Věra (52): Vánoce o samotě jsem vůbec slavit nechtěla. Nečekaná návštěva mi ale přinesla nové štěstí

Minulé Vánoce jsem měla poprvé prožít úplně sama. Rodiče už dávno nemám, po rozvodu s manželem jsem zůstala sama v našem bytě a můj jediný syn Tomáš odjel studovat do Austrálie. A kvůli vzdálenosti se domů na svátky nedostal.

Mohlo by Vás zajímat:

Petr (24): Vánoce jsem poslední roky neměl rád. Až jedno náhodné setkání můj názor dokonale změnilo

Vánoce jsem zrušila

„Mami, na Štědrý den ti zavolám,“ utěšoval mě syn a sliboval, že to zvládne i přes časový posun. Bylo mi to líto, ale přesvědčovala jsem jeho i sebe, že to v pohodě zvládnu. Čím víc se ale Vánoce blížily, tím víc to na mě padalo. A tak jsem se rozhodla je úplně ignorovat. Jako kdyby to byly běžné zimní dny. K čemu všechny ty přípravy, když to nikdo neocení, říkala jsem si.

Nepekla jsem tedy cukroví, nekoupila stromek, nevytahovala ozdoby a ani jsem si nekoupila kapra. Místo vánoční atmosféry jsem jen čekala, až ty dny prostě přejdou. A snažila se místo vánočního shonu věnovat sama sobě. V klidu jsme si zašla na masáž a kosmetiku a pak si zalezla doma s knížkou. Udělala jsem si také seznam “nevánočních” filmů, které jsem si chtěla pustit místo pohádek a dalších romantických cajdáků, aby to na mě ještě víc nedolehlo.

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (38): Vánoce se pro mě každý rok mění v závody. Chci totiž, aby děti měly na svátky hezké vzpomínky

Návštěva, kterou bych nečekala

Moji pohodičku na Štědrý den odpoledne ale narušil zvonek u dveří. Vůbec jsme nechápala, kdo to může být. Nikoho jsem opravdu nečekala. Za dveřmi stál soused z pátého patra. Ten nevrlý muž, kterého jsem občas potkala na chodbě. Bručoun, co sotva pozdravil a vypadal jako by byl naštvaný na celý svět. „Paní Věro, nezbyla vám strouhanka na obalení ryby? Zapomněl jsem ji koupit a už je všude zavřeno,“ spustil trochu rozpačitě.

„Jasně, počkejte chvíli,“ odpověděla jsem a podala mu pak krabičku, do které jsem mu strouhanku odsypala. Myslela jsem, že tím naše komunikace skončí. Jenže za chvíli zazvonil znovu, tentokrát přinesl krabičkou on. S cukrovím. „Aspoň malé poděkování. Nejspíš máte svoje a lepší. Ale třeba vám zachutná. Letos jsem je dělal poprvé sám,” řekl smutně. Kdyby jen tušil, že žádné nemám a moc ráda si na něm pochutnám. Najednou mi ho bylo strašně líto. A došlo mi, že je možná ten den ještě smutnější než já. Přemýšlel jsem, co říct, ale on byl nakonec rychlejší...

„Nechcete na chvíli přijít? Jsem doma sám,“ dodal. Vzpomínám, jak jsem váhala, jestli pozvání přijmout, ale cítila jsem, že se chci o jeho příběhu dozvědět víc.

Mohlo by Vás zajímat:

Emílie (33): Vánoce mi už v dětství znechutily nevhodné dárky. Od té doby nechápu, jak tyhle svátky může mít někdo rád

Nakonec to byly Vánoce, které mi změnily život

Jeho byt byl skromně ozdobený, na stole svítil adventní věnec a z rádia zpívaly koledy. Najednou mě ta vánoční atmosféra zas dohnala. A to tak, že jsem mu nakonec pomohla s přípravou štědrovečerní večeře. Bylo to tak zvláštní a vlastně neobyčejně krásné. Dva cizí lidé u jednoho stolu. Přitom jsme měli tolik společného. Povídali jsme si o všem možném až dlouho do noci. Jen při svitu svíčky a příjemné hudby. Opravdu nečekaně dojemný večer. Zjistila jsem, že i on zažil ztráty a velkou bolest po smrti manželky. A s náhlou samotou se špatně vyrovnává. A konečně jsem pochopila jeho neustále naštvaný výraz.

Nakonec nezůstalo u téhle jedinečné večeře. Začali jsme se navštěvovat víc a víc. Jednou u mě ve třetím patře, jindy zu něj v pátém. A letos spolu budeme Vánoce trávit znovu, ale tentokrát už jako pár. Pár lidí, které svedla náhoda dohromady. Asi začnu věřit na vánoční zázraky... Nikdy bych nevěřila, že jeden Štědrý den, který měl být navíc tím nejnáročnějším, vám může nakonec změnit život. A že někdo, koho jsem považovala za nevrlého člověka, mi přinese tolik štěstí a radosti.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Květa (71): Vnuk mi přiznal, že v rodině losují, kdo si mě vezme na Vánoce. Tak jsem je všechny vypekla