Facebook
Instagram
Dění kolem politika Dominika Feriho, který čelí obviněním několika žen ze sexuálního zneužití, v jistém smyslu uvolnilo zábrany. Mnohé ženy se začaly svěřovat s příběhy o obtěžování, kterému musely čelit. Terapeutka Sylvie Samsonová pro Lifee.cz vysvětluje, proč tyto nepříjemné zážitky pochovávají hluboko uvnitř.
Proč ženy ohlašují sexuální obtěžování a násilí s velkým časovým odstupem? Pokud vůbec...
Myslím, že ty roviny „proč“ jsou dvě, první je strach a ta druhá je stud. Oběti sexuálního zneužití mají velmi často strach, neboť útočník jim zpravidla vyhrožuje, nadává, křičí na ně, ponižuje je – fyzicky i slovně. Druhou věcí je stud. Je známo několik případů, kdy po nahlášení znásilnění byly právě ženy označovány za viníky – že chodí vyzývavě oblečené, že asi vysílaly signály muži, že po něm touží, zkrátka „že si za to mohou samy“. Jejich okolí se pak na ně mnohdy dívalo přes prsty. Některé ženy dokonce „bránily svoje muže“ před znásilněnými ženami. Celkově tak na ženy vznikl velký negativní dopad – doma (podezřívavost manžela), dětí (styděly se za mámu), kolegů v práci, kamarádek...
Je známo několik případů, kdy ženy, které znásilnění nahlásily a následně byly takto „lynčovány“ okolím, spáchaly sebevraždu. Pro mnohé z obětí je tedy jakýmsi útěkem do bezpečí, že si věc nechají pro sebe a nikomu ji neřeknou. Třetím zásadním aspektem je fakt, že se ženy snaží tuto zkušenost vytěsnit ze své mysli – zapomenout na ni, domnívají se, byť mylně, že pokud o tom nebude nikdo vědět, nikdo jim to nebude připomínat, tak i ony samy na to časem zapomenou.
Jak k nim přistupují úřady?
Důvodem, který dle mého názoru všechno zmiňované zastřešuje, je to, že ženy, které ohlásí sexuální obtěžování, jsou podrobeny výslechům na PČR, a následně musí mnohdy svědčit i u soudu. Tam se znovu uvidí s pachatelem, z čehož mají obrovský strach. Znovu se jim vrací všechny ty nejhorší a nejtemnější chvilky. Zároveň tím odkrývají svoji identitu. Pokud nahlášení neprovedou, doufají v to, že šlo o náhodný výběr pachatele a jsou v bezpečí a v anonymitě.
Bohužel PČR ani naše soudy neumějí identitu obětí schovat, vždy je vyzrazena a toto vidím jako zásadní problém celé naší společnosti. Protože pokud žena nahlásí znásilnění a je zjištěna identita daného muže, ten se stává účastníkem řízení a má ze zákona právo na nahlížení do spisu. Dokonce si z něj může opisovat informace, nebo si je fotit na telefon. Rozhodně tedy není možné divit se ženám, že mnohdy nic raději nehlásí.
Počítají s tím pachatelé?
Myslím, že pokud se jedná o opakované znásilnění ze strany pachatele, tak rozhodně „jedou podle svého scénáře“. Tedy ano, počítají s tím, že ženu vystraší. Mnozí jim také vyhrožují, nejen veřejným zostuzením, ale například tím, že ublíží jejích blízkým. A je jedno, že je ve skutečnosti vůbec neznají. Žena je v případě znásilnění ve velkém šoku, a toho pachatelé využívají.
V některých případech prý ženy s násilníkem později spí dobrovolně a jakýmsi způsobem si tím vnitřně omlouvají znásilnění. Proč se tomu tak děje?
O jednom z důvodů jsem už mluvila. Pokud ženu znásilní někdo, koho zná, mnohdy je to třeba bývalý partner, nebo muž, kterého do té doby odmítala, tak aby nebyla zesměšněna před okolím i sama před sebou. Dalším faktem je, že násilník ženu začne „uhánět“ a sděluje jí, že ji moc miluje a touží po ní a nemůže bez ní být...
