Trápení matek na mateřské: K návratu do práce jim chybí flexibilní podmínky i místa ve školkách, říká autorka projektu Mumdoo

Nepracují, ale chtěli by. Proč se v České republice rodičům, hlavně čerstvým matkám, házejí na pracovním trhu klacky pod nohy? Nejen to probrala Bára Hlaváčková ve svém pořadu Ženská tabu s Lucií Bášovou, jednou ze zakladatelek projektu Mumdoo, který pomáhá rodičům na mateřské hledat práci.

Barbora Hlaváčková
Barbora Hlaváčková 18. 01. 2025 07:30

Lucie Bášová si na vlastní kůži vyzkoušela, jak těžké je s miminkem, eventuálně batoletem, najít pracovní uplatnění. A to vzdor faktu, že pracovat opravdu chtěla. Založila proto s kamarádkou Kristýnou Cejnarovou projekt Mumdoo, který má jediný úkol - pomoci maminkám na mateřské najít práci a dát firmám na srozuměnou, že se jedná o hodnotnou pracovní sílu.

"Přibližně v půlroce věku dítěte se ženy začínají rozkoukávat, trochu se to doma ustálí a ony zjistí, že jim chybí práce. Přitom cca polovina žen, které na rodičovské pracují, tak nečiní u svého původního zaměstnavatele, protože u něj nenajdou vhodnou příležitost. Know-how původního zaměstnavatele tím jde jinam, a to je pro firmy obrovská škoda," otevírá ožehavé téma Lucie Bášová.

Co matkám na rodičovské brání v návratu do práce

Kolik je teď v Česku čerstvých maminek, které by chtěly pracovat, ale nepracují?
Velká spousta. Rodičů dětí do přibližně čtyř let věku je u nás asi půl milionu. My udělali v polovině loňského roku průzkum, v němž jsme se zeptali 10 000 z nich, jestli by chtěli pracovat, nebo jestli jsou naopak rádi, že jsou doma, mají čistou hlavu, nemusí se zaobírat prací a energii chtějí věnovat jenom rodičovství. Vyšlo nám, že 93 % by nějak pracovat chtělo, ale pouze každý druhý nebo každá druhá to zvládne. To znamená, že máme datově podložené naprosté popření obecného společenského paradigmatu, že každá máma chce být tři roky doma s dítětem a je šťastná. Některé to tak opravdu mají a pro mě je to obdivuhodné, protože já po pár měsících cítila, že se potřebuji rozvíjet a realizovat jinak než s miminem.

Říkáte, že 93 % rodičů to tak má. Jaké jsou tedy překážky, když chce jít maminka malých dětí do práce?
Je to komplexní problém. V první řadě máme nedostatek flexibilních úvazků. V Česku je zhruba 6 % pracovních příležitostí zkrácených, ale pouze část z toho jsou reálné úvazky. Velká většina, asi 80 %, jsou brigády, dohody na krátkodobé vykrytí, ale ne na to, aby tam člověk mohl dlouhodobě fungovat. Přitom 57 % rodičů nám řeklo, že nemá žádné nebo pouze nárazové hlídání, což se těžko kombinuje s jakoukoliv prací, ať už směnným provozem, pravidelnou prací nebo pravidelnými schůzkami. Když nevíte, kdy vám kdo pohlídá, nemůžete si plánovat nic pravidelného. Takže k práci potřebuje hlídání, různé úvazky a také možnost umístit dítě do jiné péče, ať už placené chůvě, do dětské skupiny, jeslí nebo školky. Zároveň je kritický nedostatek míst pro děti mladší tří let, ale žádná legrace není ani dostat tříleťáka do státní školky.

Ano, o tom se také hodně mluví.
Je to začarovaný kruh a do toho vstupuje rozdělení rolí v domácnosti, kdy se u nás pořád věří, že je úkolem matky obstarat jak péči o dítě, tak o domácnost, což pak zase vytváří velký tlak na muže, který musí živit rodinu. Tím se mezi partnery hrozně rozevírají nůžky. Matky jsou bez ohledu na to, co chtějí, stavěny do pečující role, a muži zase do té vydělávající. Přitom mnoho párů by chtělo najít rovnováhu v tom, že i máma bude trochu pracovat a otec bude trochu pečovat. Mladá generace už to tak má - otcové chtějí jít na rodičovskou, budovat si vztah s dítětem jinak než po večerech a o víkendech - ale je to ještě běh na dlouhou trať.

