Ve své době byla druhou nejslavnější ženou planety. Je českou olympijskou rekordmankou v počtu zlatých medailí, a dokonce se stala jakýmsi symbolem odporu a odvahy proti komunistickému režimu, který jí zakázal sportovat. Jaký byl život této jedné z nejlepších sportovkyní světa?
Narodila se v roce 1942. Její otec byl živnostník a vlastnil lahůdkářství. Po roce 1948 otec o svůj obchůdek přišel a rodina se tedy musela uskromnit. Čáslavská se odmalinka věnovala krasobruslení a baletu. Ladný pohyb milovala. V roce 1957 se setkala s Evou Bosákovou, která byla trenérkou sportovní gymnastiky a začala malou Věru v gymnastice trénovat.
Zrodila se gymnastická hvězda
Věra se v gymnastice opravdu našla. Netrvalo dlouho a začala porážet dokonce i svou trenérku Bosákovou, která byla držitelkou olympijské medaile z Říma. Byla neuvěřitelně cílevědomá, a když závodila, dávala do toho maximum. Neuměla totiž prohrávat a prohry vždy velice těžce nesla. Tato ctižádost jí pomohla se dostat až na mistrovství světa, kde získala zlato, a dokonce i na svou první olympiádu v Tokiu, kde vyhrála rovnou tři zlaté medaile.
Fenomenální olympijské hry v Mexiku
V roce 1968 krátce po sovětské okupaci zabodovala Čáslavská na olympiádě v Mexiku. Byl to opravdu emotivní zážitek. Čáslavská totiž soutěžila se sportovkyní ze Sovětského svazu, nad kterou vyhrála. Čáslavská ohromila svět. V několika disciplínách zde získala čtyři zlaté a dvě stříbrné medaile. Když při předávání medailí stála na stupínku vítězů a sálem začala hrát hymna Sovětského svazu, na protest a nesouhlas odvrátila hlavu. V té době se také vdala. Za manžela si vzala Josefa Odložila. Jejich svatba byla velkou událostí. Doma ji ale čekalo peklo.
Manželství se jí rozpadlo
Čáslavská doplatila na svůj fenomenální úspěch a také na to, že tvrdě kritizovala komunismus a okupaci. Narodily se jí dvě děti, vystudovala tělovýchovu a chtěla učit a trénovat malé gymnasty. To jí bylo zakazováno a i přes veškeré své úspěchy nemohla nalézt práci a nesměla dále sportovat. Jak sama později řekla: ,,Komunisté mě doslova zadupali do země.“ Na konci sedmdesátých let jí osobně napsal mexický prezident, jestli by v Mexiku nechtěla trénovat gymnastiku. Práci nadšeně přijala a do Mexika odcestovala. Její muž to ale nesl těžce. Manželství na dálku nefungovalo a nakonec se rozpadlo úplně.
Odsouzený syn
V roce 1989 nastal v jejím životě velký zlom. Když propukla sametová revoluce, byla zpět v republice a veřejně promluvila na Václavském náměstí. Po revoluci se stala poradkyní prezidenta Havla. Na starosti měla tělovýchovu a školství. Ve stejné době potkala Věru osobní tragédie. Při potyčce na diskotéce zranil její syn Martin svého otce tak nešikovně, že zemřel. Syn Martin byl odsouzen na čtyři roky, ale od Havla dostal milost. Věra se v udělení milosti vůbec neangažovala. O milost požádala Radka Čáslavská. Věru tenkrát ani nenapadlo, aby žádala o něco takového, protože by to bylo pochopitelně veřejností zneužito proti ní, k čemuž nakonec došlo. Věra už od okamžiku, kdy se tragédie udála, trpěla těžkými depresemi a odsouzení Martina jí ještě přidalo. Takže pak trávila spoustu času po nemocnicích.
Nikdy se nelitovala
Po této tragédii se okamžitě stáhla do ústraní a zmizela z veřejného života. Odmítala kontakt i s blízkými přáteli. Takto žila dlouhých patnáct let. Až gymnastovi Ladislavu Pazderovi se podařilo ji přemluvit, aby se vrátila mezi lidi. S novou energií do toho šla s vervou, začala se účastnit veřejných akcí, komentovala politiku a trénovala nadějné gymnasty. Její život skončil v roce 2016, kdy podlehla vleklé chorobě. Jak sama jednou řekla, nikdy se nelitovala a tímto mottem se řídila celý svůj život.