Městečko Centralia v Pensylvánii se na počátku dvacátých let mohlo pyšnit 14 uhelnými doly a 2 500 obyvateli. V šedesátých letech se zhruba polovina lidí odstěhovala kvůli uzavřeným dolům. Tisíc lidí ale Centralii i nadále považovalo za domov. Dokud v podzemí nevyšlehly první plameny.
Požár vznikl v roce 1962 na skládce, poté se rozšířil do zrádných tunelů, které horníci vyhloubili pod povrchem země. I přes opakované snahy hasičů hoří město dodnes. V osmdesátých letech tak vláda nařídila likvidaci města a vystěhování starousedlíků. Nyní tam zbývá posledních šest domů, které jakoby vypadly z oblíbené série hororových her Silent Hill.
Město duchů Helltown: Prý v něm straší autobus s mrtvými dětmi a zmutovaný had
Vše začalo na skládce
V květnu roku 1962 se sešla městská rada Centralie, aby projednala novou skládku. Patnáct metrů hluboká jáma, široká jako polovina fotbalového hřiště, měla vyřešit problém s nelegálním skladováním odpadků. Každý rok ji však bylo potřeba vyčistit. Jak ale na tom ušetřit? Než objednávat profesionály, co kdyby se jednoduše odpad spálil?
Zpočátku se zdálo, že to funguje. Hasiči vystlali jámu nehořlavým materiálem a co lehlo popelem, polilo se ještě vodou. O dva dny později, tedy 29. května 1962 se ale v díře znovu objevily plameny. Hasiči se o ně postarali. Jenomže čtvrtého června se situace znovu opakovala. Tentokrát zbytky spálených odpadků rozvířily buldozery, aby lokalizovaly zdroj ohně. Našly ho. Přitom se ale zjistilo něco mnohem horšího.
Oheň se rozšířil do uhelných dolů
Na dně jámy byla díra, kterou zcela zasypaly odpadky. Nikdo si jí tudíž nevšiml. V důsledku toho nebyla tato část odpadu jištěna materiálem zpomalujícím hoření. Navíc to byla přímá cesta do spletitého labyrintu uhelných dolů, nad nimiž byla postavena Centralia. Lidé si začali velmi brzy stěžovat na nepříjemný zápach, pronikající do domovů i kanceláří.
Městská rada tak urychleně přivolala důlního inspektora a společnost vlastnící opuštěné doly. Začalo se ihned pátrat po tom nejúčinnějším a zároveň nejlevnějším řešení. Jenomže než se všichni dohodli, senzory detekovaly životu nebezpečnou úroveň oxidu uhelnatého. Celá oblast tak musela být ihned uzavřena.
Město zaplatilo svou daň
Po dvaceti letech od vypuknutí neuhasitelného požáru začalo město a jeho obyvatelé platit daň za život na takovém místě. Kvůli jedovatému oxidu začali lidé omdlévat ve svých domovech. Stromy odumíraly jeden po druhém. Země se proměnila v popel a silnice a chodníky se nebezpečně prohýbaly a praskaly.
Skutečný problém ale nastal v roce 1981, kdy se pod nohama dvanáctiletého Todda Domboskiho otevřela zničehonic díra hluboká přes 45 metrů. Přežil jen díky tomu, že se včas zachytil za kořen vyvráceného stromu. Do roku 1983 utratila Pensylvánie 7 milionů dolarů na uhašení požáru, avšak bez výsledku. Tento rok také federální vláda uvolnila 42 milionů na odkup Centralie, demolici budov a přemístění obyvatel.
Ne všichni však chtěli odejít. A tak se rozehrály právní bitvy. Lidem se nelíbilo, že jsou ve vlastních domech považování za squattery. Od roku 2013 žije v Centralii méně než deset lidí (aktuální data hovoří o pěti). Až zemřou, vláda konečně srovná město se zemí. I tak ale budou doly, dle odhadu, hořet ještě dalších 250 let. A to z tohoto města duchů dělá jedno z nejpřitažlivějších míst pro milovníky tajemna.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Centralia
Allthatsinteresting.com: Inside The Eerie Ghost Town Of Centralia, Pennsylvania That's Been On Fire Since 1962