Linda Rybová jako alkoholička Blanka z Ulice: V obchodě mi nechtěli prodat víno. Které scény se jí točí nejhůř?

Linda Rybová, lépe řečeno její postava Blanka Voláková, to vůbec nemá jednoduché. Alkoholismus není nic, s čím by se člověk mohl jednoduše vypořádat. Navíc, když se o něj buď nikdo nezajímá, nebo má naopak kolem sebe lidi, kteří se sice snaží pomoci v té nejlepší vůli sami a vlastně netuší, jak na to a co takový člověk potřebuje. Jak vidí Blanku a její problém sama Linda Rybová a kde bere vzory pro vypjaté scény ze seriálu Ulice?

O hercích se většinou traduje, že si rádi dají nějakou tu skleničku. Možná proto, že jsou víc na očích než ostatní lidé, jsou na každé párty náležitě „kontrolováni“ a všechno je zdokumentováno. Vy ale téměř nepijete. Bylo to tak vždycky, nebo jste k tomu dozrála postupem času?

Nepoužila bych slovo dozrála, protože mi alkohol vlastně nikdy nechutnal. V mládí jsem alkohol normálně pila, ale především proto, že pili ti ostatní. Byla to slavná 90. léta, já studovala konzervatoř a všechno to bylo hodně uvolněné. Jenže mně bylo vždycky vlastně celkem jedno, jestli piju nebo nepiju. Takže jsem pak mnoho let nepila vůbec. Teď si výjimečně s kamarádkami dvojku vína dám. Teda dala jsem si, když ještě bylo možné potkat se někde v baru. Nejsem striktní abstinent. Ale poslední dobou mi z alkoholu není dobře fyzicky ani psychicky, takže se mu spíš vyhýbám. Problém by byl, kdyby mi alkohol chutnal jako mléko nebo čokoláda.

Z čeho tedy čerpáte, když máte zahrát Blančiny opilecké scény?

V první řadě jsem si přečetla podklady k tématu, které jsem dostala od dramaturgů. Pak jsem se také ptala pár lidí ve svém okolí, kteří mají s alkoholem větší zkušenosti než já. Ve svém okolí jsem si vybrala tři osoby, které pijí často nebo jsou specificky opilé. Přes fyzické projevy a jejich vizualizaci jsem se snažila dostat k těm psychickým prožitkům. A to se pak snažím zahrát.

Naopak z vlastní zkušenosti znám Blančiny psychické propady. Je to hodně citlivá žena a ke všem problémům je hodně senzitivní. To ji strhává do těch vod, kde začíná být labilní. Tomu dokážu porozumět, navodit si ten pocit, pak ho znásobit a zahrát.  

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Ulice (@uliceserial)

Ženský alkoholismus se od toho mužského v mnohém liší, i když výsledek je bohužel vlastně stejný. Bylo něco, co vás v průběhu přípravy na tuto vypjatou linku překvapilo?

Bylo pro mě zajímavé, že je možné do toho tak rychle spadnout. Něco, co si člověk neuvědomuje a připadá mu úplně neškodné, začne být rychle potíž, když tím bude řešit svoje problémy a stane se z toho berlička k uvolnění. Když pak začne být těch problémů opravdu hodně, začne pro vás být alkohol opravdu nebezpečný. Zvlášť pro ženy v našem věku. Ten rychlý obrat, který je pro ženský alkoholismus typický, mě velmi překvapil. 

Takhle to měla s alkoholem i Blanka?

Blančino pití muselo mít svůj vývoj. V první fázi pila pro zábavu, když neměla velké problémy. V opojení byla uvolněná, šťastná a veselá. Bez této fáze by to nešlo, protože kdyby neměla k alkoholu vypěstovaný určitý vztah, nemusela by po něm sáhnout, když začala řešit psychické nepohody a různé tlaky. 

