Vánoce by měly být svátky klidu, míru a milých rodinných setkáních. Ne, vždy tomu tak je. Také Vendula se obává těch letošních, které budou trávit tentokrát u tchyně. Po minulých zkušenostech se děsí, co ji čeká...
U nás v rodině jsme zavedli takovou vánoční tradici. Jelikož máme malý byt, kam se všichni nevejdeme, jeden rok trávíme Štědrý den u našich, druhý u tchyně. Naši jsou pohodoví – všechno probíhá v klidu, bez stresu. A já se tam cítím skvěle. Aby taky ne. Byl to pětadvacet let můj milovaný domov. I když už jsem dávno dospělá, máma mě rozmazluje jako malou holčičku. Společně s dcerami si tak užíváme babiččinu péči i vánoční idylku. Táta pak usedne k pianu a zpíváme celá rodina koledy. Je to vždy tak milé a dojemné.
Tchyně je prostě bláznivá
Naopak u tchyně je to jeden velký blázinec. Ona je totiž hrozná bordelářka a chaos vládne jejímu celému životu, tedy i Vánocům. Přesto nechce, aby jí někdo s vánočními přípravami pomáhal. I když si pak stěžuje, jak je ze všeho šíleně unavená, u ní doma byste žádnou snahu o pořádek nepoznali.
Nechápu, že aspoň jednou za rok pořádně neuklidí nebo si na to někoho nepozve. Je mi strašně nepříjemné, když si sedám na gauč, který je plný psích chlupů, ponožky mám obalené drobky od špinavé podlahy a v kuchyni vládne takový chaos, že se divím, že nakonec máme nějakou večeři. Která se mimochodem nedá moct jíst. Její pokusy o bramborový salát většinou nedopadnou, a tak naservíruje ten kupovaný. A ten já fakt nesnáším. Když mě viděla minule, že jsem se ho skoro nedotkla, neodpustila si poznámku.
“Vendulo, tobě to nějak nejede? Vím, že nemám dokonalé Vánoce jako ty, ale aspoň se netvářím pořád tak otráveně.” To se mě ale dotklo. Ale zbytek večeře jsem se držela.
Problém mám nejspíš jen já
Po rozdání dárku, když si děti šly hrát vedle do pokoje, jsem se ale k její nepříjemné narážce vrátila. A vyčetla jsem jí, že se u ní prostě necítím dobře, že mi vadí, jak má všude chaos a špínu. Dost jsme se kvůli tomu chytly. A já naivně doufala, že už třeba nebude mít chuť další Štědrý den pořádat. Ale nijak to s ní nehnulo. Problém mám nejspíš jen já. Manžel je na životní styl své matky zvyklý a chce mít hlavně klid, děti podobné věci neřeší. Zajímá je jen, jaké dárky budou pod stromečkem. Ty od tchyně jsou většinou bláznivé, stejně jako ona sama, ale ani to naše holky nerozhází.
Změna nepřichází v úvahu
„Nešlo by to letos nějak změnit?“ ptala jsem se zoufale manžela. „Prostě být zas u našich? Mám z toho už teď nervy.“
„Vendulo, přestaň,“ mávl rukou. „Nenechám přeci mámu samotnou. A máme tradici, nebylo by fér to měnit. Bude to v pohodě.“ Ale já věděla, že nebude.
Vím, že je důležité, hlavně o Vánocích, utužovat rodinné vtahy. Ale pro mě to znamená šílené přetvařování. Je mi jasné, že uvnitř budu zas bojovat sama se sebou, abych se tentokrát udržela.
„Hlavně to vydrž, kvůli dětem,“ opakuji si. Tchyně je má přece ráda, i když mě svým přístupem dohání k šílenství.
I já si moc přeji prožít svátky bez hádek. Ale, je to stále náročnější. Nejraději bych celou naší tradici úplně změnila. Tak, aby bylo všem příjemně. A proběhly bez stresu, napětí i přetvářek. Ale to je asi nereálné.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.