Pokud je žena v dané chvíli sama a bez partnera, je možné, že násilníkovi nakonec jeho řeči uvěří a poddá se mu. Tyto „vztahy“, pokud se dají takto vůbec nazvat, nemají nikdy podobu dlouhého, a už vůbec ne trvalého vztahu. Ženy, které takto podlehnou násilníkovi, jsou ve špatné psychické kondici. Mnohdy nemají rodinné zázemí, tím nemyslím jen partnera, ale například i fungující vztah s rodiči nebo sourozenci, zkrátka s někým, o koho by se mohly opřít.
Jak funguje mechanismus, že žena cítí sama vinu za to, co se jí stalo?
Podle mě tomu hodně napomáhá i veřejné mínění, v posledních letech je známo několik případů znásilnění, kde se veřejnost a média postavily na stranu pachatele. Pro ženu je skutek znásilnění velmi výrazným zásahem do jejího „já“, do jejího sebevědomí a pohledu na sebe samou. Nejde jen o ten fyzický akt, který zpravidla způsobí menší či větší zdravotní potíže a poranění, ale o psychickou stránku celého aktu. Žádný násilník se ke své oběti nechová mile, ba naopak jsou agresivní, ženy ponižují, slovně i fyzicky.
Nikdo z nás není dokonalý a bez chyby. Mnoho žen se uchyluje k názoru, že si to asi zasloužily. Například byly nevěrné svému muži, zalhaly v práci, daly na zadek svému dítěti nebo mají výčitku, že si koupily nové tričko, přestože se rozhodly, že budou spořit... Pachatelé velmi často právě ženám sdělují, že zrovna ONY si to zaslouží, protože byly zlé. Zasévají jim tím do hlavy brouka.
Co by ženy měly dělat, pokud se stanou oběťmi sexuálního násilí?
První věcí je, že se musí dostat do bezpečí a z dosahu pachatele. Spojit se s někým, komu důvěřují – manžel, sestra, kamarádka, maminka... Kdokoliv, komu důvěřují. Žena v takovou chvíli potřebuje někoho, komu to může říct, vyplakat se mu. Také by se měla co nejdříve dostat ke gynekologovi. Jednak kvůli ošetření poranění, ale například i zamezení nechtěnému těhotenství, infekcím atd. Lékař je také schopen odebrat vzorky pachatele a tím dodat důležitý důkazní materiál pro celé řízení.
Určitě doporučuji, aby žena vždy navštívila nějakého psychologa či psychoterapeuta, i když bude mít pocit, že to zvládne, protože psychické důsledky těchto činů mohou mít opravdu letité a zásadní následky pro další život. Je proto potřeba, aby se co nejdříve vše podchytilo a ženě se pomohlo.
A jak zvládnout návštěvu policie?
Přestože naprosto chápu, jak moc těžké je jít na PČR vše nahlásit, tak prosím všechny ženy, aby to udělaly. Pokud to neudělají, nikdy nebudou klidně spát, nikdy nebudou vědět, zda a kdy se pachatel vrátí. Pomohou tím v konečném důsledku sobě, ale i ostatním ženám, protože když násilníkovi čin projde, málokdy toho zanechá. Zpravidla to zkouší dál a ve větším měřítku.
Ženy čeká výslech na PČR, ze zkušenosti musím říct, že je zpravidla dělají fundovaní policisté, kteří jsou chápající, vstřícní a empatičtí. Ženy si k výslechu mohou vzít člověka, který jim bude oporou a bude s nimi po celou dobu. Pokud byly zadrženy důkazy, třeba kůže násilníka za nehty, a jsou k dispozici vzorky z gynekologického vyšetření, nebude svědectví ženy u soudu nezbytné.
Může ještě někdo pomoct ženám v této situaci?
Občanské sdružení Persefona se zaměřuje právě na pomoc obětem sexuálního násilí. Poradí a pomohou zajistit i právníka, který bude ženy zastupovat, bez finanční zátěže. Vím, že v tuto chvíli a pro ženy v daný moment zcela nepotřebnou je informace o odškodnění, ale přesto bych ji ráda uvedla. Je zřejmé, že žádné finanční odškodnění nemůže nikdy nahradit a vyléčit spáchaný skutek, ale přesto bych ráda vyzvala ženy, ať o náhradu usilují a žádají ji u soudu. Vždy najdou důvod, na co peníze použít, třeba na přestěhování někam, kde se budou cítit lépe.
Ženy, které se staly terčem sexuálního násilí, najdou pomoc například na webu Stopznasilneni.cz a další informace poskytuje Bílý kruh bezpečí.
