána jsem se probudil a cítil jsem se, jako by na mě spadl celý svět. Nemohl jsem vstát z postele. Myšlenka na další den ve fitku mě zcela paralyzovala. Chtěl jsem křičet, plakat, utéct, ale neměl jsem na to sílu. Poprvé v životě jsem pochopil, co znamená syndrom vyhoření. Byl jsem na dně. Cítil jsem, že jsem promarnil rok života pro něco, co mi vůbec nepřináší radost.

Mohlo by Vás zajímat:

Damián (22): Přítelkyně mě donutila přestat jíst maso a živočišné produkty. Cítím se teď líp než kdy dřív

Odrazit se ode dna nebylo vůbec jednoduché

Tohle dno mě donutilo zastavit. Byl jsem nucen přehodnotit svůj život, protože jsem si uvědomil, že už nemůžu pokračovat stejným směrem. Do fitka jsem se nevrátil několik měsíců a místo toho vyhledal terapii, protože moje nechuť se rozšířila nejen na posilování, ale začala pohlcovat i další aspekty mého života. „Mám pocit, že jsem zahodil rok života kvůli něčemu, co mě vlastně netěší ani nebaví.“

Když jsem konečně zvládl toto vyslovit nahlas, mohl jsem s tím něco dělat. Znovu jsem začal objevovat, co mě dříve bavilo, a postupně jsem se učil najít rovnováhu. Přestal jsem se soustředit jen na své tělo a začal pracovat na své mysli a duši. Začal jsem meditovat, trávit čas v přírodě a učit se relaxovat.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dalibor (43): Po téměř 30 letech jsem skončil s kouřením. A to jen díky neúprosné sestře