Václav (59): Podle lékaře je moje nemoc nevyléčitelná. Váhám, zda to říct manželce, nemusela by tu informaci zvládnout

Věděl jsem už dlouho, že něco není v pořádku. Podstoupil jsem spoustu vyšetření a výsledek je ten, že mi už moc času nezbývá. Já bych se s tím i smířil, myslím, že mám za sebou život, za který se nemusím stydět. Ale moje manželka by si mohla něco udělat. A to rozhodně nechci.

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (39): Zjištění, že je mamka vážně nemocná, byl obrovský šok. Ještě víc mě zaskočilo, jak se začal chovat táta

Jsem vážně nemocný

Někdo by ty příznaky, které jsem v posledních letech pociťoval, připisoval stáří. Ale já na to měl jiný názor. Zašel jsem za lékařem, ten mě poslal k několika specialistům, no a pak se ukázalo, že už je pozdě. S mou nemocí nejde nic udělat.

I když jsem se na to vnitřně připravoval, přeci jen mě to poslalo do kolen. Seděl jsem pak v čekárně u lékaře snad hodinu, než jsem byl schopen vstát a jít domů. Celou tu dobu jsem uvažoval nad tím, co řeknu manželce.

Lydie (56) je totiž hodně emocionální. Poznal jsem ji před patnácti lety, kdy se zrovna dostávala z rozvodu. Já byl zapřisáhlý starý mládenec, ale v ní bylo něco, co mě přimělo zastavit se a věnovat jí pozornost. Snad jsem měl potřebu podat jí pomocnou ruku. Každopádně jsme pak z přátelství udělali vztah, který vytrval dodnes.

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (20): Matka celý život odmítala lékaře. Až nehoda ukázala, jak těžce je nemocná

Manželce to nemůžu říct

Děti jsme nikdy nikdy neměli. Lydie je mít nemůže a já je ani nikdy nechtěl. Tu a tam na to přišla řeč, protože se Lydie trápila, že mi nemůže dát syna, ale já se jí vždy snažil vysvětlit, že to je takto v pořádku. Probrečela tak dva dny, pak se uklidnila. Ona věci hodně prožívá. Třeba když vidí na ulici opuštěného pejska, taky ji to hodně sebere.

A teď bych jí měl říct, že podle lékařů mám před sebou jen několik měsíců života? To by nešlo. Jak Lydii znám, ona by si nejspíš něco udělala. Teď možná budu zní trochu sobecky, já bych tu dobu, která mi ještě zbývá, rád prožil v klidu.

Proto jí to nemůžu říct. Stačí mi vědět, že umřu, ne ještě se trápit kvůli tomu, že se moje manželka trápí. Ta její citlivost, kvůli které jsem se do ní kdysi zamiloval, je teď trochu na obtíž.

Mohlo by Vás zajímat:

Mojmír (54): Po rozchodu mi manželka řekla, že má rakovinu. Celá rodina si myslí, že jsem ji opustil kvůli nemoci

Už mi moc času nezbývá

A tak jsem začal žít naplno. Místo sledování televize jdu raději na procházku, o víkendech tahám manželku na výstavy a naplánoval jsem nám výlet do Vídně. Vím, že se tam vždy chtěla jít podívat a projet se v kočáře. To by se mi také líbilo. Tak proč ne?

Je spousta věcí, které už nestihnu, ale strávit čas po boku ženy, kterou miluju, tak to si ujít nenechám. Jen mě trošku děsí pomyšlení na to, až to přijde. Jak to Lydie zvládne. Někdy si říkám, že bych jí možná měl něco říct, ale pak mě napadne, že to bych už neměl klid. A tak to dál odkládám...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula (38): Máma odmítá léčbu rakoviny. Prý stačí, když se bude mít víc ráda

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.