Vanda svého přítele Roberta miluje a ráda by si ho vzala a založila rodinu. Jenže Robert má jednu zásadní chybu. Neumí šetřit, rozhází celou výplatu a jeho výmluvy Vandě už začínají hodně vadit. Přemýšlí, jestli má vůbec smysl plánovat společnou budoucnost.
S Robertem jsme spolu už několik let a od začátku jsem věděla, že není moc šetřivý typ. Rád si užívá života a výplatu by nejraději měl jen na samé radosti. Až díky mně dostal trochu řád a uvědomil si, že jsou věci, které se zkrátka platit musí a nedají se odkládat.
Výplatu rozfofruje během pár dní
Ale teď, když uvažujeme o svatbě a vlastním bydlení, začíná mi to čím dál víc vadit. „Měli bychom začít více šetřit, jestli se chceme příští rok vzít“ říkala jsem mu, když jsme si povídali o budoucnosti. I přesto, že si žádnou velkou a drahou veselku neplánujeme, je mi jasné, že to bud něco stát. A bylo by mi hodně blbé to chtít všechno po našich rodičích. Ale Roberta to moc nevzrušuje a vždycky nějak vymluví. „Miláčku, teď nemůžu dávat nic stranou, teď mám hodně výdajů,“ odpověděl a já měla pocit, že to říká pořád dokola. Jednou je to neodkladná oprava auta, pak nějaká nová technická vychytávka, kterou musí za každou cenu mít.
Každý měsíc má stejný scénář. Celou výplatu rozfofruje během pár dní. Místo toho, aby šetřil na něco smysluplného, utrácí za pánské jízdy, cigarety nebo věci, které vůbec nepotřebuje. „Proč se nedokážeš trochu omezit?“ ptám se ho často. Ale on má zas nějakou výmluvu. Třeba, že zapíjely nějaké narozeniny, narození dítěte a podobně. A tak šetřím jen já. Jsem tak vychovaná, a když něco opravdu chci, dokážu se uskromnit.
Nejvíc mě vytáčí jeho kouření
Nejvíc mě na tom všem štve, že spousta peněz padne na kouření. „Kdybys přestal kouřit, ušetřili bychom hodně,“ řekla jsem mu jednou, a dokonce jsem mu připravila papírek s výpočty. Naivně jsem si myslela, že když mu ukážu, kolik by ušetřil, kdyby přestal kouřit, motivuje ho to. Ale on se tomu jen zasmál. „To přece není tak moc,“ odpověděl, jako by to bylo úplně zanedbatelné. Jenže mně to vadí. Vidím, jak si ničí zdraví a zbytečně vyhazuje peníze, které by mohly jít na náš budoucí domov.
Kromě kouření jsou tu ještě pánské jízdy. Skoro každý víkend jde s kamarády do baru a vrací se domů bez peněz. Když si dovolím něco říct, odbude mě s tím, že „je to jen jednou za čas“ a že bych ho neměla pořád tak peskovat.
V nouzi mu vždy pomohou rodiče
Co mě ale znepokojuje nejvíc je jeho přístup. Kdykoli Robertovi dojdou peníze, jde si půjčit k rodičům. Nechce totiž poslouchat moje řeči, že ho zas musím dotovat. A musel by mi to vrátit. Což rodičům s největší pravděpodobností nemusí. „Nemůžeš se pořád chovat jako malý kluk a spoléhat na rodiče,“ řekla jsem mu nedávno, když jsem zjistila, že ho zas zachránili.
„To vážně čekáš, že nám zaplatí i svatbu a byt?” zeptala jsem se ho narovinu. „Tak bránit se určitě nebudu, když na to mají,” odpověděl s úsměvem. Ale mě to tedy vůbec vtipné nepřijde. Jeho nezodpovědnost už mě fakt vytáčí. Je mi jasné, že zásluhu na tom, jak se Robert chová, má i jejich výchova.
Teď přemýšlím, jestli s ním mám vůbec plánovat budoucnost. Jestli se dokáže někdy změnit a konečně přemýšlet trochu dospěle. Jasně, můžu být ta, co to bude mít vše pod dohledem a řídit naše rodinné finance. Ale nepřinese to jen samé problémy? A nedostaneme se kvůli němu do dluhů, která nás zničí? Cítím se bezradně. Bojím se, že pokud se něco nezmění, naše sny o společné budoucnosti se nikdy nesplní.
Další příběhy ze života →