Přátelé ho nazývali Smolka, kolegové Smolíček a manželka láskyplnými přezdívkami. Stejně jako měl klidné manželství, tak proplouval filmovým světem. Jeho žena Milada upozadila svou hereckou kariéru a celý svůj život se věnovala Františku Smolíkovi.
František Smolík se se svou budoucí manželkou herečkou Miladou Ortovou seznámil ve Švandově divadle ještě před první světovou válkou, ale dohromady se dali až dlouho poté. Mezitím se ale z kontaktu neztratili a zahráli si bok po boku na jevišti i v němém filmu Babička. Nakonec se v říjnu roku 1920 vzali a zůstali si věrně po boku celý život.
Zajímavé je, že byli dokonale odlišní. On byl vysoký, klidný, vyrovnaný a málomluvný, ona temperamentní, malá a baculatá. S ním dokázal člověk kouzelně mlčet a pozorovat, jak rozšafně bafá fajfku, s ní se člověk smál od rána do večera. I paní Milada mu ráda naslouchala a jak se na správnou hospodyňku sluší, starala se o to, aby mu nic nechybělo.
Říká se, že ho držela dost zkrátka, nebylo se také čemu divit, když se na plátně objevoval po boku takových krasavic, jako byly Mandlová nebo Baarová. On ale na svou ženu nedal dopustit a oslovoval ji láskyplnými přezdívkami. Jednou to byla paní Vozembouchová, podruhé nejmilejší Fuflice.
I přesto, že byla Milada v jejich vztahu generálem, na počátku byli - co se týče herectví - na stejné startovací čáře. Žena však upřednostnila jeho kariéru a sama se stáhla do ústraní.
Smutné je, že i když herečka sama kariéru vzdala, nemohla mít děti. Veškerou svou péči tedy věnovala svému synovci Karlovi. Trávili s ním i veškeré volno, výlety a dovolené.
Když František onemocněl rakovinou, Milada se o něj příkladně starala, i když sama měla vážné srdeční onemocnění. Také ho přežila jen o pár měsíců.