Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Je to stará otřepaná fráze – když se žena nechce milovat se svým mužem, jednoduše ji bolí hlava. Nebo něco jiného. Někdy se to stát může, ale každý den? Tonda je z chování své ženy už dost vytočený...
Anča byla kdysi krásná žena. A byla by dodnes, kdyby pořád neskuhrala a nestěžovala si, že ji něco bolí. Žádného lékaře nenavštívila, takže to asi nebude tak hrozné. Možná by potřebovala spíš psychiatra.
Pořád si vymýšlí nějakou novou bolest
Dneska ráno, když jsem se probudil, ležela Anča vedle mě, pořád ve stejné pozici jako když večer uléhala. A tvářila se, jako boží umučení. Samozřejmě neměla vůbec zájem se mě dotknout, a to mě sex po ránu bavím nejvíc – tím spíš, když už jsou děti z domu. „Bolí tě hlava?“ zeptal jsem se, i když jsem věděl, co mi odpoví. „Jo, strašně,“ odpověděla slabě, aniž by se na mě podívala. Jenom zírala do stropu. Jako vždycky, když si vymýšlela nějakou novou bolest.
Jsem unavený. Už mě to štve. Pomalu jí přestávám věřit. Minulý týden to byla migréna, předtím únava a teď zase hlava. A přitom nikdy neřekne, co by jí opravdu pomohlo. Vyhýbá se jakémukoliv kontaktu se mnou, sex se stal jakýmsi záhadným tajemstvím, které, zdá se, nemám šanci odhalit. Každý den si připadám víc a víc jako dobyvatel v cizí zemi, kde neznám pravidla. Změní se to někdy?
Musel jsem utéct do hospody
Teda chlapi se moc sobě nesvěřují, pokud nejde vyloženě o rozkošný zadeček nějaké mladice, ale já už jsem potřeboval nějaký ventil. A tak jsem se vydal za kamarády do naší vesnické hospody. Byl to tak trochu útěk do normálního života. Sedl jsem si, objednal si pivo a začal to ze sebe všechno klopit.
„Teda, Tondo, ta tvoje ženská, to je dáreček… tentokrát má něco s hlavou, jo?“ zeptal se Marek, můj dlouholetý kamarád, když jsem mu povyprávěl, jak to u nás doma vypadá. „Jo, zase. Už mě to fakt nebaví. Každý den to samý. Když to není migréna, je to ruka, koleno nebo nějaký jiný nesmysl. A co se týče sexu? Hahaha! Možná až naprší a uschne.“
„A ty ses s tím smířil, co?“ vložil se do debaty Jarda „Nevím. Těžko říct,“ odsekl jsem, ale v duchu jsem si říkal, že to není smíření. Je to přežívání. „Kdyby se aspoň zdálo, že se snaží, že jí záleží na tom, jak se cítím. Ale jí je to úplně fuk,“ povzdechl jsem si.
Spraví to něco?
Vyvrcholilo to pár dní na to. Když jsem se večer vrátil domů, seděla na pohovce a koukala na televizi. Když jsem vešel do pokoje, vůbec se neozvala. Ani pípnutí. Zabolelo mě to, najednou jsem si vzpomněl na dobu, když vyskočila, přivítala mě, dala mi pusu… Teď jako bych neexistoval. Kam zmizelo to hezké, co jsme spolu prožívali? Kde jsou slova lásky a ten skvělý sex, který nás tak bavil?
„Jak ti je?“ zeptal jsem se, neboť se to ode mě očekávalo. Bylo mi jasné, co odpoví – zase bude skuhrat… A taky jsem se dočkal: „Pořád nic moc.“
„Nechceš ty svoje problémy konečně začít řešit?“ Ohnala se po mně, jako bych byl moucha, která ji obtěžuje, ale přesto jsem pokračoval: „Tohle už není normální,“ zahučel jsem. „Měla bys se sebou něco udělat. Představ si, že to dělám já. Kdybych ti řekl, že mě každý den něco bolí, co bys na to řekla? Jestli je to tak hrozné, proč nejdeš k doktorovi?“ „Strávila bych tam půl dne,“ odsekla. „Vezmu si prášek a bude mi líp.“
Ráno mě přistihla, jak si balím tašku. „Kam jdeš?“zeptala se překvapeně. „Na
pár dní zmizím a ty se dej do pořádku!“ oznámil jsem. Byla ticho. Jenom se
podívala na strop, jako by hledala odpověď tam. „Proč to děláš?“ pípla
pak. „Ty víš, proč,“ odpověděl jsem a odešel. Nemohl jsem to už déle
snášet. Tu ignoranci, skoro až pohrdání od ženy, kterou jsem miloval. Dám jí
týden nebo dva a pak se vrátím. Třeba bude líp. A když ne? Nejspíš se sbalím a
odejdu nadobro.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
