
Václav chtěl své ženě dopřát odpočinek a koupil jí dvoutýdenní pobyt v lázních. Netušil ale, že tím nevědomky odstartuje konec svého manželství. Žena se vrátila jako vyměněná a jejich společné soužití je najednou velký problém.
S Věrou jsme krásných třicet let. Neříkám, že to pokaždé byla idylka, ale dokázali jsme společně překonat dost velkých překážek. Její vážnou nemoc, moji delší nezaměstnanost nebo synův rozvod, který zapříčinil, že se skoro nevídáme s vnoučaty. Bylo toho na nás v poslední době hodně a potřebovali jsme zas nabrat síly. Zatímco já se nejvíc nabiju ve své dílně nějakým kutěním, moje žena pronesla, že by potřebovala někam odjet a jen relaxovat. Tak jsem jí to přání splnil...
Chtěl jsem jí udělat radost
Z našetřených peněz jsem ji koupil dvoutýdenní pobyt v lázních. Jak jsem očekával, měla velikou radost. Nikdy bych ale nečekal, že dobrý úmysl může skončit katastrofou.
„To myslíš vážně?“ rozzářila se, když jsem jí předal poukaz.
„Samozřejmě,“ usmál jsem se. „Aspoň si konečně odpočineš.“
Byl jsem rád, že se těší. I já se těšil, že si udělám dva týdny podle sebe. Představoval jsem si, že Věrka se z lázní vrátí plná energie a dobré nálady a budeme spolu žít veselá dál. Netušil jsem, že se mi ale vrátí jiná žena, která mě už nechce po svém boku...
Už během pobytu jsem si začal všímat podivných změn. Volali jsme si méně a méně. Pořád byla nedostupná nebo mi nestíhala zavolat zpátky. Říkal jsem si, že zkrátka pořád někde běhá po procedurách a moc to neřešil. Když jsem jí navrhl, že bych se za ní na víkend zastavil a provedla by mě po lázeňském městě, odpověděla stroze:
„Víš, já si tady tak skvěle odpočívám… Radši nejezdi. Mám svůj program.“
To už mě tedy zarazilo. Ale respektoval jsem její přání. Vždyť bude co nevidět doma...
Takovou ránu jsem nečekal
Po dvou týdnech se vrátila domů. A já se na ni vážně těšil. Dokonce jsem pořádně uklidil, aby se nelekla a hned mě ve dveřích nesprdla. Koupil jsme jí také na přivítanou její oblíbené gerbery a medovník. Tentokrát se ale žádné nadšení nekonalo. Jako by neměla vůbec radost, že je doma a že mě vidí. Byla úplně jiná. Jak kdyby ji tam někdo vyměnil...
Tvářila se odtažitě, ale zároveň zvláštně rozjařeně.
„Musíme si promluvit,“ řekla, když dojedla porci dortu a já vyzvídal, jak se měla.
Místo vyprávění o úžasném odpočinku, mě ale čekala rána, kterou stále rozdýchávám...
Najednou chce nový život
„Vašku, potkala jsem tam někoho,“ začala pomalu.
Nechápal jsem. „Někoho? Jak to myslíš? Nějakého starého známého?“
Podívala se mi do očí a pokrčila rameny. „Někoho nového... Bylo to, jako by mi najednou spadly klapky z očí. Došlo mi, jaký je můj život prázdný. Jak jsi se stal bručounem, jak jsi pohodlný a líný. V lázních jsem se cítila plná života. A uvědomila jsem si, že chci změnu.“
Zůstal jsem stát jako opařený. „Chceš změnu? Tak ji uděláme spolu!“ snažil jsem se ji přimět k rozumu.
Ale ona jen zavrtěla hlavou. „Ne, Václave. Já chci změnu bez tebe.“ Koukal jsme na ni jak na blázna a nechápal jsem, co je ta blbou hru. Ale bohužel i další dny se chovala, že to myslí naprosto vážně...
Po třiceti letech manželství mě odkopla
Jsem úplně zdrcený a nevím, co bych měl dělat. Po dvou týdnech se mi žena vrátí z lázní a oznámí mi, že chce nový život? Čeká, že ji budu prosit na kolenou? Že se na stará kolena změním? Absolutně nechápu, jak může, tak rychle zahodit všechno, co jsme spolu třicet let prožili? To mě opravdu vymění za nějakého lázeňského šviháka, co ji pár dní oblboval?
Nevím, jestli jsem jí posláním do lázní neudělal největší chybu svého života. Pořád doufám, že si to rozmyslí a že se vzpamatuje a přestane blouznit o novém životě.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.