Pokud bychom chtěli najít skutečný poklad mezi filmy Netflixu, byla by to bezesporu Roma. Snímek se může pyšnit téměř padesáti různými filmovými cenami, a to včetně tří Oscarů. Proč byl tak úspěšný? Svou roli v tom jistě sehrál velmi netradiční přístup režiséra, díky kterému se on sám zbavil dlouho potlačovaného traumatu.
O filmu Roma někteří kritici říkají, že je vlastně bez děje. Odehrává se v sedmdesátých letech a sleduje život obyčejné mexické rodiny, jež žije ve čtvrti Roma v Mexiko City. Ústřední postavou je dívka Clea, která pracuje jako služka v jedné středostavovské rodině. Když se ukáže, že je těhotná, její přítel se na ni vykašle.
Bez příprav
Mexický režisér Alfonso Cuarón je známý tím, že se před natáčením snaží vždy zjistit o daném tématu co nejvíce informací. Příběh Romy byl však vystavěn na zcela jiných základech. Vše se totiž odvíjelo od jeho osobních vzpomínek a toho, co prožil během dospívání.
Roma je díky tomu autentická a bez jakýchkoli příkras. Zároveň nejsou vynechány ani ty nejmenší detaily, jako třeba nepořádek v ledničce a druhy potravin, které režisérova rodina vždy nezapomněla koupit. I hlavní hrdinka Clea je založena na skutečné postavě Cuarónovy chůvy Liborie Rodriguez.
Scénář jako překvapení
Je zvykem, že každý z herců dostane předem scénář, aby si jej mohl prostudovat a naučit se dialogy. U Romy to ale bylo jinak. Cuarón vše řešil pouze vysvětlením aktuálního záběru a toho, co by měl daný herec v tuto chvíli cítit. Jejich výkon ovšem nebyl přesvědčivý jen kvůli bezprostřední improvizaci, ale rovněž kvůli absenci jakýchkoli zkušeností. Většinu rolí totiž obsadili neherci.
Pořádné překvapení se nevyhnulo ani hlavní hrdince. Její představitelka Yalitza Aparicio si myslela, že bude točit scénu s živým miminkem. Cuarón jí však těsně předtím dal do rukou atrapu mrtvého dítěte. Šok a překvapení tak nebyly nijak hrané. Věrohodnost celého okamžiku pak ještě znásobil skutečný zdravotnický personál, který začal postupovat stejně jako u reálných případů.
Trauma z dětství
Někdy dokážeme pochopit určitou věc, teprve až ji uvidíme na vlastní oči. Totéž se stalo Alfonsu Cuarónovi. Scéna, kdy otec rodiny Antonio odejde od své manželky, neboť cítí, že ji zklamal, přinutila režiséra vyrazit na krátkou přestávku, během které začal přemýšlet o vlastním dětství.
Došlo mu totiž, že by neměl svého otce, který jej taktéž opustil, jenom odsuzovat, ale pokusit se jej také pochopit. Právě výše zmíněný filmový okamžik v něm vyvolal otázky, jak se musel cítit otec, když se k takovému rozhodnutí konečně odhodlal. A právě kvůli autobiografickému rázu považuje Cuarón Romu za svůj „první“ film. Konečně se dostal k takovému druhu kinematografie, který mu plně vyhovuje.
Zdroje informací:
Netflix: Roma
Cinemablend.com: Road to Roma: Things We Learned From Netflix’s Roma Documentary