Dva senioři jsou jedinými obyvateli malé italské obce Nortosce, přesto ale ukázkově dodržují vládní opatření ohledně koronaviru. Setkají-li se, dodržují metrové rozestupy a vždy mají nasazené roušky.
Giovanni Carilli (82) a Giampiero Nobili (74) žijí v Nortosce, malé obci, která se nachází v italské provincii Perugia v Umbrii, a to nad skalní soutěskou údolí Nerina v nadmořské výšce 900 metrů. Navzdory odlehlé poloze se jediní obyvatelé vesnice necítí být před virem, který si v Itálii vyžádal téměř 37 000 obětí, v bezpečí.
„Virus mě k smrti děsí,“ řekl Carilli v rozhovoru pro CNN Travel. „Pokud onemocním, jsem sám, kdo se o mě postará?“ Nejbližší obchod a lékárna se nachází v městě vzdáleném necelých 10 kilometrů.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jde o princip
V současné době jsou Italové povinni dodržovat rozestupy alespoň jednoho metru a roušky jsou povinné na všech veřejných prostranstvích, venkovních i vnitřních, s výjimkou soukromých domů. Zatímco místní policie rozdává pokuty od 400 do 1000 eur těm, kteří odmítají nosit roušky v nejlidnatějších městech, pro Carilla a Nobiliho jsou roušky posvátným pravidlem.
Dle Nobiliho by i přes jejich výjimečné okolnosti bylo neuctivé, kdyby jeden nebo druhý ignoroval přísná opatření zavedená během pandemie. „Nošení roušky a dodržování rozestupu není pouze ze zdravotních důvodů,“ říká. „Není to něco ‚špatného‘ a ‚dobrého‘. Pokud existují nějaká pravidla, musíte je dodržovat kvůli sobě, ale i ostatním. Jde o princip.“
Pravidla především
Když se dvojice sejde na espresso v Carillově domě, sedí u dvoumetrového stolu, každý na jednom konci. Rovněž dbají na to, aby dodržovali rozestup během svých pravidelných procházek k starověké římské kamenné fontáně, ve které nabírají čerstvou pramenitou vodu.
Životní elán je neopouští
Oba muži si užívají prostý venkovský život, který jim obec s krásnou okolní krajinou nabízí. Carilli se ve vesnici narodil, ale vrátil se sem až po odchodu do důchodu. I pro Nobiliho, který je bratrem Carilliho švagra, je toto místo ideální, protože mu je inspirací pro výrobu řemeslných šperků, které se stále věnuje i v pokročilém věku.
Oba uznávají, že život na odlehlém místě není vždy jednoduchý, ale neměnili by. Carilli se rozhodně do věčných bojišť zatím nechystá. „Jsem sice starý, ale chci dál žít a starat se o své ovce, révu, úly a ovocný sad. Sbírat lanýže a houby. Svůj život si užívám!“