Šarlatán, nebo zázračný léčitel? Nad Janem Mikoláškem a jeho činností se vznáší spousta otázek. Vyznával křesťanské hodnoty a pomoc bližnímu, takže mu nevadilo léčit třeba i samotného Bormanna. Při změně režimu na to ale doplatil. Nicméně komunisté si s ním nevěděli rady. Měli ho milovat, nebo nenávidět?
Drama o muži obdařeném výjimečnými schopnostmi. Obraceli se na něj lidé ze všech společenských vrstev. Jeho pomoc neváhaly vyhledat i špičky politiky a kultury. Ač bez lékařského vzdělání, dokázal určit diagnózu a pomocí bylin léčit to, co lékaři považovali za neléčitelné. Není ale léčitelství pouhou ochranou před vlastními kostlivci ve skříni?
Na film Šarlatán si můžete zajít třeba do Cinestaru
Zjevení od Boha
Na léčitelskou dráhu mělo Mikoláška přivést údajné zjevení jakési postavy, kterou seslal snad samotný Bůh. Ta mu poručila, aby začal léčit lidi pomocí bylinek. On, coby prostý katolík, samozřejmě poslechl. Tento zážitek ho ovlivnil tak silně, že později nechal na zahradě svého domu v Jenštejně postavit sochu, jež se podobala oné bytosti.
O bylinky se ale zajímal již od útlého dětství, neboť pocházel ze zahradnické rodiny. V mládí se u něj rozvinul určitý pocit vyvolenosti a touha pomáhat lidem. Je tak potřeba se zamyslet nad tím, zda příběh se zjevením nebyl jen šikovný marketingový tah. Své znalosti totiž získal, mimo jiné, i díky své profesi zahradníka. Často se totiž setkával s různými lékaři, a hlavně dalšími léčiteli.
150 až 200 lidí za den
Zanedlouho se před domem Mikoláška začaly tvořit dlouhé fronty. A jakou metodou zjišťoval diagnózu? Ze vzorku moči. Tento způsob jej naučila po první světové válce známá léčitelka Josefa Mühlbacherová. Stačilo se na vzorek jen podívat proti světlu. Důležitá také byla samozřejmě víra k uzdravení.
Léčitel byl schopný přijmout až 200 osob denně. Za samotné vyšetření se neplatilo, byly možné pouze dobrovolné dary. Přípravky už ale něco stály. O své výdělky se však Mikolášek poctivě dělil. Například sponzorováním charity a vybudováním kanalizace.
Kdo neměl odvahu k němu jít, poslal vzorek moči po známém. Jeho léčbu podstoupil i Antonín Zápotocký, kterému vyléčil sněť v noze a zachránil ji tak před amputací. Jeden pacient se mu později stal ale osudným, a to sice nacistický pohlavár Martin Bormann.
Na hraně zákona
Kromě kontroverzních klientů se také Mikolášek pohyboval denně na hraně zákona. Nebyl lékař, a přitom léčil lidi. Úřady by to ale možná bez různých udání ani neřešily, ale takto neměly na vybranou.
Po nástupu komunismu se z něj stal kolaborant. Zachránil ho ale Zápotocký, který mu tak tímto oplatil vyléčení nohy. Jenomže když zemřel, nastoupil do úřadu Antonín Novotný, kterého to vůbec nezajímalo. Nechal Mikoláška okamžitě zatknout a zabavil mu veškerý majetek. Ve vězení strávil tři roky. Zbytek života prožil bez prostředků a v bídě.
Žhavé info na závěr
Evropská filmová akademie zařadila Šarlatána mezi nejlepší evropské filmy aspirující na cenu Evropských filmových cen. O tom, zda film postoupí do užšího finále, se dozvíme 7. 11. v Seville.
Zdroj textu: zoommagazin.cz, nasregion.cz
Zdroj fotek: Marlene Film Production