Určitě. Možná jde i o to neztratit vztah, protože když je to dané tak, jak je to dané, nůžky mezi partnery se rozevírají a každý pak může jít svou cestou...
Je to tak. Zároveň existuje celá řada projektů, které se těm dílčím oblastem věnují. Třeba Férová domácnost, která se zaobírá tím, že každý z páru má vlastní percepci toho, že dělá dost, ale když se to pak dá na papír a ukáže se, kolik toho dělá žena a kolik muž, tak to může být dobrý podklad k diskuzi, která může ukázat, že každý má na problém úplně jiný pohled a přitom má pocit, že už nemůže dělat víc. Ta diskuze je důležitá a málokdy o tom přemýšlíte, než máte děti. Do té doby je většina vztahů fifty fifty, nosí se domů podobné peníze nebo podobným způsobem trávíte volný čas, a pak, když tam jsou děti, je těžké tu rovnováhu udržet a najít si prostor a čas pro ženu, pro práci nebo pro koníčky. Nám občas vkládají do úst, že ženeme ženy do práce, že marginalizujeme roli matky a že se na její roli koukáme moc ekonomicky, ale to není pravda. My mluvíme o tom, že je důležité dát každému na výběr, aby se mohl realizovat tak, jak chce, a nebyl zahnán do kouta, kde se mu nelíbí. Třeba kouta, kde jenom pečuje, ale chtěl by i pracovat.

Firmy přicházejí o kvalifikované zaměstnance

Teď mě zajímá, co stigmatizace žen ve smyslu, že je to čerstvá matka. Společnost nebo šéfové ji kvůli tomu automaticky vyřadí z nějakých možností. Co to dělá s psychikou žen, které chtějí pracovat? Myslím, že stoupá i počet čerstvých matek-alkoholiček.
Někde jsem četla statistiku, že mezi nově registrovanými alkoholiky tvoří matky nejpočetnější skupinu, což je opravdu alarmující. Ale alkoholismus nemusí být jediným problémem, který z toho vytane. Firmy v okamžiku, kdy žena odchází na mateřskou, neudrží dostatečnou komunikaci, což se na ženách pochopitelně podepisuje. Například při návratu do práce nevědí, na co mají nárok. Nevědí, že když mají doma malé dítě, mají ze zákona nárok na zkrácený úvazek, tím pádem si o něj neřeknou nebo se nechají odbýt. Nejsou dostatečně silné v kramflecích, nemají dostatečné sebevědomí, aby řekly: "Já chci podmínky, abych tady mohla fungovat."

Přitom ten návrat po třech letech je náraz. I rodiče starších dětí by uvítali částečné úvazky, aby se dětem mohli věnovat, protože se jim zkrátka věnovat chtějí.
Určitě. Flexibilita na pracovním trhu je důležitá pro všechny pracovní skupiny. Já řeším flexibilitu, protože mám malé děti, vy můžete řešit flexibilitu, protože budete mít větší dítě, které bude dobré ve sportu a budete ho chtít nějak podpořit. Nebo můžete mít stárnoucí rodiče, kteří potřebují péči. Důvodů pro flexibilitu může být celá řada, ale u rodičů se ukazuje, že je to naprosto podmínečná věc. Z našeho průzkumu vyplynulo, že 97 % z nich chce nějakou formu flexibility. Nejčastěji z hlediska času nebo místa práce, rozvrhnout si práci. To, že udělám část dopoledne, pak vyzvednu dítě a něco dodělám večer nebo budu nějakým způsobem fungovat na dálku. Během covidu šlo všechno na home office, a teď se naopak tlačí na to nahnat lidi zpátky do kanceláří.

Ale firmy v Česku asi nejsou úplně připravené na skloubení rodičovství a práce, protože v tomto ve srovnání se zeměmi Evropské unie výrazně zaostáváme. V Evropské unii je až 30 % částečných úvazků.
Kolem 20 % a je to dlouhá cesta, kterou zaměstnavatelé u nás musí ujít k tomu, aby věděli, že to není charitativní projekt Zapojujeme rodiče, ale projekt, který firmě něco přináší. Za loňský rok byl průměrný věk prvorodičky asi 30,5 roku, to znamená, že ty ženy, než odejdou na mateřskou, mají 3, 4, 5 let pracovních zkušeností po vysoké škole a déle, pokud mají jenom střední školu. A tyhle zkušenosti najednou hodí do kouta, protože jsou mámy.

To je škoda.
Proto je důležité ukázat i to, že ty ženy se rozvíjejí, investují do sebe čas, nemalé finanční prostředky, firmy do nich investují nemalé finanční prostředky za zaučení, celý proces navnímání firmy, a potom je dobrovolně nechají 3, 5, 6 let bez kontaktu. Z ekonomického hlediska je to úplný nesmysl a my chceme ukázat, že to nemusí být nutně o tom, že budeme nabízet mámě s půlročními miminem práci na poloviční úvazek, to pro spoustu lidí není alternativa, ale říkáme: "Ukažte rodičům, že o ně stojíte, že o ně máte zájem. Informujte je o tom, co se ve firmě děje." Mnohdy ti rodiče ani neví, na koho se obrátit, protože tým lidí ve firmě se mění a oni tím, že ztratí přístup ke služebnímu emailu, nemají přístup k informacím, protože se nedostanou do intranetu. Přitom to napravit nestojí nic. Stačí jednou za kvartál poslat newsletter.

