Michal David, Karel Gott, Elvis Presley či Standa Hložek. I na hity těchto interpretů jsme tančívali. Před více než padesáti lety se v Československu začala psát tradice diskoték.
Mládež v Praze mohla poprvé navštívit diskotéku v roce 1967. Ani zdaleka to na ni ale zprvu nevypadalo tak, jak si mnozí z nás možná představují. První zvědavci spíše posedávali a postávali kolem parketu a do pohybu se jim moc nechtělo.
Jedním z prvních diskžokejů, kteří v Československu hráli, byl Pavel Černocký. Na diskotéce byl poprvé v západním Německu a napadlo ho, že by stejný koncept, který byl úspěšný u našich sousedů, mohl fungovat i v Praze.
Vstupné se na prvních akcích pohybovalo mezi 3 až 5 korunami. Lidí chodilo hodně, ale zprvu byli velice svázáni konvencemi a studem. Aby diskžokejové návštěvníky roztančili, často vymýšleli různé akce – slibovali například, že první tři páry, které to na parketu rozjedou, budou mít vstup na příští diskotéku zdarma. A světe, div se, fungovalo to.
Na každý taneční večer se tehdejší omladina snažila co nejlépe obléknout. Hitem byly džíny, bílé kalhoty či blyštivé topy. Styl v odívání udávali také samotní interpreti, kteří na diskotékách často vystupovali. Jako guru se svými extravagantními modely působili například Stanislav Hložek a Petr Kotvald, ženy zase obdivovaly Hanu Zagorovou.
Amfora, Alfa či Valdek – to je jen pár z míst, která patřila v Československu mezi ta nejnavštěvovanější. Diskotéka byla za socialismu jakýmsi únikem od reality. Lidé se tam chodili bavit, odvázat se a zapomenout na starosti. Působila tedy dost podobně jako dnes. Mezi nejoblíbenější české interprety, na které se tancovalo, patřili zmínění Kotvald a Hložek, Michal David (57), Věra Špinarová či Hana Zagorová. Velkému zájmu se pochopitelně těšily i zahraniční kapely a v 80. letech si značnou oblibu získali i italští hudebníci.