Český básník, dramatik, prozaik a žurnalista. Narodil se 5. 4. 1835 na středočeském venkově. Vystudoval akademické gymnázium v Praze. Přáním jeho rodičů bylo, aby se stal knězem. On se rozhodl pro studium na filozofické fakultě. Na studia si vydělával prací soukromého učitele v bohaté rodině advokáta Horáčka. Studium filozofie nedokončil. Hálek se rozhodl plně se věnovat literatuře.
Když se Hálek rozhodl živit psaním poezie, potkal Dorotku Horáčkovou. Ta se pro něj stala inspirací k psaní milostných básní. Později, po deseti letech vztahu, se s ní oženil a tím se zbavil existenčních problémů. Byla totiž dcerou bohatého advokáta. Měli spolu syna Ivana, který se stal významným lékařem a pedagogem. Před Ivanem Dorota sice porodila ještě jedno dítě, to ale tři dny po porodu zemřelo.
Hálkovy básně jsou ovlivněny A. S. Puškinem, K. J. Erbenem a K. H. Máchou, zejména však dobovými módami byronismu a německými romantiky. Postrádají však většinou objevnost a myšlenkovou hloubku svých vzorů. Jsou ploše optimistické a dobře se čtou, což bylo příčinou neobyčejné autorovy popularity.
V létě roku 1874 se na prázdninách v Novém Světě u Harrachova nachladil při procházce k Mumlavským vodopádům. Do Prahy se vrátil nemocný, ale ještě 20. září jel na nedělní výlet na Závist. Zemřel nečekaně ve 39 letech na zánět pohrudnice a byl pochován v Praze na vyšehradském hřbitově.
Hálek byl nadaný literát, který psal divadelní kritiky, fejetony, povídky, básně, dramata a také epiku. Jeho smrtí zanikla skupina májovců a nastoupila nová generace ruchovsko-lumírovská.