Jeho kariéra trvala přes pět dekád, navrhl domy v Evropě, Japonsku, Indii a Severní i Jižní Americe. Velký význam pro něj měla životní úroveň ve velkoměstech (stal se zakladatelem CIAM: Congrès International d'Architecture Moderne společně se švýcarským teoretikem Siegfriedem Giedionem, a zabývali se právě touto problematikou). Sedmnáct z jeho projektů bylo zařazeno do světového dědictví UNESCO.
Vlastním jménem Charles-Édouard Jeanneret se narodil 6. října 1887 ve frankofonním švýcarském městě La Chaux-de-Fonds. Ačkoli ve třinácti studoval glazurování a rytectví hodinových ciferníků (neboť jeho rodné město bylo „hodinářské“), jeho učitel mu doporučil studium architektury, na nějž se Le Corbusier nechal zapsat – v sedmnácti letech dokonce navrhl první dům.
Na jeho umělecký rozvoj měly velký vliv jeho cesty napříč Evropou. Navštívil Francii, Německo, Itálii, Řecko a mnoho dalších míst včetně Prahy. Díky skicám z cest byl přijat ve dvaceti letech do proslulého ateliéru bratrů Perretových, kteří byli známí používáním tehdy progresivního železobetonu. V roce 1918 se usadil v Paříži a zvolil si pseudonym Le Corbusier, pocházející z příjmení jeho předka. Chtěl se tak osvobodit od své minulosti a stát se moderním člověkem.
Byl velkým vizionářem architektury a své radikální plány navrhoval až do konce života. Dokázal být o několik kroků před možnostmi doby, ve které tvořil. I on se ovšem setkal s kritikou, nařknut z oddělování chudých a bohatých, byla kritizována jeho obliba pravicové politiky a zájem o fašismus.
Oženil se v roce 1930 s monackou modelkou Yvone Gallis. Jejich manželství vydrželo do roku 1957, kdy jeho žena zemřela. On sám zemřel 27. srpna 1965 ve Středozemním moři na infarkt myokardu.
Mezi jeho nejznámější stavby patří Villa Savoye, kaple v Ronchamp, Villa La Roche, Centrosojuz.