Nyní se Blanka už bude léčit. Myslíte si, že i v tomto to mají ženy jiné než muži, kteří se rozhodnou zbavit se závislosti na alkoholu? 

Zaujaly zejména informace o ambulantní léčbě, kterou se Blanka rozhodne podstoupit. Je to totiž možnost, která je do jisté míry nebezpečnější, protože svému problému musíte čelit dnes a denně. Ale ženy v tomto věku, zejména mámy od dětí, s tím mají dobré zkušenosti. Zejména proto, že nepřeruší pevné vazby, musí plnit každodenní povinnosti, musí bojovat právě kvůli dětem, které mají každý den na očích.

Bude pro Blanku léčba hodně složitá? 

Snažila jsem se to fázovat, aby mělo téma odkud a kam jít. V tom mi hodně pomohl dobrý scénář, který čerpá z pravdivých a reálných zkušeností alkoholiček. Není to napsané jako pohádka, ani Blančina rekonvalescence nebude pohádková. A to je dobře, protože kdybychom to hráli jinak, tak mě to bude štvát, nebude mě to bavit a budu se cítit trapně. 

Blančiny seriálové děti už jsou téměř dospělé, přesto, když se o mámu bojí a konfrontují ji s realitou, jde o velmi emotivní scény, které se dotýkají zejména rodičů u televizních obrazovek. Zabývala jste se v rámci přípravy na vaší roli nějak hlouběji právě tímto vztahem alkoholička–děti? 

Ne, tím jsem se naopak snažila nezabývat. Z těch scén jsem měla největší hrůzu. Navíc se jejich natáčení kvůli koroně odsouvalo, takže jsem měla příležitost se na ně netěšit opravdu dlouho. Vryla se mi do paměti scéna, kdy se Blanka opije na osmnácté narozeniny své dcery, přestože chvíli před tím oběma dětem slibovala, že už pít nebude. Tohle je naprosté porušení důvěry mezi rodiči a dětmi.

Nehraje se to lehce, když si něco takového nechcete ani představit. Tahle scéna byla přes čáru a později to bylo s Adamem ještě mnohem těžší. Osobně se mě tyto scény, když člověk zklame svoje děti, a vystavuje je tak příšerné situaci, dotýkaly nejvíc. To je pro mě na Blančině příběhu opravdu to nejhorší.  

V případě některých témat diváci zaměňují seriálovou fikci s realitou. Je tomu tak i v případě Blančina alkoholismu?

Často slyším, že když hraji Blanku, musím být úplně opilá. Ale upřímně opravdu bych ráda viděla někoho, kdo by byl schopen odříkat 40 stran textu a být u toho na mol. Já bych si osobně nedala před představením ani deci vína.

Známí mě zastavují a říkají, že se jim Blančina linka líbí. Ale stalo se mi v obchodě, že mi nechtěli prodat víno. Jenže oni mi tykali a chtěli po mně občanku, takže si myslím, že s Blankou to nemělo nic společného. Spíš s tím, že jsem měla roušku a vedle mě stála moje šestnáctiletá dcera. Zřejmě měli pocit, že jsme dvě mladé holky, které se jdou opít vínem. Možná měli i nějaké dioptrie.

Ženský alkoholismus je téma, které v době covidové bohužel rezonuje. Jak si vy udržujete zdravý rozum?

Ta doba není pro nikoho dobrá. Ale my máme spoustu výhod. V domě máme hodně místa, kde se můžeme všichni rozptýlit a mít svůj prostor. Zejména děti ho na tu online výuku opravdu potřebují. Co se týká divadla, chybí mi ta svoboda. Ale já mám díky natáčení naštěstí pořád dost práce. To mě udržuje v mentální i fyzické kondici. Nemůžu říct, že bych se příliš často donutila doma cvičit. Tak se alespoň snažím chodit ven. No a pak mám takovou úchylku, že pořád přestavuji dům. To teď dělám hodně.

Zdroje informací: 

TV Nova