Než se tohle všechno stane, než se něco takového podaří, je třeba řešení pro čerstvé matky být OSVČ, aby se vyhnuly práci od pondělí do pátku od 9 do 17 hodin?
To já doporučit nemůžu. Za mě by bylo nejlepší zajistit flexibilní podmínky tak, aby si každá matka mohla vybrat, zda chce zpátky do zaměstnaneckého poměru, nebo se začít realizovat jako OSVČ. Ale často vidíme, že rodičovská funguje jako akcelerátor podnikání. Opět se odvolám na naše data - před mateřskou se živilo podnikáním 10 nebo 11 % žen, ale po rodičovské tak chce fungovat skoro třetina. Znamená to, že během mateřské krystalizuje to, že návrat do zaměstnání bude buď strašně těžký, nebo skoro nemožný. A tomu my interně říkáme podnikatelka z donucení. Nejde o perfektní byznysový plán, kdy si člověk řekne: "Teď to budu realizovat, mám na to konečně prostor," ale je to cesta, jak se udržet v procesu, aby člověk finančně pomohl rodině. Pro 80 % lidí je primární motivací pro návrat do práce zlepšení financí, nikoli udržení profesní identity, a to často donutí ženy k tomu, že jdou na OSVČ nebo na brigády, které jsou pod úrovní jejich původní kvalifikace, ale je to to jediné, co jim zbývá.

Ženy ochotně přijmou i méně kvalifikovanou práci

Ještě se vrátím k tomu, kdy jsme říkaly, že matky přicházejí o kontakt s firmou. Vědí ty firmy, o co přicházejí? Často potřebují někoho na výpomoc a najmou brigádníka místo toho, aby oslovily třeba matky na mateřské, na rodičovské. Dochází to těm firmám?
Já mám pocit, že ne. My se to snažíme podložené daty komunikovat. Přicházejí totiž nejen o jednu konkrétní Báru nebo jednu konkrétní Lucii, ale je to o tom, že přijdou o zaměstnance, do kterého nalily celou řadu zdrojů a nemusí ho zaškolovat. To je základní myšlenka Mumdoo. Ty ženy mají spoustu zkušeností, vědí, jak to v daném odvětví funguje. Nemusíte jim dlouze vysvětlovat, proč se příspěvek na sociální sítě píše takhle a takhle a proč je to tak a tak, protože už to vědí. Jenom jim řeknete: "Potřebuju ho na tohle téma tehdy a tehdy," a ta žena je schopná to zařídit. Důležité je ukázat, že to jde, nebát se toho a ukázat i příklady z praxe. 

Aha.
Tak v půlroce věku dítěte se ženy začínají rozkoukávat, trochu se to doma ustálí a najednou zjistí, že jim chybí práce. Přitom přibližně polovina žen, když pracují, tak nečiní u svého původního zaměstnavatele, protože u něj nenajdou vhodnou příležitost. Know-how původního zaměstnavatele tím jde jinam, a to je pro firmy obrovská škoda.

Teď se dostáváme k tomu, co už jsme nakously. Práce z domova, home office. To se rozmohlo v době covidu. Pořád to tak je, nebo se firmy snaží nahánět lidi zpátky?
Já mám pocit, že to jde trošku zpět, respektive se objevují dvě cesty. Velké firmy redukují kanceláře a snaží se to optimalizovat, ale zároveň sílí tlak na to jít jednou, dvakrát, třikrát za týden do kanceláře. Vidíme to u všech firem, že se to maličko vrací. Ale opět, pokud je to rodič, který funguje na poloviční úvazek, tak ta pravidla pro něj můžou být jiná než pro řadového zaměstnance. Ve finále hodně záleží na kontaktu člověka s člověkem. Pokud si s vámi jako svojí HR manažerkou sednu, vysvětlíme si to a vy budete chápavá, protože jste třeba také matka a budete vědět, že já jsem dobrý zaměstnanec, tak ta konverzace proběhne úplně jinak, než když to nikdo ve firmě nikdy nedělal a nikdo na home office nepracuje. Potom se to strašně těžko prosazuje. Přitom my vidíme, že ženám na rodičovské práce tak chybí, že jsou více než ochotné akceptovat práci, která je kvalifikačně o několik pater níž.

Až tak?
Mluvili jsme s celou řadou rodičů z velkoobchodu, maloobchodu a říkali, že i když byli třeba vedoucí prodejny, tak by klidně brigádně šli rovnat zboží do regálů, jenom aby vypadli z kolečka rodičovství a měli pocit, že jsou v kontaktu s kolektivem. Udrží se v obraze, co se děje ve firmě. A to je hrozně důležité říkat - že není nutné jim najít stejnou pozici, to je v některých případech nereálné, ale myslím si, že se vždycky dá najít nějaký úkol, nějaká administrativa, něco drobnějšího rázu, co se bude dát udělat ráno, večer, o víkendu, když dítě spí nebo ho někdo hlídá. Ale je důležité mít možnost se zapojit, pokud chci.

O čem dalším promluvila Lucie Bášová v rozhovoru s Bárou Hlaváčkovou?

  • O osobní zkušenosti s prací v raném mateřství
  • Jak vznikl projekt Mumdoo
  • Proč je pracující matka často považována za špatnou matku
  • Proč je problém vybudovat firemní školku
  • Jak zabránit vyhoření v dnešní době toužící po dokonalosti
  • Zda je v české společnosti vůle po změně statutu pracujících matek

Související články

Další články