Vanesa pracuje ve firmě, kde je jedna velká kancelář pro deset zaměstnanců. Všichni sdílí společný prostor. Občas na Vanesu zbude pracovní stůl vedle kolegy, který nevábně páchne. Nejenže je mu cizí parfém, ale bohužel i zubní kartáček.
Měla jsem náročný víkend. Dost jsme na diskotéce pili alkohol. Je už sice pondělí, ale ještě dnes mám kocovinu. Představa, že budu celý den v práci čuchat kolegův nevábný odér, mi zvedá žaludek.
V nové kanceláři jsem pro sebe měla jen malý box
Dnešní doba zavedla trend otevřených kanceláří pro velký počet lidí. V naší firmě se pracuje na tři směny. To znamená, že každý zaměstnanec má svůj uzamykatelný kontejner pro pracovní podklady a používá stůl v kanceláři, který je zrovna volný. Přiveze si svůj kontejner ke stolu, přihlásí se na počítači ke svému účtu a může jít na věc. Na tyto pracovní podmínky jsem si musela chvíli zvykat.
V minulém zaměstnání jsme měla svou kancelář, kde jsem měla spoustu osobních věcí. Od dámských hygienických potřeb, přes různé pochutiny až po náhradní oblečení, jako jsou silonové punčocháče. V této práci mám pro své věci vyhrazený pouze uzamykatelný kontejner na kolečkách. Sem se do posledního šuplíku stěží vejde krabička tampónů, zbytek místa zabírají kancelářské potřeby a pracovní podklady.
Smradlavý kolega jako bonus k otevřené kanceláři
Na vše jsem si zvykla. I na to, že nemám svůj oblíbený hrnek na kávu, ale používám erární v kuchyňce. Pořídila jsem si větší kabelku a šminky a náhradní silonky nosím neustále u sebe. Ale na co si nezvyknu, je, když není jiný volný stůl než ten vedle našeho smradlavého kolegy Mirka. Jeho oblečení vypadá čistě, přesto je cítit potem na dva metry. A to nemluvím o naprosto nechutném zápachu z úst. Když se mnou přijde konzultovat nějakou pracovní komplikaci, mám co dělat, abych ten hnilobný zápach vydržela.
Mirkův odér jsme s kolegy rozebírali několikrát. My, ženy, byly pro, aby mužští kolegové s Mirkem promluvili jako chlapi. Jenže kolegům se do toho moc nechtělo. Ale souhlasili s námi, že i oni vnímají Mirkův zápach. Iniciativy se proto ujala nejstarší kolegyně. Projevila obrovský kus odvahy a pozvala Mirka na kávu.
Místo řešení přišla výtka od nadřízeného
Těšila jsem se, že bude problém vyřešen. Kolegyně mi sdělila, že ji Mirek vyslechl a nehnul při tom ani brvou. Všichni jsme se domnívali, že Mirkova strnulá reakce byla způsobena studem. Mýlili jsme se. Za čtrnáct dní byl každému zaměstnanci z naší směny zaslán dopis od vedení. Bylo to upozornění na nevhodné chování na pracovišti s dodatkem, že jakmile se bude situace opakovat, bude přistoupeno k důraznějšímu kázeňskému postihu.
To nás dopálilo a za Mirkem jsme zašli hromadně s dotazem, co přesně bylo obsahem jeho dopisu vedení. Mlčel a za delší dobu z něj vypadlo, že se tady nenechá od nás šikanovat. Slušně jsme mu sdělili, aby si došel k zubaři a dal si spravit zuby, že určitě má vážný zdravotní problém. Jeho vůni potu jsme ani neřešili. Zatím se nic nezměnilo a my dále v otevřené kanceláři trpíme. A nejhorší je, že pro naše vedení jsme my ti špatní a náš kolega Mirek oběť.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.