Králem Šumavy ho nazvala samotná StB. Nejmenoval se však Kilián, ale Josef Hasil. A jeho život neukončila kulka, naopak, zemřel v minulém roce v Chicagu. Jaký byl příběh této donedávna živoucí legendy, která pomohla spoustě lidem?
Na "skutečný" příběh odvážného převaděče se můžete podívat dnes ve 20:00 na Prima Max. Josef Hasil se narodil 8. února 1924 v Zábrdí. Byl to československý převaděč a poté agent americké zpravodajské služby. Jelikož byl ve své profesi velmi schopný a nepolapitelný, získal přezdívku Král Šumavy. Ani před svou smrtí se však nehodlal vrátit do své vlasti. Strach z komunistů byl v něm zakořeněn natrvalo.
K převaděčství ho přesvědčila záhadná smrt
Josef Hasil vyrůstal ve skromných poměrech. Měl tři bratry a čtyři sestry. Za druhé světové války byl v Pasově totálně nasazený, jinými slovy musel podstoupit nucené práce. V březnu roku 1945 utekl a přidal se k partyzánům. Po válce nastoupil k SNB a poté k pohraniční stráži a útvaru Zvonková, který sloužil na česko-německo-rakouském trojmezí.
Ale právě události roku 1948, jmenovitě komunistický převrat a záhadná smrt Jana Masaryka, jej utvrdily v tom, že neslouží správné straně, a tak se rozhodl, že využije možnosti, která mu jeho práce nabízí, a bude lidem pomáhat překračovat hranici. Po nezdařeném přechodu v říjnu téhož roku ho udal člověk, po kterém žádal, zcela vyčerpaný, sklenici vody.
Agent CIA
Hasil byl odsouzený za zločin úkladů proti republice a odsouzený na devět let vězení. Jeho případ měl na starosti nechvalně známý prokurátor Karel Vaš, který byl spoluzodpovědný za justiční vraždu generála Heliodora Píky. Po šesti měsících se mu podařilo uniknout a dostat se na Západ.
V Bavorsku začal pracovat jako agent chodec pro americkou CIA. V převaděčství pokračoval i nadále, a to i se svým bratrem Bohumilem, který však zahynul během jedné přestřelky. Pomáhal jak vězňům, tak i bývalým politikům, kněžím či matkám s dětmi. Mezi roky 1949-52 vytvořil obrovskou síť spolupracovníků a informátorů. S nástupem železné opony převaděčství pověsil na hřebík.
V roce 1954 odjel do Ameriky a usadil se v Chicagu. Tajná služba už o něj nestála, takže se musel začít doslova protloukat, aby přežil. Umýval nádobí, pracoval v řeznictví či obsluhoval lis. Nakonec skončil jako kreslič pro General Motors. Tuto práci vykonával dlouhých třicet let. V Československu se o něm mezitím natočil film, avšak v notně zpolitizované verzi.
Vrátil se, ale jen nakrátko
Po sametové revoluci se vrátil, ale jen na krátkou dobu. Jeho syn později řekl, že se stále bál komunistů. Byl přesvědčený o tom, že kdyby se do vlasti vrátil natrvalo, zastřelili by jej. Mezitím vznikl dokument Zpráva o Králi Šumavy. V roce 2002 mu prezident Václav Havel udělil Medaili za hrdinství. O deset let později vznikl román, a dokonce i komiksové zpracování.
Minulý režim ho vykreslil jako monstrum, on sám přezdívku Král Šumavy nesnášel. Říkal, že je Pepík ze Zábrdí. Při převádění mu měly pomáhat čtyři věci: modlitba, instinkt, skvělý sluch a dalekohled. “Pepík byl dobrý člověk,” zavzpomínal autor pomníku Hasilova bratra. “Udělali z něj hrdlořeza, ale on sám nikdy nikoho nezabil. Neměl rád zbraně. Navíc byl hluboce věřící.”
Zdroje informací:
Wikipedia.cz: Josef Hasil
Dokument Zpráva o Králi Šumavy