Obývací místnost Míši a Alexandry Salákových, kam nás s pořadem Vítejte magazínu Lifee.cz pozvali, je rozlehlý prosluněný prostor a velkými okny bez záclon. Tady se rodina schází, odpočívá a povídá si – ovšem až poté, co všichni uloží svoje mobily do garáže, parkovacího místa na knihovně k tomu určenému.
S obývákem, kde jsme při návštěvě s pořadem Vítejte byli usazeni, je propojená nejen jídelna, ale i kuchyň: Je hojně využívaná na společné snídaně celé osmičlenné rodiny, ale Míša Saláková samozřejmě i vaří teplá jídla. „Naučila jsem se v Rusku blíny i boršč a naše děti se mě teď často ptají: - Můžeš uvařit nějaký ruský recept?“ vykládá se smíchem maminka šesti dětí.
Stěhování? To je adrenalin, říká Míša Saláková
Kde všude už jste bydleli? Kromě Prahy?
Takže jsme
začali: Finsko, Amerika, Švédsko, Amerika, Rusko – pak bylo Lotyšsko – a to
celé proběhlo během patnácti, šestnácti let.
Jak jste zvládla neustálá stěhování?
Měla jsem to
ráda, je to pro mě adrenalin. Vždycky, když manžel skončil někde sezonu, tak
jsem se těšila na další přesun. Kdybychom měli někde zůstávat delší dobu, tak
by to byla pro mě trošku nuda. Člověk se zajede, už má pravidelný rytmus, a to
není nic pro mě, lepší je, když se někam zase vydáte a všechno je pro vás nové…
Mě ta stěhování zkrátka naplňovala.
Co jste pokaždé museli stěhovat? Kolik to bylo kufrů? Nebo kontejnerů?
Kufrů moc nebylo. Když takhle pořád cestujete, tak kupujete
věci, které jsou kvalitní a které se dají točit. Máte jen základní kousky,
které potřebujete, a když se zničí, koupíte si nové, ale nehromadíte. Ale když
žijete na jednom místě, tak zjistíte, že vám ve skříni visí spousta věcí, které
jsou nanic. Koupíte si je a jen tak tam visí… máte toho zkrátka zbytečně moc.
Salákovi nemají za záclonami co skrývat
Slyšela jsem, že třeba ve Finsku, nebo vůbec v severských státech, nemají záclony? Je to pravda?
Ano, a je to fajn. Když jsme žili ve Skandinávii, tak jsme se tím inspirovali – když máte všechno otevřené a nic neskrýváte, tak se vám líp žije.
Nevadí vám, že je na vás z ulice vidět?
Vůbec. Je fajn, že, když se
jen tak procházíte, vidíte za okny život. To není jako tady – vysoké ploty a
zataženo, hlavně aby nikdo neviděl, jak žijeme. Nevadí nám, že je na nás vidět,
jednak žijeme v klidné ulici a za druhé nemáme co skrývat. Do soukromí nám
nikdo nevidí, ale v obývací části je prima, že my vidíme ven a kolemjdoucí
vidí dovnitř.
Jak jste všechny byty, ve kterých jste bydleli, zařizovala?
Měla bych mít nějakou členskou kartu do jistého obchodu s
nábytkem, protože v každém státě jsme tam s manželem naběhli, já jsem
mu ukázala, co má koupit, to jsme nakoupili, manžel to smontoval a po sezóně,
když jsme odjížděli, jsme to dali na charitu. A příště to samé. Takže já jsem
vlastně kupovala pořád ty samé věci.
Zvěřinec Míši a Alexandera Salákových
Vy jste se předtím zmínili, že máte dva kozly. To je dost atypické, ne?
Saša: Mám kousek odtud pracovnu, a protože jsem byl líný sekat, tak jsem si pořídil dva kozlíky. Ale moc nesekali, tak k nim přibyla ještě ovečka. Měl jsem dvě, ale beran umřel.
Ale ovce se musí stříhat, ne?
Saša: Měla by se stříhat. Už
jsem byl na ni připravený, měl jsem nůžky pěkně v ruce, ale nemohl jsem ji
chytit. Takže teď má kožíšek a je jí přes zimu teplo. Byla ještě malinká, takže
jí to, že má ještě kožich, moc nevadilo, ale teď na jaře už ji stříhání
nemine.
Máte ještě jiná zvířátka, slepice, králíčky?
Saša: Králíčky
máme, pro radost, ne na jídlo – necháme je zajít věkem. Slepičky jsou
v plánu a musíme to vymyslet tak, aby to byla radost, a ne starost. A rádi
bychom pěstovali i zeleninu, když seženeme někoho, kdo nám s tím pomůže,
udělá takové ty každodenní práce a nám zbude jen tak si sem tam něco utrhnout.
Co dalšího ještě ve videoreportáži s Míšou a Alexandrem Salákovými uvidíte a uslyšíte:
- Zda stěhovali po světě i knihy
- Jaké měli v Rusku sousedy
- Jaká kuchyně je v Lotyšsku
- Kam do zahraničí se chystají podívat
- Zda cestují i se všemi šesti dětmi
Na fotografie z krásného bydlení rodiny Salákovy se můžete podívat v naší galerii.