Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Adam byl přesvědčený o tom, že má skvělé manželství. Sledování svatebního videa mu ale ukázalo, že realita je trochu jiná. Co vlastně zjistil?
Byl jsem přesvědčený, že žiji v dokonalém manželství. V nostalgických chvílích jsme si pouštěli svatební video, abychom si připomněli ten kouzelný den, kdy jsme byli obklopeni rodinou a přáteli. Ale jednoho večera jsem při jeho sledování zaznamenal něco, čeho jsem si dříve nevšiml. Jak jsem to mohl přehlédnout? V pozadí se odehrávalo něco zvláštního. A tak jsem se rozhodl zjistit víc.
Nemohl jsem na to přestat myslet
V jedné scéně je vzadu u stolu moje manželka Karolína a mluví se svým kolegou Danem. Na první pohled to vypadalo nevinně, ale ty jemné doteky mi přišly podezřelé. Srdce mi začalo bušit.
„Co se děje?“ zeptala se Karolína, když si všimla mého rozrušení.
„Nic, všechno je v pořádku,“ zalhal jsem, snažíc se zakrýt rostoucí podezření. Pokračoval jsem ve sledování, ale ta scéna mi zůstala v hlavě. Proč jsem si toho všiml až teď? Byl jsem celé ty roky slepý? Nemohl jsem přestat přemýšlet o tom, co jsem viděl. Připadalo mi, že každý jejich úsměv a každý pohled skrývá hlubší význam. Můj klid byl pryč a důvěra v naše manželství se začala hroutit.
Rozhodl jsem se nenápadně otevřít to téma. „Jak to jde v práci? Vídáš se s Danem?“ zeptal jsem se Karolíny o týden později.
Na chvíli ztuhla, jako by její odpověď vyžadovala důkladné zvážení. „Občas, jen na chodbě,“ odpověděla a vyhnula se mému pohledu.
„To je dobře, že máte tak fajn tým,“ snažil jsem se znít přirozeně, i když jsem byl jako na jehlách.
Její neochota pokračovat v rozhovoru jen posílila mé pochybnosti. Snažila se něco skrýt, nebo to byla jenom moje představivost? Moje podezření sílilo a začal jsem pochybovat o všem, co jsem dosud považoval za jisté...
Podvedla mě
O něco později jsme byli na návštěvě u Karolíniných rodičů. Seděli jsme na terase a jedli tchynin báječný koláč. Když došla voda v karafě, nabídl jsem se, že skočím do kuchyně natočit další. Když jsem se vracel, zaslechl jsem Karolínin hlas z obýváku.
„Ano, všechno je v pořádku. Ano, Dane, rozumím...“ mluvila potichu, jako by nechtěla, aby ji někdo slyšel.
Srdce mi začalo bušit. Napínal jsem uši, ale slyšel jsem jen útržky: „tajemství... nikdo nesmí vědět... je to pryč..." Každé slovo mě bodalo jako nůž. Když ukončila hovor, vrátil jsem se ke stolu a snažil se zachovat klid.
Po návratu domů jsem to ale už nevydržel. „O čem jsi mluvila s Danem?“ zeptal jsem se přímo.
Karolína zbledla a chvíli hledala slova. Viděl jsem, jak se jí třesou ruce a vyhýbá se mému pohledu. „Bylo to dávno... Stalo se to během služební cesty, ještě před svatbou...“
Odmlčela se a já čekal, srdce mi bušilo jako zvon.
„Podvedla jsem tě s ním. Bylo to jen jednou a nic to pro mě neznamenalo. Hned jsem to ukončila,“ dodala třesoucím se hlasem.
Nemohl jsem uvěřit tomu, co slyším. Podvedla mě... „Proč jsi mi to neřekla?“ zeptal jsem se zdrceně.
„Bála jsem se... Bála jsem se, že tě ztratím. A pak se všechno dalo do pořádku. Zamilovala jsem se do tebe ještě víc a chtěla na to zapomenout,“ odpověděla se slzami v očích.
Její přiznání mě zlomilo. Cítil jsem se zrazený, podvedený a zničený. Vyrazil jsem z domu, potřeboval jsem vzduch a prostor na přemýšlení...
Všechno jsem mu řekl
Bloudil jsem ulicemi, zatímco mi hlavou vířily myšlenky na Karolínu a Dana. Všechno, v co jsem věřil, se najednou rozpadlo. Po hodinách toulání jsem se rozhodl konfrontovat Dana přímo. Setkali jsme se v jedné hospodě.
Snažil jsem se zachovat klid, ale moc mi to nešlo. Hodil jsem do sebe panáka a překvapenému Danovi vyklopil všechno, co mi Karolína řekla.
„Adame..." začal nejistě. "Chci se ti omluvit. Nějak se to prostě stalo. Já...“
„Proč? Proč ses mi pletl do života?“ vykřikl jsem.
„Byla to chyba... Nechtěl sem nic zničit, ale bylo to silnější než já...“ řekl s lítostí v hlase.
Jeho omluva mě neuklidnila. Cítil jsem vztek a smutek zároveň. Odešel jsem a nechal jsem ho tam samotného s hlavou skloněnou.
Má moje manželství ještě naději?
Když jsem se vrátil domů, Karolína seděla na gauči. Oči měla plné slz.
„Adame...“ začala, ale já ji přerušil.
„Potřebuji vědět jedno,“ řekl jsem vážně a zadíval se jí do očí. „Znamená pro tebe něco?“
„Bylo to jen jednou, přísahám. Nic to neznamenalo. Ty jsi můj manžel, tebe miluji...“ odpověděla upřímně. Po tvářích jí tekly slzy.
Sedl jsem si vedle ní. Naše manželství bylo na pokraji propasti, a důvěra, která nás kdysi spojovala, byla zničená. Ale někde hluboko ve mně se objevila jiskřička naděje.
„Bude to těžké, ale možná... možná ti dokážu odpustit. Musíme být k sobě upřímní,“ řekl jsem nejistě.
Karolína přikývla a já cítil, že před námi je dlouhá cesta. Oprava vztahu bude vyžadovat čas a obrovské úsilí. Byl jsem připravený to zkusit. Možná jsem naivní, ale věřím, že náš společný život ještě může fungovat...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
